Íñigo Vélez de Guevara

Don Íñigo Vélez de Guevara y Tassis, sedmý hrabě de Oñate a hrabě de Villamediana (* 156631. října 1644) byl významným španělským politikem a diplomatem. Hlavní roli sehrál především během třicetileté války.

Inigo Vélez de Guevara
Rodné jménoÍñigo Vélez de Guevara y Tassis
Narození1566
Salinillas de Buradón
Úmrtí31. říjen 1644
Madrid
Povolánídiplomat
DětiBeltrán Vélez de Guevara, Marquis of Campo Real
Íñigo Vélez de Guevara, 8th Count of Oñate
RodičePedro Vélez de Guevara
FunkceAmbassador of Spain to Vatican (1626–1628)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se jako syn Pedra Véleze de Guevara a Marie de Tassis. Později si vzal za manželku Catalinu Vélezovou, pátou hraběnku de Oñate. Když zemřel v roce 1588 její jediný bratr Ladrón v bitvě proti Anglii, zdědil Inigo Vélez titul hraběte de Oñate. Další titul de Villamediana získal po smrti svého bratrance Juana de Tassis y Peralta, který byl druhým hrabětem de Villamediana.

Na dvoře krále Filipa III. zastával funkci nejvyššího komořího. V této funkci se účastnil nizozemské revoluce, ve které byl i zajat. Za věrné služby se stal rytířem Řádu sv. Jakuba. Byl vyslán na diplomatickou misi na dvůr Karla Emanuela Savojského. Nějakou dobu také sloužil jako španělský velvyslanec u Svatého stolce. Později, během třicetileté války ho Španělsko poslalo s armádou pod vedením generála Ambrosia Spinoly z Bruselu jako velvyslance do Vídně na pomoc císaři.

Z tohoto titulu se mu podařilo přesvědčit luteránského saského kurfiřta Jana Jiřího, aby nechal císařskou ligistickou armádu projít přes svoje území do Čech a za to mu přislíbil obě Lužice. Tato armáda později porazila české stavy v bitvě na Bílé hoře.

Don Íñigo Vélez se také zasadil o to, aby byl Fridrichu Falckému odebrán kurfiřtský titul a aby byl předán bavorskému vévodovi Maxmiliánovi za jeho podporu Katolické ligy. Společně s vrchním velitelem ligistických vojsk Johannem Tillym se zúčastnil potlačení vzpoury v Horních Rakousích (tohoto tažení se mimo jiné účastnil i filozof René Descartes). U vídeňského dvora zůstal jako zvláštní španělský vyslanec a patřil k těm, kdož se zasloužili o pád vrchního velitele císařských vojsk, Albrechta z Valdštejna.

Don Íñigo Vélez zemřel roku 31. října 1644 v Madridu jako tajný a státní rada a jako prezident Rady královského řádu. Jeho syn, také don Íñigo Vélez, chtěl pochovat jeho tělo se vší pompou v kostele svatého Filipa, ale králi nepřišlo vhodné, aby se tento pohřeb setkal s pohřbem jeho první ženy Izabely, která zemřela 6. října, a proto musel všechnu smuteční výzdobu odvolat a navíc zaplatit pokutu 4000 reálů.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Íñigo Vélez de Guevara, 7th Count of Oñate na anglické Wikipedii a Íñigo Vélez de Guevara, Conde de Oñate na německé Wikipedii.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.