František Neapolsko-Sicilský

Nejmladší potomek krále Františka I. Neapolsko-Sicilského a jeho druhé manželky Marie Isabely Španělské František se narodil v létě roku 1827 v Neapoli. Byly mu teprve tři roky, když zemřel jeho otec a na trůn nastoupil jeho starší bratr Ferdinand II. Neapolsko-Sicilský. Jako nejmladší syn velké rodiny byl František odsouzen k církevní kariéře, a tak studoval v jezuitské koleji v Římě. Církevní kariéru opustil v roce 1844, když francouzský král Ludvík Filip navrhl, aby se František oženil s mladou královnou Isabelou II. Španělskou. Byla o tři roky mladší než on a byla jak jeho sestřenicí, tak neteří. Francouzský velvyslanec, který se s Františkem setkal, jej nepříznivě popsal jako "velmi ošklivého, malého, nemocného vzhledu, bez výrazu inteligence; a když si vzpomenu v jakém zdravotním stavu jsem viděl královnu Isabelu během mého pobytu ve Španělsku (trpěla akutní formou ekzému), nemohu si pomoct myslet si, že alespoň z fyzického hlediska by si mohli vybrat lépe".

František se žádostí o Isabelinu ruku váhal. Jeho bratr hrabě z Aquily, jeho zpovědník a pro-rakouská strana v Neapoli byli proti této myšlence, protože si mysleli, že bude nástrojem v rukou krále Ludvíka Filipa a že španělská královna nemůže mít děti. Po rodinné radě 17. června 1845 však František nakonec pod tlakem bratra krále, matky a francouzského velvyslance souhlasil se sňatkem se svou neteří. On však nemohl požádat o ruku královnu, musela mu ji nabídnout ona. Španělský první ministr Narvaez a královnina matka Marie Kristýna byli jeho kandidatuře nakloněni. Po pádu Narvaezovy vlády v roce 1846 však Marie Kristýna čelila ve Španělsku nedostatečné podpoře Františkovy kandidatury, a tak pro svou dceru vybrala se souhlasem krále Ludvíka Filipa svého synovce vévodu z Cádizu.

O čtyři rok později, 10. dubna 1850, se třiadvacetiletý František oženil s jinou svou neteří, o sedm let mladší arcivévodkyní Marií Izabelou Toskánskou, dcerou toskánského velkovévody Leopolda II. Jejich svazek nebyl v Toskánsku přijat dobře, protože z politických důvodů neměli Toskánci neapolské Bourbony rádi.

I přes rodinné intriky byl František ke svému bratrovi Ferdinandovi II. vždy loajální. Vzhledem k tomu, že krále nezatěžoval žádostmi a prosbami, měl Františka bratr velmi rád. Stejně jako jeho bratři, hrabě ze Syracuse a hrabě z Aquily, měl i František slabost pro lehké ženy, do skandálů se však nezapletl. Jeho bratr král zemřel 22. května 1859. Během krátké vlády svého synovce Františka II. mu strýc, který postrádal politickou prozíravost, poskytl jen malou pomoc v kritické době pádu království Obojí Sicílie.

Po pádu království obojí Sicílie v roce 1861 během Expedice tisíce odešla královská rodina do exilu. František odešel se svou rodinou do Říma, ke žili pod ochranou papeže Pia IX. Papežský stát byl však v roce 1870 napaden italským králem Viktorem Emanuelem II. a František s rodinou uprchl do Francie. František zemřel 24. září 1892 ve věku 65 let v Paříži.

František měl z dvaačtyřicetiletého manželství s Marií Izabelou šest dětí, dospělosti se však dožily jen dvě dcery:

• Marie Antonie Neapolsko-Sicilská (16. března 1851 – 12. září 1938)
• Leopold Neapolsko-Sicilský (24. září 1853 – 4. září 1870)
• Marie Tereza Pia Neapolsko-Sicilská (7. ledna 1855 – 1. září 1856)
• Marie Karolína Neapolsko-Sicilská (21. února 1856 – 7. dubna 1941)
• Ferdinand Neapolsko-Sicilský (25. května 1857 – 22. července 1859)
• Marie Annunziata Neapolsko-Sicilská (21. září 1858 – 20. března 1873)

• Řád sv. Januaria
• Řád zlatého rouna
• Řád Karla III.
• Řád svatého Ferdinanda a zásluh
• Vojenský řád Marie Terezie
• Řád svatého Josefa
• Řád věže a meče

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prince Francis, Count of Trapani na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Neapolsko-Sicilský na Wikimedia Commons