Jiří Braniborsko-Ansbašský

Byl synem braniborsko-ansbašského markraběte Fridricha IV. a polské princezny Žofie Jagellonské. Jeho matka byla dcerou polského krále Kazimíra IV. a sestrou českého a uherského krále Vladislava Jagellonského.[1] Byl vychováván na dvoře svého otce v Ansbachu spolu se svým starším bratrem Kazimírem a Jiřím Lehnickým. Markrabě Jiří nejprve uvažoval o dráze duchovního, působil nejprve jako kanovník ve Würzburgu. Od roku 1505 pobýval na dvoře uherského krále v Budíně, kde byl přijat na přímluvu své matky. V roce 1509 si vzal za manželku Beatrix Frangipani, vdovu po zesnulém Jánoši Korvínovi, čímž nabyl značného majetku. V roce 1510 se zde setkává z učeným teologem Konrádem Cordátem, který později působil v blízkosti Martina Luthera. V roce 1512 uzavřel dědickou smlouvu s bezdětnými knížaty ratibořským Valentinem Hrbatým (posledním Přemyslovcem) a opolským Janem II. Dobrým, díky které by mu po jejich smrti připadla jejich knížectví, což byl dobrý základ pro budoucí rodovou expanzi ve Slezsku.[2] Ve stejném roce byl pověřen výchovou kralevice Ludvíka Jagellonského, byl kritizován za způsob výchovy, k největším kritiků patřil olomoucký biskup Jan Dubravius.[1] V roce 1524 odkoupil Krnovského knížectví i s městem Hlubčicemi roku 1523.[3] Toto pronikání bylo podpořeno i sňatkovou politikou, roku 1525 se podruhé oženil, tentokráte s Hedvikou, dcerou minsterbersko-olešnického knížete Karla I.

V roce 1530 se účastnil jednání říšského sněmu v Augšpurku, které vedl samotný císař Karel V. Císař nechal zakázat luteránské bohoslužby, markrabě Jiří jako horlivý zastánce luteránského vyznání mu raději nabídl svou hlavu, což císaře zaskočilo a odmítl jí mu dát useknout.[1] Díky své odvaze si vydobyl přezdívku - Zbožný. Po smrti Jana II. Dobrého roku 1532 získal i přes odpor českého krále Ferdinanda I. díky výše zmíněné dědické smlouvě rozsáhlé majetky Opolsko-ratibořského knížectví.