Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Polná)

Římskokatolický kostel Nanebevzetí Panny Marie je největší polenský chrám, postavený v letech 1700–1707,[1] který byl vyhlášen národní kulturní památkou.[2]

Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie
Místo
ObecPolná
Souřadnice49°29′15,5″ s. š., 15°43′6,3″ v. d.
kostel Nanebevzetí Panny Marie, Polná
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézekrálovéhradecká
VikariátVikariát Havlíčkův Brod
Farnostděkanství Polná
Statusfarní kostel
Architektonický popis
Stavební slohbaroko
Výstavbazač. 18. století
Další informace
UliceHusovo náměstí
Kód památky18285/7-5076 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Po smrti Leopolda Ditrichštejna roku 1708 se stavba chrámu pozastavila a už nikdy nebyl dostavěn tak, jak si ji majitel polenského panství představoval, přesto je odborníky hodnocena jako jedna z nejnádherněji vyzdobených církevních staveb v České republice.[1] U příležitosti Vánoc se zde koná výstava betlémů. Uvnitř stavby se nachází unikátní varhany, největší dochované vyrobené v českých zemích. Součástí kostela je od 25. srpna 2012 Církevní muzeum Polná.[3]

Historie

Byl postaven na místě gotického kostela Matky Boží, který podle starých rytin pocházejících z poloviny 13. století měl tři lodi, malovaná gotická okna (potvrzeno nálezem fragmentů vitráží), na vedle chrámu stála přistavěná kaple i pro tabernakulum, nad presbyteriem stála vížka pro dva zvonky. Směrem k Sezimovu náměstí několik desítek metrů od kostela se tyčila věž Tábor s pěti starobylými zvony. Roku 1683 zámecký sládek Tomáš Křenek na své náklady nechal zhotovit oltář sv. Kateřiny. Ferdinand Ditrichštejn se v roce 1691 snažil prosadit rozšíření děkanského chrámu, což mu bylo povoleno. Jeho plány se však nezrealizovaly a místo toho byl postaven nový barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie, jehož stavba započala v roce 1699, kdy byl zrušen přilehlý hřbitov. Roku 1700 se začal stávající svatostánek bourat, ostatky sv. Liguriáše průvod přemístil do špitálního kostela sv. Anny, kde se sloužily všechny služby Boží, které byly z nedostatku místa pro věřící přesunuty do kostela sv. Kateřiny. Dělníci při stavbě zničili a zazdili většinu náhrobků šlechticů, zbývající použili jako dlažbu do hlavní lodi. Již v roce 1705 v ještě nedokončené stavbě se začaly pořádat mše, první sloužil 21. listopadu děkan Pavel A. Haberlandt.[4] Ve dnech 7.–13. září 1707 byl chrám vysvěcen strahovským opatem Vítem,[5] který vysvětil i 10 oltářů zasvěcených sv. Kříži, Všem svatým, sv. Anně, sv. Janu Křtiteli, hlavní oltář, sv. Filipu Nerejskému, sv. Judovi a Tadeášovi a čtrnácti svatým pomocníkům, Panně Marii, oltář zvaný kaple mrtvých. Chrám dokončili až v roce 1713 z důvodu větší vnější výzdoby a dovozu dalších soch.[6] Věž dokončena v roce 1715 [7] podle plánu italského stavitele Domenica D`Angeli, který pracoval se staviteli Vítem z Nového Veselí a bratry Janem a Pietrem Spinettim,[5] výstavbu financoval především Leopold Ditrichštejn, po jeho smrti roku 1708 se stavba chrámu pozastavila a už nikdy nebyla dostavěna tak, jak si ji majitel polenského panství představoval, přesto je odborníky hodnocena jako jedna z nejnádherněji vyzdobených církevních staveb v České republice.[1] Roku 1841 se primice zdejšího rodáka Františka Pojmona zúčastnil i bohoslovec Karel Havlíček Borovský.[8] Věž zničil požár města v roce 1863, znovu postavena v roce 1895 podle návrhu architekta Schmoranze. Požár v roce 1863 roztavil i zvony, které ze zbytků zhotovil nové v roce 1864 jihlavský zvonař Josef Hilzer.[8] Tři zvony byly vysvěceny 12. prosince 1867 s názvy patronů sv. Klotildy, sv. Ignáce a Panny Marie, další dva menší zvony ulil Hilzer a byly vysvěceny s patronací sv. Vojtěcha a sv. Jana Nepomuckého.[8]

