Jan Saudek

Dne 13. května 1935 se bankovnímu úředníkovi Gustavovi a jeho ženě v Praze narodila dvojčata Jan a Karel. Jan se narodil jako druhý „a to ho předurčilo být celý život číslo dvě“.[1] V roce 1939, kdy začala druhá světová válka, byli jako malé děti svědky německé okupace hlavního města. Otec Gustav, který žil ve smíšeném manželství, strávil tři měsíce v ghettu Terezín. Bratři v koncentračním táboře nikdy nebyli.[2]

Studoval grafickou školu v Praze, od roku 1950 pracoval jako produkční fotograf v tiskárnách, a poté začal kreslit. Když dostal svůj první fotoaparát Kodak Beau Brownie, začal také fotografovat.

V letech 1954 až 1956 absolvoval povinnou vojenskou službu. Roku 1958 se oženil s Marií a měl s ní dvě děti, Samuela a Davida. Roku 1959 začal používat středoformátový fotoaparát Flexaret 6 × 6.

Doma poprvé vystavoval roku 1963 v Divadle Na zábradlí. Na konci 60. let odletěl do Ameriky, kde se seznámil s Hughem Edwardem, šéfem oddělení fotografie v Institutu umění v Chicagu. Jeho první vlastní výstava se uskutečnila v University of Indiana v Bloomingtonu. V roce 1970 se Marie a Jan rozvedli. O dva roky později se na pozadí jeho fotografií objevila šedá a oprýskaná „Zeď“, která se stala typickým prvkem jeho tvorby.

Pracoval s nejrůznějšími umělci z celého světa. Vystavoval v Muzeu moderního umění v Paříži a vyšla jeho první monografie Svět Jana Saudka. Stal se členem Spolku českých malířů. Vystavuje převážně v zahraničních galeriích. Stálou expozici fotografií má v Českém Krumlově.

Roku 1990 získal francouzský umělecký Řád umění a literatury. Roku 2006 obdržel titul Artis Bohemiae Amicis, který uděluje Ministerstvo kultury za propagaci tuzemské kultury v zahraničí.[3] Francouzský režisér Jerome de Missolz o něm natočil film Jan Saudek – český fotograf. V jeho životě má důležité místo jeho dlouholetá přítelkyně a zároveň manažerka Sára Saudková, která přijala jeho jméno, i když nebyli oddáni.

Jan Saudek se narodil 13. května 1935 v Praze jako mladší dvojče Karla, dnes známého kreslíře. Jeho otce nacisté odvedli do koncentračního tábora v Terezíně. Z propagačních důvodů o sobě tvrdil, že byl s bratrem 6 týdnů v koncentračním táboře.[2][10]

Po válce se Jan setkal s americkými komiksy a různými, tehdy ještě neznámými časopisy, kde se dozvídá o světových osobnostech, jako o Evitě Perónové, Margaret Bourke-Whiteové, Eugenu Smithovi či Gisèle Freundové, kterými se inspiroval.^[zdroj?!]

První poválečná léta se zajímal o české poválečné umění. V tomto období jej zaujal zpěvák Frankie Lain. Asi v průběhu roku 1950 dostal svůj první fotoaparát.^[zdroj?!]

O rok později aranžoval a koloroval jedny ze svých prvních fotografií. Nejprve se setkal s ostrou kritikou od lidí. Kupříkladu jejich rodinný lékař, kterému tyto fotografie Janova matka ukazovala, je okomentoval bez jakýchkoliv servítek, že je to hnusné, kýčovité a nemoderní. Kvůli tomu Saudek na čas přestal s fotografováním. Po několika letech se mu tyto obrázky dostaly do rukou a viděl je opět z jiného pohledu a úplně jinak. Nyní si všímal, jak jsou krásné a jak z nich je cítit dech mládí.^[zdroj?!]

V roce 1955 absolvoval základní vojenskou službu. Dnes vzpomíná, jak znovu zažil velký pocit bezmocnosti, neboť byl jednou při nočním vojenském cvičení vyslán s nějakou zprávou a uvízl v pasti drátů. Snažil se ze zamotaných drátů zoufale vyprostit. Tato bezmocnost jej prý provází po celý život.^[zdroj?] Ke konci padesátých let začal být s bratrem ovlivněn Itálií, sledovali italské filmy a jezdili spolu na italském skútru.

Roku 1958 se oženil s Marií, od které dostal fotoaparát Flexaret 6 × 6, se kterým pracuje dodnes. V roce 1963 se manželům narodil syn Samuel a v roce 1966 syn David.

