Julius von Falkenhayn

Do roku 1857 sloužil v rakouské armádě, kde postupně dosáhl hodnosti majora. Pak krátce podnikal, když založil poblíž Bad Ischlu továrnu na papír. Brzy se ji ale zbavil pro malou výdělečnost. Působil pak v Linci. Profiloval se jako odborník na národohospodářské a finanční otázky. V roce 1867 se stal poslancem Hornorakouského zemského sněmu. V roce 1871 zastával post zemského hejtmana Horních Rakous.[2][3]

13. srpna 1879 se stal ministrem zemědělství Předlitavska ve vládě Eduarda Taaffeho. Na této pozici setrval i v následující vládě Alfreda Windischgrätze. Ministrem byl po 16 let až do 19. června 1895.[4] Prosadil četné významné legislativní předlohy jako zákon o komasaci, veterinární zákon, novelu lesního zákona na ochranu lesů apod.[2]

Ve volbách roku 1879 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament).[2] Zastupoval městskou kurii v Horních Rakousích, obvod Wels, Efferding, Vöcklabruck, Gmunden, Ischl atd.[5] Ve volbách do Říšské rady roku 1885 mandát obhájil, nyní reprezentoval velkostatkářskou kurii v Horních Rakousích. Za stejnou kurii obhájil mandát i ve volbách do Říšské rady roku 1891 a volbách do Říšské rady roku 1897. Zasedal zde do své smrti v roce 1899. Pak ho na poslaneckém křesle vystřídal Georg Friedrich Dürckheim.[6] Podle jiných zdrojů z Říšské rady odešel již v roce 1898.[3]

Byl orientován jako konzervativec (Strana konzervativního velkostatku).[7] Patřil k nejkonzervativnějším poslancům.[2] Zvolen byl díky svému panství v Sankt Wolfgang im Salzkammergut.[3]

Do politiky výrazně zasáhl ještě koncem 90. let 19. století, kdy vláda Kazimíra Badeniho bojovala v parlamentu s obstrukcemi. Falkenhayn tehdy navrhl přísnější jednací řád (takzvaný Lex Falkenhayn), který by obstrukce ve sněmovně ztížil (předsedovi sněmovny dával možnost dočasně vyloučit některé obstruující poslance z jednání). Předloha ovšem nebyla přijata, místo toho se kvůli ní ve sněmovně odehrávaly ještě ostřejší hádky i potyčky. Krátce poté se Falkenhayn stáhl z politického života.[2][8]

Jeho bratrem byl politik Franz Falkenhayn, poslanec Říšské rady a dlouholetý člen Panské sněmovny.[9]