Program záchrany architektonického dědictví

V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 2001–2012 na opravu památky čerpáno 23 620 000 Kč.[9]

Čerpané finanční prostředky (v tisících Kč)
rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
částka 1 700 1 500 1 400 2 000 2 100 2 500 3 300 2 700 1 000 1 000 2 420 2 000

Církevní správa

V roce 1418 přešla většina občanů Polné a tudíž i správa chrámu od katolicismu do rukou husitských kněží, ve kterých zůstala určitě až do roku 1454. Od druhé poloviny 15. století do konce 16. století se zde střídali katoličtí a protestantští faráři.[10] Od roku 1563 se v listinách připomíná jako děkanský chrám.[11] Podle listin z roku 1677 pod polenskou farnost spadaly i kostel sv. Mikuláše v Nížkově, jenž oddělili v roce 1736, a kostel sv. Jakuba ve Velké Losenici, který odtrhli v roce 1696.

Od roku 1784 spadá Polná i okolní obce pod diecézi královéhradeckou.[12]

Architektura

Sakrální stavba se třemi loděmi je 63,53 metrů dlouhá, 26,54 m široká a 22,12 m vysoká. Samotná věž sahá do výšky 63,5 metru. V interiéru se nachází bohatá štuková výzdoba, jejímž hlavním autorem je Giacommo Corbellini a jeho dílna.[5] Na výzdobě chrámu se mimo jiné podíleli dále italští umělci z rodiny Carlone, vídeňský sochař Mathias Roth, pozlacovač Agostino di Grandi, vídeňský dvorní truhlář Mauritz Cleigraf a jiní. Radami přispíval též francouzský zahradní architekt Jean Trehet, pracující pro Leopolda z Dietrichsteina. Autorem freskové výzdoby západní části kostela je německý malíř Jonaß Drentwett.[13]

Valenou klenbu s lunetami a presbytář zdobí ornamentální i figurální vyobrazení pomocí akantů, listovců, kartuší, záclon, oblaků, namalováni jsou zde i andílci a znaky. Strop je pokryt sestavou jemných štuk s mariánskou symbolikou. Stěny hlavní i bočních lodí tvoří kanelované pilíře, korintské hlavice, členité římsy a balustrády. Nad bočními loděmi se nachází empory zaklenuté hřebínkovou klenbou. V chrámu stojí deset oltářů sklenuté po obou stranách pruskými plackami s pásy.

Dlažbu z roku 1713 tvoří z části staré náhrobní kameny a pod dlažbou se nacházejí hroby rodu Žejdliců ze Šenfeldu, kterou surovým způsobem vykradli roku 1898 dělníci firmy Antonína Suchardy z Nové Paky.[14] Tuto krádež vyšetřily úřady až roku 1916, vyšetřování se tedy kvůli 1. světové válce opozdilo o 18 let. Cínová křtitelnice z roku 1617, pocházející ještě z protestantských dob, je dílem jihlavského cínaře Lukáše Gleixnera.

Hlavní oltář

Tvoří jej rozsáhlá sloupová architektura. Tabernakulum, jehož součástí jsou polychromové sochy archanděla Gabriela a Panny Marie, dohromady tvořící soubor Zvěstování Panny Marie, vyrobili na zakázku Leopolda Ditrichštejna ve Vídni. Autorství oltářního obrazu Nanebevzetí Panny Marie bylo připisováno malíři Ignáci Raabovi, novější výzkum však prokázal, že je dílem rakousko-italského malíře Martina Altomonte.[15] Prostor doplňují sochy sv. Josefa a sv. Jáchyma.

Kredenční oltář sv. Liguriáše

Nachází se nalevo od hlavního oltáře, pochází z roku 1806 a nechal jej vytvořit Tomáš Pokorný jako poděkování za uzdravení z dlouhodobé nemoci.[16] Nedaleko od oltáře se nachází hrobky zbudované vrchnostenskými úředníky Adamem Františkem Maršákem z Palmberka a Maxmiliánem de Francy.

