Georg Simmel

Simmel se narodil v Berlíně jako nejmladší ze sedmi dětí židovského továrníka a strávil zde většinu svého života. V té době Berlín procházel prudkými změnami, které později popsal jeho jediný syn Hans Eugen Simmel:

“1. března roku 1858 se můj otec Georg Simmel narodil v domě, který tvořil severozápadní stranu křižovatky Leipzigerstrasse a Friedrichstrasse. V té době byly tyto ulice stále na západ od starého městského centra, avšak později se staly nejcharakterističtějšími a nejdůležitějšími obchodními ulicemi. Člověk nemohl být víc Berlíňan, místní, než když se narodil na rohu Leipziger- a Friedrichstrasse.”[6]

Jeho otec, Eduard Simmel, konvertoval k římskokatolické církvi, založil úspěšnou továrnu na výrobu čokolády Felix a Sarotti, později Sarotti Confections, a byl prosperujícím obchodníkem.[7] Jeho matka pocházela z židovské rodiny, která konvertovala k luteránské církvi. Georg sám byl pokřtěn jako protestant. V roce 1874, když bylo Simmelovi 16 let, zemřel jeho otec a zanechal mu značné dědictví.[8] Následně byl adoptován hudebním vydavatelem Juliem Friedländerem, zakladatelem mezinárodního hudebního vydavatelství Peters Verlag, který mu pak odkázal velké jmění, takže Simmel byl po celý život hmotně zajištěn.[9]

Studoval filosofii a historii na Humboldtově univerzitě v Berlíně, kde byli jeho učiteli mj. Mommsen, Droysen a Treitschke, psychologové Lazarus, Steinthal a Bastian a filozofové Harms a Zeller.[10] Roku 1881 zde obdržel doktorát za svou diplomovou práci o Kantově filozofii hmoty, jejíž část byla následně publikována jako “The Nature of Matter According to Kant's Physical Monadology” ("Povaha hmoty podle Kantovy fyzické monadologie"). Od roku 1885 zde přednášel filosofii, etiku, psychologii a sociologii jako soukromý docent. Jeho přednášky byly nesmírně oblíbené a inzerovaly se i v novinách.

Humboldtova univerzita

Na konci 19. století (1885) se Simmelovi podařilo dosáhnout titulu soukromého docenta a po patnácti letech titulu mimořádného profesora, jímž zůstal ještě dalších patnáct let, aniž by kromě studentských poplatků za přednášky dostával jakýkoli plat.[10] V těchto letech působil na univerzitě v Berlíně, kde kromě filozofie vyučoval i jiné obory. Jeho přednášky byly populární napříč Berlínem, avšak i přes značnou podporu přátel (světoví velikáni jako Max Weber, Stefan George nebo Edmund Husserl) zůstávala jeho akademická kariéra neúspěšná. Především ze dvou hlavních důvodů. Jednak kvůli antisemitismu, který projevovali někteří jeho kolegové, primárně však kvůli jeho jazyku, který se vyznačoval především prakticky odbornými prvky, nikoli vědeckým jazykem. Simmelův způsob vyjadřování proto místy působí jako by byl určen pro širokou veřejnost, jeho kolegové ho proto nepokládali za skutečného vědce.

Simmel ovšem pokračoval ve své práci. Svou práci financoval z dědictví, které mu zanechal jeho ustanovený opatrovník. Nadále se pohyboval v akademických kruzích a stal se spolu s Rudolfem Goldscheidem, Ferdinandem Tönniesem a Maxem Weberem spoluzakladatelem Německé sociologické společnosti.

V roce 1914 mu byl udělen standardní post profesora, ke kterému náleželo místo na univerzitě ve Štrasburku. Simmelovi se však ve Štrasburku příliš nelíbilo. Zanedlouho vypukla první světová válka, všechny akademické aktivity a přednášky byly zastaveny a přednáškové prostory byly přeměněny na vojenské nemocnice. V roce 1915 neúspěšně usiloval o místo na univerzitě v Heidelbergu.

Před první světovou válkou Simmel nejevil zájem o současné dějiny, mnohem víc ho přitahoval vzájemný vztah soudobé filozofie a umění. Avšak po začátku války se začal zaobírat jejím rozkrýváním a dal najevo své postoje. Byl zastáncem vnitřní transformace Německa, objektivní v otázce evropské integrace a kritický k válečné kulturní krizi.

Gertrud Simmel

Roku 1890 se oženil s malířkou a spisovatelkou Gertrudou Kinel, která publikovala kromě svého jména také pod pseudonymem Marie-Luise Enckendorf. Žili buržoazním životem, jejich domov se stal místem pro kultivovaná shromáždění.[11] Do jejich domu v Charlottenburgu docházeli významní přátelé jako Rainer Maria Rilke, Max Weber, Wilhelm Dilthey, Heinrich Rickert, Edmund Husserl a další. Měli spolu jednoho syna, Hanse Eugena Simmela, který se stal lékařem.[12] Jejich vnučkou byla psycholožka Marianne Simmel. V roce 1917 Simmel přestal číst noviny a odešel do Černého lesa, aby tam dokončil svou knihu. Těsně před koncem první světové války, v roce 1918, zemřel na rakovinu jater (hepatocelulární karcinom) ve Štrasburku.[13]

• Keller, Jan, Dějiny klasické sociologie. Praha: Sociologické nakladatalství, 2005. Str. 327-359
• Ottův slovník naučný nové doby, heslo Simmel, Georg . Sv. 10, str. 1239.
• G. Simmel, Peníze v moderní kultuře a jiné eseje. Praha: SLON 1997. Se studií, životopisem a bibliografií od M. Petruska
• G. Simmel, Filosofie peněz. Praha: Academia 2011
• Překládáno a čerpáno z: https://en.wikipedia.org/wiki/Georg_Simmel

• Max Weber

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Georg Simmel na Wikimedia Commons
• Osoba Georg Simmel ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Georg Simmel
• Simmelova esej „Peníze v moderní kultuře“ Archivováno 29. 9. 2007 na Wayback Machine
• Fenomenologie moderny - Georg Simmel. Sylabus přednášky na MU Brno
• Sociologie G. Simmela (MU Brno)
• J. Bauer, Obraz modernity a velkoměsta v díle Georga Simmela

• (anglicky)
• Přehled a texty na stránkách University of Chicago
• Georg Simmel Online na stránkách Sociology in Switzerland
• Materiály ke studiu Georga Simmela
• Podrobný životopis a hodnocení
• Simmel, Tragedy of Culture a biografie^{[nedostupný zdroj]}
• Škorič et al., "Excursus on the Stranger" in the Context of Simmel’s Sociology of Space