Hřib plavý

Hřib plavý (Hemileccinum impolitum (Fr.) Šutara,[1]) též hřib nelesklý) je houba z čeledi hřibovitých. Je nejedlá,[2] poměrně vzácná a roste obvykle zejména pod duby. Před rokem 1985 byl ztotožňován s hřibem skvrnitým.[3]

Hřib plavý
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
PododděleníAgaricomycotina
TřídaAgaricomycetes
Řádhřibotvaré (Boletales)
Čeleďhřibovité (Boletaceae)
Rodhřib (Hemileccinum)
Binomické jméno
Hemileccinum impolitum
(Fr.) Šutara 2008
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Synonyma

Popis

Hřib plavý

Klobouk dosahuje 60–130 (170) milimetrů, povrch je jemně plstnatý, krémový, světle šedý až šedoolivový, ve stáří částečně olysalý s lehkým hnědým nádechem. Rourky a póry jsou zbarveny světle až sytě žlutě, ve stáří žlutoolivově. Třeň je na povrchu bělavě žlutý a krytý nenápadnými šupinkami.[1] Dužnina je v oblasti klobouku žlutá, jinak bělavá až bledožlutá, ve spodní části třeně nahnědlá[1], voní nakysle,[5] barevně je neměnná.[6]

Vůně plodnic připomíná jodoform (především na bázi třeně a ve stáří),[6] kvůli chemickému pachu proto není vhodný pro kuchyňské zpracování.[1] Starší plodnice jsou z tohoto důvodu prakticky nepoživatelné.[7]

Výskyt

Hřib plavý je poměrně vzácný, preferuje nižší polohy, světlé listnaté lesy, především pak jejich okraje. Objevuje se i na hrázích rybníků, ve stromořadích[6] a parcích.[1] Typickým mykorhizním symbiontem je dub, vazba na jiné listnáče (habr, buk, lípa)[6] je méně obvyklá.[1] Fruktifikuje od konce května do konce září.[1]

Rozšíření

Roste v Evropě a Severní Americe (Kanada). Z Evropských zemí jsou to Belgie, Česká republika, Dánsko, Francie, Gibraltar, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Norsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království (plus Ostrov Man), Španělsko a Švédsko.[8]

V rámci chráněných území České republiky byl hřib plavý popsán mimo jiné na následujících lokalitách:

Roku 2008 byl objeven u obce Holany poblíž rybníků u severní hranice CHKO Kokořínsko.[15]

Záměna

Vzhledem se nejvíc blíží příbuznému hřibu skvrnitému (Hemileccinum depilatum (Redeuilh) Šutara 2008), který se liší hladkým (nikoli plstnatým) povrchem klobouku a rovněž vykazuje jodoformový zápach.[1] Od dalších podobných hub se liší výskytem, jodoformovým pachem a barevně neměnnou (nemodrající) dužinou.

  • hřib přívěskatý (Butyriboletus appendiculatus) – hnědavý až hnědorezavý klobouk, žlutá síťka, nenápadná vůně
  • hřib horský (Butyriboletus subappendiculatus) – roste ve vyšších polohách, pod jehličnany, žlutá síťka, nenápadná vůně
  • hřib medotrpký (Caloboletus radicans) – modrá, může vykazovat pach močoviny, dužnina je hořká
  • hřib Fechtnerův (Butyriboletus fechtneri) – výrazně modrá, báze třeně karmínově zabarvená

Ochrana

Tato vzácná houba je vedena v Červeném seznamu hub České republiky jako téměř ohrožený druh (NT).[1][3] Neměla by se proto sbírat pro kuchyňské účely a její nálezy by měly být oznámeny místnímu mykologickému pracovišti.[1]

Toxicita

Mykologická literatura není zcela jednotná co do vlivu na lidský organismus po konzumaci. Zpravidla bývá uváděn jako nejedlý, ale bývá klasifikován i odlišně. Český mykolog František Skyva (1880–1966) po vlastním experimentu houbu výslovně nedoporučoval ke kuchyňskému použití: „Dusil jsem doma několik exemplářů. Záhy byl cítit skoro nesnesitelný zápach po karbolu jako v nemocnici, který ani dalším dušením nezmizel, takže jsem byl nucen otevřít okna.“ Dále popisuje, že ve 14 hodin ochutnal několik lžic pokrmu připraveného s vajíčkem a i přes jinak dobré trávení zaznamenal silné obtíže: „V 16,30 dostavila se zmalátnělost, časté a nepříjemné krkání s karbolovým zápachem. Pak počala bolet hlava v zátylí a dostavilo se nutkání ke zvracení.“ Nakonec se zdravotní stav experimentátora zlepšil, houbu ale na základě vlastní zkušenosti výslovně nedoporučoval ke konzumaci.[2]

Odkazy

Reference

  1. ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib plavý, s. 208.
  2. PILÁT, Albert. Naše houby II. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1959. 345 s. Kapitola hřib plavý.
  3. HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky [online]. Praha: Příroda, 2006. Dostupné online.
  4. DERMEK, Aurel; PILÁT, Albert. Poznávajme huby. Bratislava: Slovenská akadémia ved, 1974. Kapitola Hríb plavý, s. 157. (slovensky)
  5. GRÜNERT, Helmut; GRÜNERT, Renate. Houby. Praha: Knižní klub, 1995. 287 s. ISBN 80-85830-91-4. Kapitola Hřib plavý, s. 208.
  6. PAPOUŠEK, Tomáš; BERAN, Miroslav; VLASÁK, Josef. Velký fotoatlas hub z jižních Čech. 2. opravené vydání. vyd. České Budějovice: tiskárna Josef Posekaný, 2010. 819 s. Kapitola Hřib plavý, s. 718.
  7. HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Houby. Praha: Aventinum, 2005. 416 s. Kapitola Hřib plavý, s. 343–344.
  8. Boletus impolitus [online]. Gwannon.com [cit. 2012-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
  9. Česká mykologická společnost. Krátká prezentační elektronická zpráva o plnění projektu č. DAG/54/11/007808/2011 [online]. Praha: Česká mykologická společnost, 2012 [cit. 2013-09-21]. Dostupné online.
  10. VIŠŇÁK, Richard. Plán péče pro přírodní rezervaci Jílovka na období 2010-2019 [online]. 2010 [cit. 2015-03-24].
  11. CHVOJKA, Aleš. houbařská nápovědna - zamykání lesa. Zpravodaj města Čelákovic. Únor 2013, s. 14. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
  12. BERAN, Miroslav; ŠPINAR, Pavel. Mykoflóra hráze rybníka Luční na Táborsku. In: Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích - Přírodní vědy. České Budějovice: Jihočeské muzeum, 1996. S. 35–58.
  13. ALBRECHT, Josef. Chráněná území ČR VIII. - Českobudějovicko. Praha: AOPK ČR, 2003. 808 s. ISBN 80-86064-65-4. Kapitola Vrbenské rybníky, s. 144–145.
  14. MIKESKA, Miroslav, Romana Prausová, Světlana Vránová, Lukáš Řádek. Plán péče pro přírodní rezervaci Žernov na období 2010 - 2019 [online]. pardubickykraj.cz, 2004-10-30, rev. 2010-02-23 [cit. 2012-11-24]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
  15. POLÁK, Michael. Mykolog objevil na Českolipsku unikátní houby. IDNES.cz [online]. 2008-07-27 [cit. 2012-09-21]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.