Ignác Řivnáč

Narodil se 16. října 1804 v Praze, na kněze byl vysvěcen 15. srpna 1828.[1] Tři měsíce působil jako kaplan v Maršovicích u Benešova.[2]

Zakrátko ale zakotvil jako kněz v kostele sv. Štěpána v Praze.[3] Roku 1854 byl jmenován farářem.[2]

Krátce po svém jmenování zahájil roku 1855 opravu svatoštěpánského kostela. Nejprve nechal vymalovat interiér podle návrhů historika B. Gruebra. Přitom bylo zničeno dvanáct obrazů z Písma sv., které umělecká komise (Jan Erazim Vocel, Eduard von Engerth a již zmíněný prof. Grueber) pokládala za bezcenné olejomalby.[2]

Hrob Ignáce Řivnáče na Olšanských hřbitovech v Praze

V letech 1865–67 se dočkaly obnovy vnějšek chrámu a věž (ta musela být znovu opravena v roce 1870 poté, co vichřice poškodila krov). Restaurátorské práce byly završeny v letech 1870–73 opravou kazatelny a oltářů; obrazy čistil a opravoval Josef Václav Myslbek. Konzervátor František Xaver Josef Beneš při té příležitosti prohlédl a popsal vzácný tabulový obraz Madony.[2]

Úpravy kostela, organizované Řivnáčem, nebyly vždy šťastné; byla při nich zničena část barokní výzdoby. Není to ale jeho vina — vždy jednal v dobré víře podle doporučení odborníků, kteří se řídili převládajícím názorem doby. Řivnáč se naopak zasloužil o záchranu románské kaple sv. Longina, která měla původně ustoupit plánované výstavbě ulice Na rybníčku. Řivnáč poukazem na starobylost a vzácnost stavby dosáhl toho, že byla zbořena jen její barokní přístavba z r. 1765, zatímco historická románská budova zůstala zachována pro další generace.[2]

Řivnáč byl milovníkem výtvarného umění. Shromáždil sbírku 130–140 obrazů, jednu z nejrozsáhlejších ve své době. Podle soupisu byli zastoupeni např. Petr Brandl, Karel Škréta, Peter Paul Rubens, August Bedřich Piepenhagen, Norbert Grund, Maximilian Pfeiler, Lucas van Leyden a další. I když bylo autorství některých ze zmiňovaných malířů později vyvráceno, jednalo se o velký soubor kvalitních domácích i zahraničních výtvarných děl. Obsahoval holandské, vlámské, italské, německé i české umělce. Významné místo zaujal Petr Brandl s třemi obrazy — vlastní podobiznou, svatou Magdalenou a svatou rodinou.[2] Z dalších českých autorů byli zastoupeni Karel Škréta, Franz Anton Maulbertsch, Josef Bergler, Ludvík Kohl, August Bedřich Piepenhagen a Karel Robert Croll.[4]

Sbírka obrazů po Řivnáčově smrti zanikla. Několik obrazů (např. Brandlův autoportrét) získalo darem pozdější Národní muzeum,[4] většinu pak zdědil bratr Václav Řivnáč, majitel kožešnického závodu.[1] Několik obrazů se dostalo do majetku vzdálenějších příbuzných, kteří je uchovávali jako vzácnou rodinnou památku.[4]

Je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze, ve stejném hrobě se svým bratrem Františkem a ostatními členy rodiny. Plastika anděla byla z náhrobku ukradena.

Řivnáč byl rovněž členem vlasteneckých spolků, například společnosti Českého muzea a jednoty pro dostavění svatovítského chrámu. Řadu let zastával úřad arcibiskupského vikáře a školdozorce. Současníci jej uznávali pro lidumilnost a vlasteneckou činnost.[1]

Bratr František Řivnáč (1807–1888) byl známý pražský knihkupec a nakladatel.[5]