Franz Folliot de Crenneville

Erb rodu Folliot de Crenneville

Pocházel ze staré francouzské rodiny, která od roku 1530 užívala hraběcí titul. Narodil se jako třetí syn Ludvíka Karla Folliota de Crenneville (1765–1840), který po Velké francouzské revoluce přesídlil do Rakouska a dosáhl hodnosti generála jezdectva. František absolvoval vídeňskou Tereziánskou akademii a poté krátce studoval na námořní akademii v Benátkách (1830–1831), ale v roce 1831 vstoupil do armády. Krátce nato byl povýšen na poručíka, v roce 1841 byl jmenován c. k. komořím. Během revolučních let 1848–1849 bojoval v Itálii již v hodnosti plukovníka a císařského pobočníka. V roce 1850 dosáhl hodnosti generálmajora a od roku 1853 byl velitelem v Livornu. V závěru krymské války byl pověřen zvláštní diplomatickou misí do Francie, kde měl u císaře Napoleona III. obhajovat rakouské zájmy (1855). Tehdy také z Paříže odvezl rodinné dokumenty, které se staly základem rodového archívu uloženého dnes ve Vídni. V roce 1857 byl povýšen na polního podmaršála a v letech 1857–1859 zastával funkci vrchního velitele v Kluži (Kolozsvár) v Sedmihradsku. V závěru neúspěšného tažení v Itálii v roce 1859 se vyznamenal obratným ústupem 5. armádního sboru. Namísto v nemilosti odvolaného hraběte Grünna byl jmenován císařovým generálním pobočníkem (1859–1867),[1] zároveň obdržel hodnost tajného rady (1859). Jako generální pobočník a ředitel císařovy vojenské kanceláře měl podíl na reformách v armádě, v roce 1867 dosáhl hodnosti c. k. polního zbrojmistra. V letech 1867–1884 byl nejvyšším komořím císařského dvora. V této funkci se zasloužil o uspořádání a katalogizaci habsburských uměleckých sbírek, sbírkový fond také obohatil četnými cestami po evropských zemích. V roce 1884 ze zdravotních důvodů na funkci rezignoval a odešel do soukromí. Poslední léta života strávil v Gmundenu, kde také zemřel. Jeho sídlem zde byla Villa Crenneville, známá v 19. století též pod názvem Bergschlössl, kterou koupil v roce 1867. Jeho hrob se nachází ve vesnici Altmünster poblíž Gmundenu.

V roce 1860 obdržel velkokříž Leopoldova řádu, později se stal i řádovým kancléřem. V roce 1867 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna a v roce 1875 doživotním členem rakouské panské sněmovny. Po úmrtí své matky Viktorie, rozené de Poutet (1789–1887) požádal o rozšíření rodového jména a od roku 1887 se svými potomky užíval příjmení Folliot de Crenneville-Poutet.

Hrob Franze Folliota de Crenneville v Altmünsteru

V roce 1844 se na zámku Dolná Krupá oženil s hraběnkou Hermínou Chotkovou (1815–1882), dámou Řádu hvězdového kříže, z uherské linie starobylého českého rodu Chotků.[2] Z jejich manželství se narodili tři synové, Viktor (1847–1920), Jindřich Otto (1855–1929) a František (1856–1935). Nejstarší Viktor působil v diplomacii, byl vyslancem v Maroku a generálním konzulem v Tunisu.

Františkovi starší bratři Karel (1811–1873) a Ludvík (1813–1876) sloužili také v rakouské armádě. Ludvík dosáhl hodnosti c. k. generála jezdectva a byl guvernérem v Sedmihradsku (1861–1867). Jejich švagr hrabě Julius von Falkenhayn (1829–1899) byl dlouholetým rakouským ministrem zemědělství. Franzovi švagři z rodu Chotků Otto (1816–1889) a Rudolf (1822–1903) vlastnili statky v Uhrách a Čechách a zasedali v uherské panské sněmovně.