Irská republika (1919)
Irská republika (irsky Poblacht na hÉireann nebo Saorstát Éireann) byla jednostranně vyhlášena při Velikonočním povstání v roce 1916 a ustanovena První irským parlamentem (Dáil Éireann) v roce 1919. Tento stát nebyl mezinárodně uznán. Došlo k vojenskému střetu mezi Irskou republikánskou armádou a ozbrojenými silami Spojeného království Velké Británie a Irska (United Kingdom of Great Britain and Ireland).
| Irská republika Poblacht na hÉireann
| |||||||||
geografie
| |||||||||
rozloha: |
84 116 km² km² (1921) | ||||||||
| obyvatelstvo | |||||||||
počet obyvatel: |
4 400 000 (1921) | ||||||||
| státní útvar | |||||||||
měna: |
|||||||||
vznik: |
|||||||||
zánik: |
|||||||||
| státní útvary a území | |||||||||
| |||||||||
.svg.png.webp){kind=small}
.svg.png.webp)
Nejvyššími představiteli Irské republiky, která si činila nárok na celé území Irského ostrova, byli:
- od 21. ledna 1919 do 1. dubna 1922 Cathal Brugha jako prezident parlamentu Dáil Éireann,
- od dubna 1919 do ledna 1922 Éamon de Valera jako prezident republiky,
- od ledna 1922 do srpna 1922 Arthur Griffith jako prezident parlamentu Dáil Éireann
- od srpna 1922 do prosince 1922 W.T. Cosgrave jako prezident republiky.
Po třech letech bojových akcí a diplomatických vyjednávání skončilo toto mezidobí irských dějin 6. prosince 1922 anglo-irskou dohodou. Na jejím základě bylo území Irského ostrova rozděleno na Severní Irsko a Irský svobodný stát. Od dosavadního Spojeného království se odtrhlo 26 irských hrabství na jihu a západě Irského ostrova a vytvořilo nový subjekt mezinárodního práva. Tento již svobodný stát byl mezinárodně uznán a stal se samostatným členem Commonwealthu jako nominální konstituční monarchie. Jeho panovníkem zůstal britský král, tehdy Jiří V., který byl zároveň nadále společným panovníkem jak Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland), tak velkého počtu zemí Commonwealthu. Tento stav trval až do vyhlášení Irské republiky v roce 1937 a její úplné nezávislosti na Spojeném království.
Historickým pozadím událostí let 1916 až 1922 je dlouhodobá snaha irského národa o znovunabytí nezávislosti. V roce 1782 získal irský parlament na určitou dobu nezávislost na britském parlamentu. Tím se stalo Irsko tehdy formálně zčásti samostatné. Mělo však s tehdejším Královstvím Velké Británie nadále společného panovníka. Po Velké francouzské revoluci se začaly množit vzpoury proti britské koruně, načež anglický parlament donutil irský parlament v Dublinu, aby sám sebe rozpustil, což se stalo v roce 1800. V letech 1845-1851 došlo v Irsku k několika hladomorům, které měly za následek vlny emigrací do Velké Británie, Spojených států amerických a jiných zemí amerického kontinentu, např. Argentiny. Těmito vlivy se počet obyvatel snížil z osmi na přibližně čtyři miliony lidí.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Irish Republic na anglické Wikipedii.
Literatura
- KOVÁŘ, Martin. The "Small Nation´s" Way to Freedom and Independence: The Case of Ireland (1919-1922). Prague Papers on the History of International Relations. 2003, roč. 7, s. 111–122. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-7308-070-2.