Fruktifikace

Fruktifikace je proces tvorby plodnic vyšších hub, kterým vrcholí životní cyklus těchto organizmů. Fruktifikuje mycelium, podmínkou je přítomnost dvou odlišných mycelií a vhodných podmínek (například konkrétní teplota, průběh teplot, vlhkost, dostatek živin, přítomnost mykorhizního symbionta, přítomnost vzduchu nebo světla a podobně).

Souvislost mezi jednotlivými faktory a závislost fruktifikace na jejich přítomnosti je z velké části neobjasněna. Jmenovat lze například produkci a v závislosti na ní i koncentraci oxidu uhličitého v půdě, dále půdní teplotu a její denní a noční cykly, změny v intenzitě fotosyntézy hostitele, změny v dostupnosti dusíku, změnu délky dne atp., přičemž se předpokládá, že určitý podíl budou mít i tzv. biologické hodiny, jejichž existence však není přímo doložena.[1] Výrazný vliv mají srážky – vydatný déšť odstartuje proces fruktifikace, ale trvá poměrně dlouhou dobu, než plodnice dosáhnou makroskopické úrovně, kdy jsou pozorovatelné či „sbíratelné“ houbaři – takto výrazný růst nastává teprve po 20. dni od nástupu srážek.[2] Často vzpomínaná závislost růstu hub na fázi měsíce je nepřímá; podle australského vědce Edwarda George Bowena mají fáze měsíce vliv na pohyb meteorických rojů, které mají za následek vznik srážek.[2]

Podmínky, které je třeba splnit pro iniciování fruktifikace, se velmi významně liší i v závislosti na druhu houby. Bylo prokázáno, že například hřib smrkový fruktifikuje v důsledku chladového šoku, kdy během dvou až tří dnů poklesne teplota o 5 °C (v rámci rozsahu 10 až 20 °C).[1] Naopak u hřibu plavého byl pozorován výskyt plodnic tři týdny poté, co průměrná denní teplota prudce stoupla z 10–12 °C na 17–18 °C.[2]