Jan Vladimír Hráský

Jan Vladimír Hráský (24. dubna 1857 Babule, Halič – 12. dubna 1939 Praha[1][2]) byl český stavební inženýr, hydrolog, balneolog a politik. Byl vysokoškolským profesorem kulturního inženýrství, vodárenství a stokování měst na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze, kde v roce 1900-1901 zastával post rektora.

Ing., RTDr.h.c. Jan Vladimír Hráský
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1901 – 1902
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1907 – 1918
Stranická příslušnost
Členstvímladočeská strana
Narození24. dubna 1857
Babule
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí12. dubna 1939 (ve věku 81 let)
Praha
Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Profeseinženýr, architekt, stavební inženýr, pedagog a stavitel
CommonsJan Vladimír Hráský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se českým rodičům v haličské obci Babule. Jeho otec pocházel z Nymburska a matka z Poděbrad. Po smrti otce se matka s dětmi vrátila do Poděbrad. V roce 1878 absolvoval obor stavitelství na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. Poté pracoval u stavební firmy Havel a Hanč na silničních a vodních stavbách a působil jako asistent v Ústavu pro stavitelství vodní a tunelové.

Lublaň 1884-1897

V roce 1884 byl jmenován městským inženýrem kraňské Lublaně. Zde pracoval na projektech regulačních a melioračních. V roce 1889 byl pověřen stavbou Lublaňské opery. Na tomto projektu spolupracoval s architektem Antonem J. Hrubým z firmy Fellner a Helmer. Opera byla vystavěna v letech 1890–1892[3]. Dále zde projektoval Národní dům v Celji (1895-1896), Gorici a v Terstu a dále Kraňský zemský palác, dnešní budovu rektorátu Univerzity v Lublani (1899–1902). Snažil se rovněž i o kulturní kontakty mezi oběma zeměmi, pomáhal organizovat v Lublani například koncert Františka Ondříčka nebo výstavu Antonína Chittussiho[1].

Profesorem ČVUT

V roce 1897 byl jmenován profesorem kulturního inženýrství na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. Založil zde obory balneologie a zřídelnictví. V roce 1900-1901 byl zvolen rektorem ČVUT. Některé jeho konstrukce byly rozšířeny pod jeho jménem (Hráského cisterna, Hráského rychlocez). Do výslužby odešel 1. října 1927.

Působení v Poděbradech

V letech 1912–1923 byl členem sboru obecních starších a městské rady v Poděbradech. Zasadil se o to, aby město převzalo lázně od knížete Filipa Hohenlohe. Od roku 1919 byl předsedou akciové společnosti, která lázně spravovala. Zasadil se o jejich rozšíření a rozvoj. Dále navrhl městskou vodárnu, kanalizaci a prosazoval zbudování vodní elektrárny. Vodárenské a kanalizační stavby navrhoval pro řadu polabských měst a obcí. Zasazoval se rovněž o stavbu labsko-dunajského kanálu.

Politické působení

V letech 1901–1902 byl poslancem Českého zemského sněmu za mladočeskou stranu. Uspěl v zemských volbách roku 1901 za kurii městskou, obvod Pardubice.[4] V červnu 1902 se ale uvádí, že na mandát zemského poslance rezignoval.[5] Mezitím proběhly v jeho obvodě v dubnu 1902 doplňovací volby, v nichž Hráský sice kandidoval, ale poslancem se stal starosta Pardubic Antonín Formánek.[6]

Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za okrsek Čechy 025. Usedl do poslanecké frakce Český klub. Opětovně byl zvolen za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1911 a ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie.[7]

Úmrtí

Zemřel roku 1939 v Praze, pohřben byl na městském hřbitově v Poděbradech.

Rodina

Oženil se při pobytu ve Slovinsku 8. ledna 1895 v podhorské vesnici Mojstrana (okres Kraňská Hora) s Marií Kosmačovou (*1872)[8], s níž měl jedinou dceru Zoricu (*1902)[9].

Ocenění díla

Dílo

Spisy
  • Stokování měst, Praha : Spolek posluchačů inženýrství, 1903
  • Přednášky o vodárenství (2 díly), 1919
  • Hydrologie, Praha : Česká matice technická, 1925
  • byl spoluautorem 7. a 8. dílu Technického průvodce pro inženýry a stavitele, Praha : Řivnáč, 1925, kde zpracoval části o vodárenství, stokování, hydrologii a čištění odpadních vod
  • Balneotechnika a zřídelnictví, Praha : Spolek posluchačů inženýrského stavitelství vodohospodářského a kulturního, 1929

Galerie
  • Realizované stavby
  • Budova Lublaňské opery, 1890-1892
  • Národní dům, Celje, 1895-1896
  • Kraňský zemský palác, dnes sídlo Univerzity v Lublani, Lublaň, 1899–1902
  • Vodojem v Kranji, návrh 1897, realizace 1908
  • Vodojem v Poděbradech, 1928
  • Vodojem v Kolíně, 1928-1930
  • Vodojem v Pečkách

Odkazy

Reference
  1. J. V. Hráský zemřel. Lidové noviny. 14. duben 1939, roč. 47, s. 4. ISSN 1802-6265.
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých ve vinohradské nemocnici, sign. NEMVIN Z2, s. 149
  3. Průvodce slovinskou architekturou
  4. Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online.
  5. http://www.psp.cz/eknih/1901skc/1/stenprot/005schuz/s005001.htm
  6. http://www.psp.cz/eknih/1901skc/1/stenprot/005schuz/s005002.htm
  7. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  8. Archiv hl.m.Prahy, Pobytová přihláška pražského magistrátu
  9. Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství
  10. Významné osobnosti, jímž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze. www.cvut.cz [online]. [cit. 27-10-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 04-11-2011.
  11. Ing. Jiří Černý, František Sýkora: Krok za krokem Nymburkem[nedostupný zdroj]
  12. Vodárenská věž - Poděbrady
  13. Historie kolínské vodárny

Literatura

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.