Univerzita v Lublani

Univerzita v Lublani byla zřízena 1. září 1919, přičemž prvních osm profesorů bylo jmenováno již 31. srpna 1919.[1] Nově založená univerzita sestávala z teologické, filozofické, právnické, technické a lékařské fakulty. Většina z fakult sídlila z počátku ve společné budově.[1]

V listopadu 1927 začaly z Bělehradu přicházet zprávy, že by mohlo dojít ke zrušení lékařské a technické fakulty.[2] Takové úvahy však vyvolaly odpor studentů, profesorů a v konečném důsledku i slovinské veřejnosti.[2] Na konci roku 1927 vyšlo memorandum s názvem Význam Univerzity v Lublani pro Slovince a Stát Srbů, Chorvatů a Slovinců, které podepsala celá řada představitelů slovinských společností, institucí a organizací napříč politickým spektrem.[2] S veřejnou podporou v zádech přesvědčilo vedení fakulty zvláštní komisi ministerstva školství o škodlivosti jakéhokoliv omezení činnosti univerzity.[2]

Z obav před zrušením přijala v roce 1929 při svém desátém výročí univerzita do svého názvu jméno panovníka Alexandra.[1] V lednu 1931 získal čestný doktorát univerzity československý prezident prof. T. G. Masaryk.[3]

Příchod třicátých let se nesl ve znamení studentských bouří.[4] Poté, co došlo v důsledku rozhazování letáků, k přerušení oslavy dne svátého Sávy 27. ledna 1932, reagovala ústřední místa návrhem nového rozpočtu, který obsahoval návod na zrušení lékařské, teologické, technické a právnické fakulty.[4] Počítalo se jen se zachováním Filozofické fakulty a Ústavu hornictví, geologie a metalurgie.[4] Ministr školství Albert Kramer se nechal slyšet, že po demonstracích nezůstane z univerzity kámen na kameni.[4]

Univerzita se pak po zbytek třicátých let potýkala s tlakem oficiálních míst. Poté, co byl odmítnut návrh na zřízení Akademie věd a umění, odstoupil v lednu 1935 rektor Dr. Fran Ramovš, jenž byl ve funkci od léta 1934.[5] Na vývoj univerzity měla svůj vliv i situace v Československu – po její gradaci na přelomu let 1938 a 1939, reagoval z obav před studentskými bouřemi, a tak získání důvodu pro uzavření univerzity, rektor dr. Rado Kušej na situaci uzavřením hlavní univerzitní budovy.[6]

Po okupaci Slovinska se vedení univerzity podařilo uchránit před zabráním nově dokončenou budovu Univerzitní knihovny i univerzitní knihovní fondy.[7] Za druhé světové války byl výukový program omezen, univerzita však zrušena nebyla.[1]

Prvním poválečným rektorem byl jediný cizinec v této funkci – Čech prof. Alois Král.[8] Po válce se začala univerzita rozvíjet, zvyšoval se počet fakult.[1] Při oslavách šedesátého výročí založení byla pojmenována po slovinském komunistickém představiteli Edvardu Kardeljovi.[9] Tento název univerzita opustila v roce 1990.[10]