Židenická smuteční síň

Návrh stavby vznikl již v roce 1977 v ateliéru architekta Ivana Rullera. Následně se v Brnoprojektu[2] letech 1979 a 1983 realizovala projektová dokumentace a po vyhotovení stavební dokumentace se v roce 1983 přistoupilo ke stavbě. Tu realizovali samotní občané v rámci akce Z a stavbu dokončili v roce 1985.[3] Investorem stavby byla Technická a zahradní správa města Brna. Vedoucím architektem Ing. arch. Pavel Šrubař. Náklady tvořily 4,5 milionu korun československých.[4] Jelikož kvalita prací nebyla odpovídající, začaly se projevovat různé problémy, proto byla stavba v roce 2007[5] zcela uzavřena.[3] Následně vlastník, jímž je město Brno, začal v roce 2011[6] zvažovat demolici a budovu oplotil[7]. K demolici ale nedošlo. Jednak z důvodu nedostatku peněz, za druhé i z důvodu protestů místních obyvatel.[5] Později se ale karta obrátila a město se rozhodlo síň opravit.[8]

V roce 2020 byla stále v dezolátním stavu a polemizovalo se o možné opravě až v roce 2021.[1]

Hlavní sál smuteční síně, stav 2020

Síň je umístěna na Židenickém hřbitově a přístup byl z parkoviště v ulici Komprdova.[3][9] Areál je oplocen kovovou mříží, kterou navrhl Zdeněk Makovský a zrealizoval umělecký kovář Ivan Blažek.[10] Jedná se o přízemní budovu[3] s půdorysem písmene H, kdy delší strana je rovnoběžná s Komprdovou ulicí, od které je vzdálená asi 50 metrů a původně přístupná po vyasfaltované cestě.[3][9] První obdélníková část představovala svět živých, úzká část bájnou řeku Styx a poslední obdélníková část svět mrtvých.[8] Střecha nad samotnou síní[11] má podobu zlomeného V, nejprve se mírně zdvihá a na konci prvního obdélníku kolmo stoupá vzhůru a následně se volně propadá.[5] Nad přední a zadní částí, je pak plochá.[11]

Z vnějšku jsou stěny obloženy mramorem, štípanou břidlicí a tmavě natřenými latěmi. Vstupní část má několik schodů, kamenem obloženou pochozí plošinu, je prosklená a pohledově rozčleněná sloupy. Vpravo v rohu se pak nachází před stavbou tmavě olověná[8] plastika Olbrama Zoubka nazvaná Tři chodci[12][pozn. 1] z roku 1967. Vlevo je přízemní budova sloužící jako toaleta.[3] Symbolicky je oddělena zdí pokrytou černou břidlicí, která je kolmo, nedosedá však k objektu a umožňuje tak průchod podél prosklené stěny.[13] Vpravo pak vstup do atria[14] následovaný smuteční síní.[3] Mezi těmito dvěma objekty je průchod do zeleného parteru.[15]

Do atria[14] se dá vstoupit dvěma prosklenými dveřmi. Za nimi je obdélníková místnost, kdy vlevo jsou dřevěné lavice na soklech obložených kamenem, vpravo je pak do zelena laděná prosklená stěna s motivem Krista[8] sklářského výtvarníka[16] Valéra Kováče.[14][15] Uprostřed jsou další lavice a za nimi býval pětidílný cyklus maleb Cesta života od výtvarníka Karla Rechlíka.[17] Do žluta laděné oleje[18] byly po uzavření síně přemístěny do skladů správy hřbitovů města Brna.[19] Ve stropě, který je podbit tmavě hnědě natřenými dřevěnými latěmi[3] jsou bodová světla.[15] Následuje vstup do samotné smuteční síně, který tvoří dvoje dvoukřídlé dveře po obou stranách. Jsou žluté barvy, opatřeny reliéfním dekorem z dílny architekta[20] Jindřicha Kompošta.[14]

Smuteční síň zasahuje přes dvě patra, ve druhém patře nad obřadním místem je galerie, která je obložena bílými sádrovými deskami. Do těchto desek byl vybroušen abstraktní dekor s názvem Panychida sochařem Tomášem Rullerem, synem architekta Ivana Rullera.[21] Zbytek je otevřen.[5][3] Strop je podbit tmavě a světle natřenými latěmi umístěnými ve zvlněných pásech podobně jako členění střechy v pohledu ze strany. Opět jsou zde bodová světla. Tmavě hnědé obložení je i u dveří a na stěnách, což vytváří kontrast obou barev.[15] Vedle dřevěného obložení, jsou zde obdélníková dvoljskla v dřevěných rámech, prosvětlující místnost od jihu, západu i severu[8].[3] Prosvětlení přichází i ze stropu.[22]

Před obřadním místem je několik dřevěných podlouhlých lavic na kamenných soklech. Uprostřed katafalk, který původně zdobila posuvná barevná vitráž od malíře a grafika[23] Miroslava Netíka[14]. Miroslav Netík byl též autorem dvou obrazů s názvy Život a Smrt[21] malovaných na dřevotřísce,[24] které zde byly umístěny a po uzavření síně přemístěni do skladu.[19] Vlevo pak pult pro řečníka.[15] Za lavicemi proti obřadnímu místu prostor a stěna obložená černou dlažbou.[8] Na stěně proti katafalku byl původně umístěn textilní kruhový reliéf s dřevěnými a mosaznými prvky od Jiřího Fuseka, který byl ale poškozen vandaly.[21]

V zadní části je prostor pro manipulaci s rakvemi, chladící boxy, kanceláře a schodiště pro hudebníky na galerii.[11]

Původně mělo dojít v této části Brna k rozsáhlým přestavbám.^[zdroj?] Realizována však byla jen smuteční síň. Nedošlo ani na urnový háj v okolí či jezírko, které mělo symbolizovat řeku Acheron.

• 
  Dekorativní mříž při vstupu do areálu, jejímž autorem je Zdeněk Makovský
• 
  Čelní pohled (stav 2020)
• 
  Boční pohled
• 
  Pohled zezadu
• 
  Čelní pohled, vstup do předsálí
• 
  Plastika Tři chodci od Olbrama Zoubka u vstupu do objektu
• 
  Předsálí. S původního vybavení se dochovaly pouze lavice a obklady
• 
  Skleněná reliéfní stěna s motive Krista v předsálí od Valéra Kováče
• 
  Hlavní sál, pohled k předsálí, do kterého vedou postranní dveře. Mezi nimi na stěně byl původně umístěn dřevo-látkový reliéf od Jiřího Fuseka
• 
  Obrácený pohled ke katafalku. Vlevo pozústatky zástěny katafalku od Miroslava Netíka; nahoře bílé panely s reliéfem od Tomáše Rullera
• 
  Pohled na strop. Přirozené světlo vstupuje řadou oken vlevo, a druhou vyšší řadou vpravo. Strop je odstupňován a každý stupen je podbyt latěmi jiného tónu hnědé barvy. Do nich jsou zasazena světla a reproduktory