Ivana Štenclová

Ivana Štenclová absolvovala střední uměleckoprůmyslovou školu v Opavě (1995–1999). Po maturitě studovala na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru kresby u profesorky Jitky Svobodové (1999–2005). Za svoji diplomovou práci získala cenu Josefa Hlávky. Vystavovat začala ještě za dob studií. Pro její tvorbu jsou charakteristické neobvyklé, experimentální techniky a obsahové soustředění na mezilidské vztahy, které zobrazuje především formou portrétu a autoportrétu. Vedle autorské tvorby se Ivana Štenclová profiluje také jako kurátorka výstav (sympozium Smalt Art, Ostrava).

Ivana Štenclová, Baj voko, plech, akryl, 2015

Ivana Štenclová, Koh-i-Noor, plech, akryl, 2015

Ivana Štenclová, Red Skull (2), plech, akryl, 2015

Ivana Štenclová, Učitelka, plech, drát, akryl, 2015

Ivana Štenclová, No Limits I, plech, akryl, 2015

Ivana Štenclová, Jaguár, akryl na plechu, 2015

Ivana Štenclová, Na shledanou, plech, akryl, 2015

Ivana Štenclová, Intimita, akryl na plechu, 2015

Bází výtvarného projevu Ivany Štenclové je grafický princip. Přestože používá neobvyklé výtvarné techniky, kresba je základem jejích obrazů – vyjadřuje se v liniích, nikoliv v barevných plochách. Kreslí pastelkami, propiskou, tuší, fixem, tavnou pistolí, injekčními stříkačkami, používá dekorativní malířské válečky i ručně vyrobená tiskátka, své obrazy posouvá do trojrozměrné perspektivy pomocí barevných kabelů, mirelonu a asambláží z různorodých předmětů (např. z plastových panenek), a vytváří tak díla na pomezí obrazu, reliéfu a objektu. Jako podklad jí kromě plátna slouží sololitové desky, použitá prostěradla, rentgenové snímky, ale v poslední době také plechy, do kterých vypaluje laserem předem nanesenou kresbu. Pozadí perforovaného plechu se tak stává dalším, nepředvídatelným plánem obrazu a obohacuje jej o nové, netušené významy.
Technické a dekorativní efekty nejsou v pojetí Ivany Štenclové nikdy samoúčelné – vždy jsou ve službě významu obrazu. Ten je často mnohovrstevnatý. Systematicky se zabývá dekódováním vytěsněných traumat a obnažováním především rodinných vztahů. V jejím díle je všudypřítomná dualita života a smrti, nevinnosti a krutosti, krásy a monstróznosti. K vyjádření jí formálně nejlépe slouží figurální kompozice, portrét a autoportrét. Někdy se uchyluje k postmoderním citacím klasických děl z historie umění.
Mezníkem v tvorbě Ivany Štenclové se stalo její těhotenství a následné narození dcery Zoe (*2011). Mateřství a dítě se staly hlavní inspirací jejích posledních děl a zásadně ovlivnily také její techniku práce. Ve svých nejnovějších cyklech pracuje s použitými prostěradly, na která nanáší barevné, samovolně se rozpíjejcí skvrny. Ty často ohraničuje liniemi, které vytvářejí síť symbolizující pletivo osudových předurčení, rodinných vztahů a sociálních predispozic, které zápasí se svobodnou vůlí rodící se osobnosti.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivana Štenclová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivana Štenclová
• Webové stránky Ivany Štenclové
• Ivana Štenclová v informačním systému abART
• Galerie Kodl, Letní výtvarný salon 2019, Ivana Štenclová
• ČT 24 Před půlnocí
• Video ZOE 28.5.2012
• Video G. Crears 8.11.2012^{[nedostupný zdroj]}
• Facebook IŠ
• Instagram IŠ
• ČRO Vltava 13.3.2009
• ČRO Vltava 4.1.2007
• Galerie Crears 2012
• Deník.cz 4.9.2012
• Deník.cz 2.7.2010
• Deník.cz 26.7.2009
• Moravskoslezský deník.cz 28.3.2010