Hřib smrkový

• Boletus bulbosus Schaeff.[3]
• Boletus edulis f. arcticus Vassilkov 1966
• Boletus edulis ssp. bulbosus Fr. (Schaeff.)[2]
• Boletus edulis ssp. bulbosus (Schaeff. ex. Schroet.) Pil.[4]
• Boletus esculentus Pers.
• Boletus filiae Gillet.
• Boletus solidus Sowerby 1809
• Dictyopus edulis (Bull.) Forq. 1890
• Leccinum edule (Bull.) Gray 1821
• Tubiporus edulis Schaeff. : Fr.
• hřib arktický
• hřib hlíznatý
• hřib obecný[3]
• hřib pravý[5]

Latinský (vědecký) název Boletus edulis znamená v překladu „hřib jedlý“.[6] V České republice je dále znám pod lidovými názvy: bílý hřib, bílý kozák, červený hřib, doubravník, jalovcový hřib, nakládáček, smrčák, smrkovák a smrkovej doubravník.[7] Pod označením „nakládačky“ se dříve na trzích draze prodávaly mladé bílé plodnice pocházející především ze smíšených smrkovo-dubových lesů.[3]

Vyskytuje se především v kyselých smrkových monokulturách, méně často pod borovicemi.[8] Roste i ve smíšených nebo listnatých lesích, obvykle pod duby, buky a břízami.[8] Smotlacha uvádí, že pod borovicemi (ale také pod lipami) se objevuje za zvláště příznivého počasí.[3] V České republice se vyskytuje od nížin do hor, fruktifikuje od července do října, v příznivých letech se objevuje i na počátku prosince.[8]

Hřib smrkový je velmi rozšířený na severní polokouli, v celé Evropě a Severní Americe. V literatuře je uváděno také rozšíření v rámci Asie, ale exempláře z tohoto území náleží podle biomolekulárních analýz k jinému druhu.[9] Na jižní polokouli se přirozeně nevyskytuje, ale v jižní Africe a na Novém Zélandu byl vysazen uměle.

V České republice je známý z celého území – v rámci chráněných území byl popsán mimo jiné na následujících lokalitách:

• Podkomorské lesy (Brněnsko)
• Hřibová rezervace Stachy (okres Prachatice)

• hřib dubový (Boletus reticulatus)
• hřib borový (Boletus pinophilus) – tmavší hnědý klobouk s červeným nádechem a hrbolky
• hřib žlučový (Tylopilus felleus) – světlé rourky s růžovým nádechem

• 
  hřib dubový
• 
  hřib borový
• 
  hřib žlučový

Hřib smrkový rostoucí pod listnáči je možné snadno zaměnit za hřib dubový (Boletus reticulatus). Oba druhy se liší řadou drobných znaků, které však nemusejí být zřetelné na všech plodnicích. Oba jsou jedlé a kvalitativně srovnatelné, takže je praktičtí houbaři obvykle nerozlišují. Podobný může být jedlý hřib borový (Boletus pinophilus), jehož klobouk je hrbolkatý s hnědočerveným odstínem.

Obávaná bývá záměna za nejedlý a hořký hřib žlučový (Tylopilus felleus) zvaný lidově hořčák. Jeho rourky stárnutím nezískávají zelený odstín a zůstávají bílé či světlé s narůžovělým nádechem. Houby lze rozlišit také ochutnáním malého kousku dužiny, která je v případě hřibu žlučového odporně hořká.

Velmi mladé (ještě nerozvité) plodnice mohou být nezkušenými houbaři zaměněny za nejedlé nebo jedovaté druhy lupenatých hub, jako jsou závojenka olovová (Entoloma sinuatum) nebo holubinka zápašná (Russula subfoetens).[12] Ty však lze spolehlivě vyloučit podle přítomnosti lupenů.

• 
  Detail
• 
  Mladá plodnice
• 
  Starší plodnice
• 
  Velká plodnice
• 
  V lese
• 
  V lese
• 
  Houbařův úlovek
• 
  Houbařův úlovek
• 
  Sušený
• 
  Osmažený
• 
  Ilustrace
• 
  Na poštovní známce