Nostický palác

Nádvoří Nostického paláce

Erb Nosticů na průčelí paláce

Palác vznikl na místě dřívější Lazarovské zahrady a dvou zbořených domů U zelené růže a U zlatého medvěda. Dal ho mezi lety 1660 a 1676 postavit Jan Hartvík z Nostic, nejvyšší kancléř Království českého. Autorem projektu mohl být Francesco Caratti nebo Carlo Lurago.

Průčelí paláce bylo v dalších letech obohacováno; v roce 1720 vznikla atika se sochami čtyř imperátorů mezi vázami, které tesal pravděpodobně Michael Jan Brokoff (v roce 1887 byly nahrazeny kopiemi od Jindřicha Václava Čapka).[2] Pozdně barokní úprava paláce proběhla kolem roku 1760 a zřejmě ji objednal hrabě František Václav Nostic. Podle svého projektu ji provedl Antonín Haffenecker. Haffenecker k budově přistavěl hlavní rokokový portál a dále roku 1765 založil zahradu a jízdárnu.

Freskovou výzdobu stropů obstaral Václav Bernard Ambrosi. Strop hlavního sálu vymaloval scénou s bohem Héliem uprostřed.[3] Klasicistní úpravy průčelí a suprafenestry ve dvorním křídle (s reliéfními bustami římských imperátorů ve vavřínových věncích) jsou z konce 18. století.

V roce 1908 byl palác elektrifikován. V roce 1918 získalo část paláce do nájmu československé ministerstvo školství a kultury, a další  část nizozemské velvyslanectví, které užívalo část objektu až do roku 1996. Nosticové větší část objektu vlastnili a užívali až do roku 1945, kdy jim jako říšským Němcům byl palác zkonfiskován státem podle Benešových dekretů.

V letech 1998–2002 proběhla generální rekonstrukce. Podle projektu ateliéru architekta Pavla Kupky ji pro potřeby hlavního sídla ministerstva kultury prováděl Metrostav. Nově byla zasklena arkáda s kašnou ve dvoře. Do interiérů byla tehdy instalována díla současného umění, na chodbě a v atriu jsou dvě v kovu provedené plastiky koní od Karla Nepraše a socha dívky od Olbrama Zoubka.

Budova měla dvě konírny s valenou klenbou a řadou kamenných žlabů na podélné stěně. Menší konírna v severním vstupním křídle budovy byla v letech 1998–2002 adaptována na buffet, větší konírna s fragmenty dekorativní malby je užívána příležitostně.

Detail vstupní části paláce

Palác je monumentální solitérní stavba se dvěma dvory. Hlavní průčelí je obráceno do Maltézského náměstí. Je jedenáctiosé; ve střední ose je pozdně barokní portál, nad ním je balkon s bohatě zdobeným zábradlím. Na fasádě jsou kombinovány raně a pozdně barokní prvky. Korunní římsa je výrazně profilovaná, nad sedmi středními osami je prolamovaná atika s pilířky osazenými sochami imperátorů a ozdobnými vázami. V přízemních oknech je dochováno 22 původních barokních zvlněných mříží.

Středním dvorním křídlem probíhala původně ve 2. poschodí otevřená arkáda, střídavě oddělená jednoduchými a zdvojenými pilastry a chráněná dochovanou kamennou balustrádou.

Pozoruhodné jsou některé dochované prvky interiérů, např. barokní parkety hvězdicového vzoru, barokní ostění dveří s původními dveřmi, kachlová kamna nebo štuky.[1] Ke známým palácovým prostorám patří vedle galerie a knihovny také kaple Nanebevzetí Panny Marie či pracovna ministra.

Někdejší ministr kultury Daniel Herman ve své pracovně v paláci

V paláci se nacházela zprvu jen část uměleckých sbírek Nosticů, které byly za Otty Nostice od roku 1628 shromážděny na zámku v Jindřichovicích a na zámku v Sokolově. První díla získal z Pražského hradu z rudolfinských sbírek (například hodiny v knihovně).

• Obrazárna byla jádrem sbírek. Roku 1706 se rozšířila o dědictví sbírky obrazů po Janu Františkovi Berkovi z Dubé. Po konfiskaci v roce 1945 byla z větší části převzata do Národní galerie v Praze. Podle inventáře obrazárny, pořízeného po předčasné smrti Jana Bedřicha Nostice v roce 1819, do ní patřilo 321 obrazů a větší počet grafických listů. K jejím nejvýznamnějším obrazům patří nizozemská a vlámská barokní malba, asi nejvzácnější je Rembrandtův Učenec v pracovně, Triumf Caesarův připisovaný Petru Pavlu Rubensovi, dále malby Anthonise van Dycka, Maartena van Heemskercka, Carla Maratty, Abrahama a Jana Breueghelových, nebo dvě díla od Karla Škréty.[4] Obrazy jsou vesměs vystaveny v expozicích Národní galerie.
• Galerie byla dříve a je i nyní v příčné chodbě 1. patra paláce, kde je vystaveno kolem 40 obrazů, převážně originálů olejomaleb nizozemských nebo italských mistrů 17.–18. století (Venuše s amorem, Portrét neznámého flétnisty od Dircka van Baburen,[5] protějšková plátna s dobytkem na pastvě, krajinomalby a jiné).
• Kabinet umění byl samostatný prostor pro sbírky numismatickou a uměleckořemeslnou, zprvu byly součástí knihovny, od roku 1765 samostatné. Do této sbírky patřila drobná plastika antická a renesanční, nádobí ze skla, slonoviny a kamene, keramika a další předměty. Po roce 1945 byly převedeny většinou do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze nebo do Národního muzea.

Knihovna je v paláci řešena jako sál o dvou spojených prostorách, procházející dvěma patry jižního křídla, a osvětlený oknem z chodby galerie. Kolem horního patra knihovny vede ochoz se železným zábradlím, přístup je kromě vchodu a točitého schodiště z přízemí zajištěn také tajnými dveřmi ve stěně. Na stropě v kruhovém poli vymaloval Václav Bernard Ambrosi alegorickou scénu Zrození věd. Zdejší knihovnu pořádali a profesně ji využívali osvícenec František Martin Pelcl a pražský místopisec Jaroslav Schaller, kteří byli vychovateli Nosticových dětí, a také Josef Dobrovský, jemuž dal Nostic postavit na Kampě dům. Nostická knihovna v současnosti čítá 14 tisíc svazků včetně prvotisků a vzácných tisků, spravuje ji Národní muzeum.

Knihovna je pro objednané skupiny přístupná veřejnosti, připravuje se také dlouhodobé zpřístupnění suterénních prostor, které slouží občasným krátkodobým výstavám.