Magnus II. Meklenburský

Magnus se narodil jako třetí syn Jindřicha IV. Meklenburského a jeho manželky Doroty, nejmladší dcery braniborského kurfiřta Fridricha I. Vévoda Jindřich IV. znovu spojil meklenburské země pod svou vládu, přestože jeho dědictví původně mělo zahrnovat panství Werle a Stargard. Jak se blížil konec jeho života, věnoval Jindřich IV. stále více času hédonistickému luxusu, zatímco nejaktivnější podíl na vládě převzal Magnus a jeho starší bratři Albrecht a Jan. Jan v roce 1474 zemřel, zanechavši po sobě snoubenku Žofii, dceru Erika II. Pomořanského. S ní se Magnus 29. května 1478 sám oženil.

Po smrti otce v roce 1477 Magnus vládl Meklenbursku společně s bratrem Albrechtem. Po Albrechtově smrti v roce 1483 vládl Magnus sám, protože jeho mladší bratr Baltazar se o vládnutí vůbec nestaral. Magnus vládl až do své smrti v roce 1503, kdy po něm nastoupili jeho synové Jindřich V., Erik II. a Albrecht VII., kteří nejříve vládli společně a následně si v roce 1520 vévodství rozdělili na Meklenbursko-Schwerinské a Meklenbursko-Güstrow.

Dluh vévodství kvůli okázalému dvornímu životu Jindřicha IV. nadměrně narůstal. Magnus se tento dluh snažil snížit. Všemožně omezil svou vlastní vévodskou domácnost a dal do zástavy zboží a klenoty. Pokusil se obnovit otřesené finance zavedením mimořádných Beden (zboží, které mají poddaní dodávat na panství). To způsobilo napětí s hanzovními městy Rostock a Wismar, která se pokoušela dosáhnout nezávislejší pozice.

V roce 1487 vypukla v Rostocku rebelie známá jako "rostocký katedrální spor" (Rostock Domfehde). Spouštěčem bylo založení kolegiátního kostela (obecně známého jako Dom) v kostele svatého Jakuba (Jacobikirche). Magnus II. si touto akcí chtěl zajistit financování univerzity a své mocenské postavení ve městě. 12. ledna 1487, v den, kdy měl být kostel vysvěcen, byl na ulici zavražděn probošt Thomas Rode. Vysvěcení přítomní hodnostáři museli z města uprchnout. Když byl napaden jeho doprovod, bál se Magnus o svůj život. Život mu zachránil strážce, který se na něj v hustém boji zblízka vrhl. Povstání trvalo do roku 1491. Nakonec byl vůdce rebelů Hans Runge a tři další povstalci popraveni a město muselo uznat katedrální kapitolu, zaplatit značnou pokutu a potvrdit všechna vévodova privilegia. Exkomunikace a interdikt, které byly na Magnuse a Baltazara uvaleny císařem Svaté říše římské Fridrichem III. a papežem Inocencem VIII., byly poté odvolány.

Kromě těchto sporů ve své zemi měl Magnus také spory se sousedními knížaty a se svými vazaly, například o dědictví, léna a hraniční spory. Magnus se účastnil bitev nebo byl prostředníkem mezi soupeřícími stranami. Některé plany, které měly přispět k hospodářskému postavení jeho území, jako například navrhovaný kanál spojující Baltské moře s Labem a Severním mořem přes Zvěřínské jezero a zlepšení kvality meklenburského ražení mincí, musely být odloženy na neurčito kvůli nedostatku financí. V roce 1492 bylo ve Sternbergu odsouzeno k smrti 27 Židů poté, co byli obviněni ze znesvěcení krvácejících hostií. Magnus rozsudek potvrdil a Židé byli popraveni na hranici.

Ve svém soukromém životě měl to potěšení vidět dvě ze svých dcer provdat se za vážené německé prince.

Magnus zemřel 20. listopadu 1503 ve Wismaru a byl pohřben v opatství Doberan.

Magnus II. měl se svou o devatenáct let mladší manželkou Žofií Pomořanskou sedm potomkůː

• Jindřich V. Meklenburský (1479–1552)
• Dorotea Meklenburská (1480–1537)
• Žofie Meklenburská (1481–1503)
• Erik II. Meklenburský (1483–1508)
• Anna Meklenburská (1485–1525)
• Albrecht VII. Meklenburský (1486–1547)
• Kateřina Meklenburská (1487–1561)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Magnus II, Duke of Mecklenburg na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Magnus II. Meklenburský na Wikimedia Commons

Předchůdce: Jindřich IV.

Meklenburský vévoda Magnus II. 1477–1479 společně s bratrem Albrechtem VI.

Nástupce: Albrecht VI. jako vévoda z Meklenburska-Güstrow

Předchůdce: Albrecht VI. jako vévoda z Meklenburska-Güstrow

Meklenbursko-Schwerinský vévoda Magnus II. 1479–1503 společně s bratrem Baltazarem

Nástupce: Baltazar, Albrecht VII., Erik II. a Jindřich V.