Evangelní loď

Epištolní loď
  • Černá kaple či Kaple mrtvých – pojmenovaný podle výzdoby téže barvy a symbolů smrti
  • Matky Boží neposkvrněné – se sochami sv. Barbory a sv. Kateřiny
  • sv. Judy Tadeáše a 14 svatých pomocníků – zde stojí skříňka s ostatky sv. Liguriáše. Oltářní obraz dílem malíře Luca Antonia Colomby.
  • sv. Filipa Neriho – s obrazem od Luca Antonia Colomby a se sochami svatých Václava a Leopolda, v dolní části vystupují řezby ze života sv. Václava.

Sakristie

Uvnitř stojí bohatě vyřezávané skříně a vchod do tajné komory. Na stěnách visí obrazy sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava, sv. Petra a Pavla z I. poloviny 18. století.

Věž

Má šest podlaží (pět pater a podvěží). Stěny jsou tvořeny až 1,85–3 m tlustou zdí.

Varhany

Unikátní varhany v roce 1708 na náklady děkana Václava Vojtěcha Čapka zhotovil moravský varhanář Jan David Sieber. V současnosti jsou to největší dochované varhany vyrobené v českých zemích.[10] Rozkládají se na velkém chóru v hlavní lodi. Skříň nástroje vyřezal polenský řemeslník Martin Morávek. Původně obsahovaly 1514 znějících píšťal. V průběhu let se několikrát opravovaly, více či méně odborně. Požár města roku 1863, přestože se samotných varhan nedotkl, způsobil rozeschnutí měchů, které se až do výroby nových nedaly použít.

V budově se nacházejí ještě jedny menší varhany, které doplňují Sieberovy. Pocházejí z konce 16. století,[2] stojí na literátském kůru a fungují na řemenový pohon (tzv. klakování), jedná se o nejstarší dochovaný nástroj v Polné.[18]

Pro veřejnost

Turisté se dovnitř této pamětihodnosti mohou dostat po domluvě na Děkanském úřadě Polná, který sídlí naproti vchodu do chrámu.[2]

Reference
  1. PRCHAL, Jan. Polná. Historické město roku 2006. Polná: Fotoklub Polná - Klub za historickou Polnou, 2007. Kapitola Stavby, s. 20–25.
  2. KRATOCHVÍL, David. Nejzajímavější místa měst a obcí 28 - Polná. Jihlavské listy: noviny jihlavského regionu. 23. 7. 2010, čís. 57, s. 19. ISSN 1212-740X.
  3. ČT24. Arcibiskup Duka otevřel v Polné první církevní muzeum [online]. ČT24, 2012-08-25 [cit. 2016-02-10]. Dostupné online.
  4. Prchal. S. 7
  5. PRCHAL, Jan. Děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie v Polné. Polná: Nakladatelství Linda – Jan Prchal Polná, 2001. S. 1.
  6. Plašil, str. 19
  7. Plašil, str. 20
  8. Prchal. S. 8
  9. MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 102–103.
  10. PLAŠIL, Filip. Historie děkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Polné. Polná: Nakladatelství Linda – Jan Prchal Polná, 2007. Kapitola Historie v datech, s. 8.
  11. Plašil, str. 9
  12. Plašil, str. 25
  13. Šeferisová-Loudová, Michaela; Plašil, Filip: Architektonická perla Dietrichsteinů v Polné. Město Polná: Polná 2012.
  14. Archiv Klubu Za historickou Polnou: Pamětní kniha polenských děkanů – část Děkan František Vítek, 1912–1942
  15. Šeferisová Loudová, Plašil, s. 6
  16. POJMON, František. Polná. Hradec Králové: [s.n.], 1897. Kapitola Popis dějepisný, místopisný a statistický, s. 93.
  17. Archiv Klubu Za historickou Polnou: Pamětní kniha polenských děkanů – část Pamětní kniha děkanství v městě Polné od roku 1836
  18. Prchal. S. 2

Literatura
  • PLAŠIL, Filip. Historie děkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Polné. Polná: Nakladatelství Linda – Jan Prchal Polná, 2007.
  • PRCHAL, Jan. Děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie v Polné. Polná: Nakladatelství Linda – Jan Prchal Polná, 2001.
  • ŠEFERISOVÁ LOUDOVÁ, Michaela; PLAŠIL, Filip: Architektonická perla Dietrichsteinů v Polné. Uměleckohistorický průvodce prohlídkovou trasou děkanským kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Polná: Město Polná, 2012.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.