Hohenbergové

Zámek Konopiště

zámek Artstetten

Nová dynastie Hohenbergů byla založena výnosem císaře Františka Josefa I. v roce 1900. 1. července 1900 se na zámku v Zákupech v severních Čechách konala svatba a následníka rakousko-uherského trůnu, arcivévody Františka Ferdinanda (1863–1914) s hraběnkou Žofií Chotkovou (1868–1914). Ačkoli Žofie pocházela ze staré české šlechtické rodiny Chotků z Chotkova a Vojnína, nebyla svým rodem rovna rakouskému arcivévodovi. Jejich sňatek byl tudíž morganatický, a jejich potomci byli z důvodu nerovnorodosti manželství vyloučeni z nároku následnictví rakousko-uherského trůnu. Také budoucí titul Žofie neměl být císařovna, ale pouze manželka císaře. (Přísné dědičné předpisy platily zpočátku pouze pro Rakousko. V Čechách a Uhrách by teoreticky bývala mohla Žofie z Hohenbergu být i královnou a její potomci dědici. Ovšem se zřetelem na zachování jednoty rakousko-uherské monarchie, bylo vzdání se tohoto nároku smluvně upraveno.[1])

Císař ustanovil Žofii kněžnou z Hohenbergu (Fürstin von Hohenberg) s předepsaným oslovením Její Jasnost (Ihre Durchlaucht) a roku 1909 ji císař povýšil na vévodkyni (Herzogin) ad personam s oslovením Její Výsost (Ihre Hoheit). Jelikož byl sňatek Žofie a Františka Ferdinanda morganatický, žádné z jejich čtyř dětí nemělo (po přísaze následníka Františka Ferdinanda) nárok na rakousko-uherský trůn.

Po sarajevském atentátu přešel majetek zavražděného následnického páru na jejich děti. Nejstarší potomek, kníže Maxmilián, kterému bylo tehdy teprve dvanáct let, zdědil mimo jiné zámek Artstetten v Dolním Rakousku.[2] Všechny tři děti pak společně zdědily zámek Konopiště jižně od Prahy, zámek Chlum či zámek Greifenberg ve štýrské Radiměři.[1]

Za nedlouhého panování císaře Karla I. dostaly děti následnického páru 31. srpna 1917 dědičný znak a primogeniturně dědičný vévodský titul s oslovením Výsost a další potomci titul kníže/kněžna s oslovením „Jasnost“.

Titul vévody z Hohenbergu byl vytvořen pro knížete Maxmiliána z Hohenbergu roku 1917 císařem Karlem I., tři roky po atentátu v Sarajevu na jeho rodiče v roce 1914, který dal podnět k vypuknutí první světové války.

Hlava rodiny měla titul vévoda a ostatní členové kníže/kněžna. Knížata byli oslovováni Jasnost, vévoda Výsost.

Na základě zákona o zrušení šlechtictví směli příslušníci rodu v Rakouské republice od roku 1919 používat výhradně rodové jméno Hohenberg jako příjmení. V témže roce byly děti následnického páru vyvlastněny Československou republikou v rámci pozemkové reformy, a jako rakouští státní občané vyhoštěni do Rakouska. Toto vyvlastnění bylo výsledkem letitého právního sporu mezi rodinou Hohenbergů a ČSR, který byl kněžnou Žofií z Hohenbergu vznesen u Evropských instancí.

Po anexi Rakouska Nacistickým Německem v roce 1938 byli bratři Maxmilián a Arnošt pro svůj odpor vůči nacistům, deportováni do KT Dachau. Zámek Artstetten byl vyvlastněn, polnosti o výměře 20 000 ha u Eisenerce ve Štýrsku přešly do vlastnitví Třetí říše. Jednalo se o jedno z největších vyvlastnění v Rakousku vůbec.[3] Uvěznění bratří Hohenbergu na západě zvedlo velkou vlnu pozornosti.[4] Maxmilián byl v roce 1940 propuštěn, zatímco Arnošt byl převezen do KT Buchenwald a propuštěn byl teprve v roce 1943. Vyvlastněný rodinný majetek připadl po konci války Rakousku, a roku 1949 byl částečně navrácen do rukou Maxmiliána z Hohenbergu. Po něm obec Artstetten se zámkem, lesy a polnostmi převzal v roce 1962 jeho nejstarší syn Franz. Po jeho smrti v roce 1977 odkázala jeho vdova Alžběta Lucemburská, princezna nasavská a bourbonsko-parmská majetek své nejstarší dceři Anitě, jež se vdala za francouzského hraběte Romée de La Poeze d’Harambure. Manželé pak panství na konci roku 2003 začlenili do nově založené nadace Anita Hohenberg-Stiftung.[5]