Kateřina Navarrská

Byla mladší dcerou Gastona z Foix, prince z Viany, a Magdalény Francouzské, sestry Ludvíka XI. Narodila se a vyrůstala v době vlády svého pradědečka z otcovy strany, krále Jana II. Aragonského, po kterém se v roce 1479 stala královnou Kateřinina babička Eleonora Navarrská. Po její smrti získal navarrskou korunu Kateřinin bratr František Phoebus z Foix, protože jejich otec, dědic trůnu, byl již po smrti.

Nákres pečeti Kateřiny Navarrské

Po smrti bratra Františka se stala Kateřina královnou, její matka byla jmenována regentkou. Kateřinin strýc Jan z Foix se odvolal k Sálskému zákonu a prohlásil, že má nárok na trůn, tím zažehl občanskou válku (1483 - 92), která znovu rozpoutala starý konflikt mezi stranou Beaumontů a Agramontů. V roce 1484 se Magdaléna Francouzská rozhodla svou 15letou dceru provdat za Jana z Albretu, který pocházel ze šlechtické rodiny ze západního Gaskoňska. Toto manželství bylo uzavřené, aby měla Kateřina podporu proti nárokům svého strýce.

Svatba se konala v katedrále Panny Marie v Lescaru roku 1486, korunovace mladého páru byla však odložena na rok 1494 do Pamplony, po letmém podepsání smlouvy s Ludvíkem z Beaumontu, hrabětem z Lerín a Kateřininým prastrýcem Ferdinandem II. Aragonským. Nicméně, s manželstvím nesouhlasili navarrští Beaumonti, kteří vždy upřednostňovali nabídku Isabely Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského, aby se Kateřina provdala za jejich syna Jana. Kateřinina matka Magdaléna zemřela v roce 1495.

V roce 1504 udělala svou vůli, což potvrdilo práva jejího syna Jindřicha jako jejího nástupce a vyjádřila své přání být pohřbena v katedrále v Pamploně. Nakonec ona i Jan byli pochováni v Lescaru. Politická spojenectví mezi rody Valois a Foix před blížící se španělskou invazí vedla v roce 1512 k manželským jednáním mezi Kateřinou a Ludvíkem XII. Bylo navrženo, že by se její syn Jindřich měl oženit s dcerou francouzského krále.

Ferdinand, který se spojil s papežem proti Francii, navarrské královské rodině představil řadu nároků na Navarru. Kateřina jeho nároky nepřijala a tak Ferdinand poslal Fernanda Álvareze de Toledo do Pamplony, kterou 25. července 1512 obsadil. Kastilie pokračovala v dobývání Saint-Jean-Pied-de-Port, vypálila Roncesvalles a zpustošila merindad z Ultrapuertos (Dolní Navarra). Španělští vojáci si v příštích letech přerušovaně udrželi jižní polovinu této oblasti. Kateřina a Jan byli přemoženi a po vytlačení kastilskými vojáky, uprchli do Béarn, které bylo součástí jejich království. Postavili si základny v Pau, Orthezu a Tarbes, kde střídavě pobývali až do konce života.

Dne 23. března 1513 navarrský parlament slíbil věrnost Ferdinandovi Aragonskému výměnou za loajalitu k navarrským zákonům. V roce 1515 byla Navarra připojena ke Kastilské koruně, a stala se jednou z nedílných součástí Španělského království, které bylo později známé jako Španělsko.

V roce 1516, dva konvoje pod velením krále Jana a navarrského maršálka překročily Pyreneje a při pokusu dobýt Navarru, nedokázali postupovat do vnitrozemí království. Jan unavený utrpěnými porážkami, ustoupil do Mentonu, kde 17. června 1516 zemřel. Královna Kateřina zemřela na svém panství Mont-de-Marsan 12. února 1517, jen o několik měsíců později. Do té doby porodila 13 dětí (některé zdroje uvádějí 14 dětí).

Od roku 1512 do své smrti byla Kateřina skutečnou královnou pouze v některých oblastech Dolní Navarry, na sever od Pyrenejí, vládla také v přilehlém knížectví Béarn a v dalších zemích.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Catherine of Navarre na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kateřina Navarrská na Wikimedia Commons