Pravé hřiby
Pravé hřiby[1], též praváky neboli bělohřiby[2] je kolektivní označení pro skupinu několika jedlých druhů hřibovitých hub rodu Boletus, které se vyznačují bílou barevně neměnnou dužinou a příjemnými senzorickými vlastnostmi (chuť, vůně).[1] Patří ke kulinářsky nejoblíbenějším hřibovitým houbám.[1]
Synonyma
Jako vědecké označení pravých hřibů se používají (nebo dříve používaly) názvy bělohřiby[3][2] (Leucoboletus[2]), případně hřiby tvrdé[2] neboli hřiby ušlechtilé[2] (Edules[2]). Lidově jsou nazývané praváky, pravíci[2] nebo tvrzíci[2]. Také se objevují pojmenování jako pravík, tvrdík, haban, hřib, hříbek, hříbeček a podobně.[2] Termín hřiby se v užším slova smyslu používá jako synonymum pro pravé hřiby.[2] Podle Smotlachy se původně pravděpodobně jako hřiby nazývaly jen ty pravé, přičemž následně byl význam termínu mykology rozšířen i na další druhy.[2]
Druhy
Patří sem především:
- hřib smrkový (Boletus edulis)[1]
- hřib březový (Boletus betulicolus) – v současnosti považovaný za formu hřibu smrkového[4]
- hřib citronový (Boletus citrinus) – v současnosti považovaný za formu hřibu smrkového[4]
- hřib dubový (Boletus reticulatus)[1]
- hřib habrový (Boletus carpinaceus)[1] – nyní považovaný za formu či varietu hřibu dubového[4]
- hřib borový (Boletus pinophilus)[1]
- hřib hnědofialový (Boletus separans)[1] – někdy považovaný za formu hřibu borového
- hřib bronzový (Boletus aereus)[1]
Mykorhizní dřeviny
Jednotlivé druhy pravých hřibů se částečně liší požadavkem na symbiotickou dřevinu. Je však třeba zdůraznit, že české názvy těchto hřibů obvykle neodpovídají latinským (vědeckým) názvům a nevyjadřují výhradní vazbu na konkrétní dřevinu (např. hřib rostoucí pod dubem nemusí být hřib dubový a podobně):
| [4] | hřib smrkový | hřib dubový | hřib borový | hřib bronzový |
|---|---|---|---|---|
| smrk |  | 1) | | - |
| borovice | | - | | - |
| jedle | - | 1) | 4) | - |
| dub | | | 4) | |
| buk | | 2) | | |
| habr | - | | - | - |
| lípa | 5) | | - | - |
| bříza | | - | - | - |
| kaštanovník | - | | - | 3) |
- 1) nálezy hřibu dubového pod smrky a jedlemi uváděné ve starší literatuře jsou v současnosti považovány za neprůkazné a vysvětlovány možností chybného určení plodnice.[4]
- 2) výskyt hřibu dubového pod buky uvádí[5][6][7][1]
- 3) výskyt hřibu bronzového pod kaštanovníkem uvádí[5][1][3]
- 4) výskyt hřibu borového i pod dubem a jedlí uvádí[3]
- 5) podle Smotlachy (1947) se hřib smrkový může za příznivého počasí objevovat pod lipami[2]
Reference
- HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Houby. Praha: Aventinum, 2005. 416 s. Kapitola Houby hřibovizé - Boletales, s. 337.
- SMOTLACHA, František. Atlas hub jedlých a nejedlých. Praha: Melantrich, 1947. 297 s. Kapitola Hřib obecný (smrkový), dubový (síťkovaný), borový (borák), s. 178–185.
- PAPOUŠEK, Tomáš; BERAN, Miroslav; VLASÁK, Josef. Velký fotoatlas hub z jižních Čech. 2. opravené vydání. vyd. České Budějovice: tiskárna Josef Posekaný, 2010. 819 s. Kapitola VI. Vyšší houby stopkovýtrusé (Homobasidiomycetes) - hřibotvaré (Boletales), s. 675.
- ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. S. 102–118.
- KLUZÁK, Zdeněk; SMOTLACHA, Miroslav; Josef a Marie Erhartovi. Poznáváme houby. [s.l.]: Svépomoc, 1985. 374 s. 38-001-85. Kapitola Hřib dubový, s. 71.
- VESELÝ, Rudolf; KOTLABA, František; POUZAR, Zdeněk. Přehled československých hub. Praha: Academia, 1972. 424 s. Kapitola Hřib dubový, s. 340.
- KOTLABA, František; ANTONÍN, Vladimír; POUZAR, Zdeněk, a kol. Houby, česká encyklopedie. Praha: Výběr, 2003. 448 s. ISBN 80-86196-71-2. Kapitola Hřib dubový, s. 285.