V šedesátých letech se mu dostal do rukou katalog výstavy Family of Man (Lidská rodina), která ho inspirovala, a předsevzal si, že takovou knížku o rodině člověka nafotografuje také. V této době také se začínaly ve světě hudby objevovat jména zpěváků, jako jsou Roy Orbison, The Rolling Stones s jejich písněmi I can’t get no satisfaction, což udělalo na Jana obrovský dojem. Byla to doba rock and rollu, který rád tancoval.^[zdroj?!]

Ke konci šedesátých let začal cestovat, navštívil New York a mnoho významných míst, která na jeho tvorbu působila. Cestování a zvláštní způsob života se odrazil v tom, že když se vrátil domů z cest, děti ho nepoznávaly. V této době se zároveň setkal s legendárními jmény Simon & Garfunkel, jejichž melodie jej také inspirovaly.^[zdroj?!] V roce 1970 se Marie a Jan rozvedli.

V roce 1972 Saudek „našel zeď“. Na nápad použít ji jako pozadí na fotografiích ho přivedla tehdy začínající, později jeho nejznámější fotomodelka Evelyn Schloss (vl. jm. Eva Šlosárová, nar. 1953). Všimla si zdi jako vhodného pozadí fotografie a navrhla Janovi použít ji, když ji Jan ve svém sklepním ateliéru v Koněvově ulici jakožto zeď nevzhlednou, vlhkou a plesnivou chtěl přemalovat. „Zeď“ se stala symbolem, který se později v jeho dílech často vyskytoval.^[zdroj?!] Přibližně o rok později Jan začal malovat a psát.

O jeho fotografiích panuje prozatím jen naprosté mlčení, ale až mnohem později možná pochopí, proč tomu tak asi bylo – proto, že umělci zpravidla nebývají nikým pochopeni. V sedmdesátých letech prožívá velice mnoho krátkých známostí, ze kterých má dokonce i několik dětí.^[zdroj?!]

V roce 1976 zemřel Saudkův otec.

Na konci 70. let se setkal s Gisèle Freundovou, která mu věnovala Rolleiflex, s nímž tehdy fotografovala Evitu Peronovou.^[zdroj?!]

Počátkem osmdesátých let dostal první velkou odměnu za své nadání ve výši tisíc dolarů, což se rovnalo jeho celoročnímu platu dělníka, jímž v této době ještě byl.^[zdroj?!] Po tomto úspěchu nastal obrat k lepšímu a zároveň skončila jeho každodenní práce v továrnách. Zapříčinila to skutečnost, že k jeho velké radosti dostal legitimaci Fondu československých výtvarných umělců. A právě od té doby se cítil „na svobodě“.^[zdroj?!]

V těchto letech se poprvé ocitl na nudistické pláži a byl ohromen, jak jsme, my lidé, krásní a „naprosto ubozí“. Z nudistické pláže načerpal velkou inspiraci pro své fotografie.

V 1985 roce mu byl přidělen malý podkrovní byt, kde měl jen věci nezbytné pro svůj životy – fotokomoru, postel a stůl.^[zdroj?!]

Rok poté se pokusil o sebevraždu, která se mu nepodařila. V roce 1987 se mu narodilo další dítě, s jinou ženou. Také tohoto léta jednou uprostřed noci potkal svou kdysi nejmilejší dceru Karolínu. Nepoznali se navzájem, naposledy ji viděl před mnoha lety jako dítě. Podle vlastních slov pak s Karolínou udržoval od konce 80. let incestní vztah. Dcera s ním měla otěhotnět a podstoupit potrat.[11][12][13][14]

O několik let později došlo k tomu, že mu členové rodiny zabavili negativy a začali ho vydírat, byli si velice dobře vědomi, co tyto negativy pro Saudka znamenají. Po pěti měsících dostal své negativy zpět, ale čas bez nich pro něho byl prý ten nejhorší v jeho životě.

V roce 1988 se stal kandidátem Svazu výtvarných umělců a v tomto roce se snažil tvořit trochu jinak, a to se symboly lásky, oddanosti, věrnosti apod. V osmdesátých letech se v jeho snímcích vyskytují protikladné pocity – vztahy lásky a nenávisti, upřímnosti a falše, krásy a ošklivosti, mládí a stáří.

Ve svých dílech zobrazoval všechno, co se týkalo štěstí, rodinného domova. Počátkem devadesátých let byl Saudek velmi populární.^[zdroj?!]

Jan Saudek byl vybrán filmovou společností Febio pro projekt GEN (100 Čechů dneška). O několik málo let později vystavuje své fotografie naposledy ve své vlasti. Z výstavy byl výtěžek 7 milionů 200 tisíc korun. Tuto částku dává Jan na dobročinné účely.^[zdroj?]

Jednou se také účastnil narození dítěte, po kterém si uvědomil a pochopil, že všechno ostatní, co doposud považoval za závažné a důležité, bylo naprosto nepodstatné, a konečně poznal, co je ve skutečnosti láska a mateřství.^[zdroj?] V roce 2005 nakladatelství Slovart vydalo výpravnou knihu Saudkových obrázků, současně jeho přítelkyně Sára připravila a uspořádala k jeho 70. narozeninám jako dárek velkou výstavu. Kniha se okamžitě vyprodala a Saudek zažívá úspěchy. Přestože původně už v Čechách nechtěl vystavovat, v roce 2005 proběhla v domě U Bílého jednorožce na Staroměstském náměstí přehlídka jeho tvorby The Best of Jan Saudek.[15]

V roce 2006 dostal za šíření dobrého jména vlasti v zahraničí od ministra kultury vyznamenání Artis Bohemiae Amicis, které dostal spolu se spisovateli Vladimírem Körnerem a Milanem Kunderou. Portrétoval známé osobnosti včetně sta členů činohry, baletu a opery (2006).

V roce 2014 si na českém velvyslanectví v Pekingu vzal dlouholetou přítelkyni a matku svých dětí, novinářku Pavlínu Saudkovou.

V lednu 2015 manželka Pavlína porodila třetí dítě, holčičku Josefínu.[16]

Dne 25. června 2015 zemřel bratr Kája Saudek.

V komunálních volbách v roce 2018 do Zastupitelstva hlavního města Prahy kandidoval z pozice nestraníka jako lídr hnutí PLUS, a tudíž byl i kandidátem tohoto hnutí na post primátora města. Hnutí se však do zastupitelstva nedostalo.[17]

V roce 2019 byl oceněn státním vyznamenáním medailí Za Zásluhy.[18]

Většina fotografií je kolorovaná. V počátku tvorby fotografoval sebe a fotografie inscenoval. Věnoval se zachycení mateřství a otcovství, objektem fotografování byli synové David (*1966) a Samuel.

V osmdesátých letech 20. století jeho tvorbě dominovala „Zeď“. Jeho díla byla erotičtější a provokativnější. Vyjadřovala vztahy mezi mužem a ženou, a to jak lásku a přitažlivost, tak nenávist až agresivitu. Námětem jeho fotografií byly mladé dívky, dospělé krásné ženy, i obtloustlé starší dámy.

V devadesátých letech 20. století pracoval na cyklu „Karty“, což byly polonahé ženy naproti sobě spojené v pase, podobně jako na hracích kartách. Dalším jeho oblíbeným motivem bylo otevřené okno a před ním žena, muž či milenci v různých situacích. V tomto období je jeho tvorba mnohem více erotická, živočišná až perverzní. Saudek je motivován těly žen různých tvarů, od příliš hubených, přes opravdu obézní až po deformovaná.

Jan Saudek není pouze fotograf, ale i malíř. Jeho malby jsou většinou inspirovány jeho fotografiemi. Dílo Jana Saudka je kontroverzní a provokativní, možná obsahuje i řadu sdělení a je snad také oslavou lidství.

• Saudek, nakladatelství Slovart, 2005, autor: Daniela Mrázková, jazyk: český, počet stran: 488, formát: 280 × 340 mm
• Svobodný, ženatý, rozvedený vdovec, Nakladatelství Slovart
• Realities, Arena Editions, 2003
• Love as a four – letter word, BB art
• Saudek – Život, láska, smrt a jiné takové podružnosti, Nakladatelství Slovart, 1997
• Jan Saudek, Galerie Mennour, 1999
• Eros Fotografia, Gruppo Editoriale l’Espresso, 2003
• Jan Saudek, Taschen, 1997
• Celibataire, marié, divorcé, veuf, Parangon
• Jan Saudek, Taschen Verlag, Köln 1998
• Jubilations and Obsessions, Rosbeek Publishers, Amsterdam 1995
• Theater des Lebens, Panorama
• Dopisy, Nakladatelství Slovart

Jan Saudek je autorem celé řady samostatných i společných výstav.

• Národ sobě aneb české moře v 18 přílivech
• Kanárská spojka
• Bratři Saudkové
• Jan Saudek – český fotograf
• Fotograf

• 1990 – Řád umění a literatury
• 1991 – Cena Higašikawa