František Brodský

Narodil se v Roudnici nad Labem v české rodině Brodských, po absolvování základní školy se vyučil provazníkem. Roku 1852 se rozhodl přestěhovat za novým životem do Spojených států, a 6. června toho roku pak dorazil na osobní plachetnici do přístavu v New Yorku,[2] mj. městě s čerstvě se formující výraznou českou menšinou, kde se s její podporou usadil. Vyučil se zde novému řemeslu, mj. se stal bednářem. Zpočátku nemohl nalézt stálé zaměstnání, krátce pracoval ve výrobních dílnách i v loděnici, žil v chudobě a postupně se učil ovládat angličtinu. Roku 1853 odplul za hledáním práce parníkem do Filadelfie, kde však také nepochodil, a došel tedy pěšky do Newarku, kde pak získal peníze na návrat do New Yorku.

Krátce poté přijal nabídku nechat se jako bednář najmout do posádky velrybářské lodi lovící kytovce. Lodí se s ostatními najatými námořníky přeplavili do New Bedfordu[3] v Massachusetts, kde se dva týdny zaučovali k výrobě sudů a beden pro skladování potravin posádky a také velrybího tuku a dalších lovem získaných surovin. V pracovní smlouvě si jakožto bednář vyjednal 55. díl (jednu pětapadesátinu) z ulovené kořisti.

Z New Bedfordu pak loď během roku 1853 vyplul na velrybářské lodi s několika desítkami dalších mužů na plánovanou tříletou výpravu. V posádce byli prý jen čtyři zkušení námořníci, zbylí její členové, pocházející z různých částí Evropy a Ameriky, byli na moři nováčky. Spolu s ním měl na lodi sloužit také další Čech, Jindřich Hlasivec. Brodský na palubě zápolil s dosud nepoznanými těžkostmi života na moři, komplikované navíc omezenou znalostí jazyka. Loď nejprve zamířila k Azorským ostrovům, odkud pocházel kapitán lodi, kde také posádka ulovila svou první velrybu, posléze se pak vydala k plavbě do jižního Atlantiku. Brodského se během plavby ujal kapitán, který jej učil lépe číst a psát anglicky, stejně tak jej vyškolil v námořnickém velrybářském umění, mj. vedení velrybářského člunu či zacházení s harpunami. Po 18 měsících na lodi byl Brodský již zkušeným a znalým námořníkem, kterému následně kapitán umožnil být harpuníkem.

V dalších měsících pak loď plula podél afrických břehů, poté překonala jižní Atlantik, obeplula mys Horn a podnikala lov u břehů Chile, poté přeplula rovník a lovila u břehů Kalifornie. Následně se obrátila zpět a kolem Hornova mysu se dostala k břehům Jižních Sandwichových ostrovů, kde byl velrybí olej vyložen a odeslán do New Bedfordu odtud pak odplula do Tichého oceánu, kde plula okolo ostrovů Francouzské Polynésie až k australskému kontinentu. Z těchto oblastí se pak plně naložená loď vydala na cestu zpět do New Bedfordu, kam doplula během roku 1856, zhruba tři roky po zahájení plavby.

Po krátkém pobytu v New Yorku a návštěvě příbuzných a přátel se opět vrátil do New Bedfordu se záměrem se opět nechat najmout na velrybářskou loď. Navzdory domluvě s předchozím kapitánem se nakonec s vidinou většího výdělku nalodil jakožto bednář s příslibem 35. dílu z kořisti a bonusem 200 dolarů na loveckou loď vedenou kapitánem Cooperem. Po vyplutí zamířili nejprve ke Kapverskému souostroví, poté pokračovala k souostroví Kerguelen v jižním Atlantiku, odkud pak zamířila kolem mysu Dobré naděje do Indického oceánu. Záhy se však projevila kapitánova prchlivá povaha a sklony k alkoholismu, což jej dostávalo do série konfliktů s většinou členů posádky, včetně Brodského. V dalších měsících odpluli do vod u jihovýchodní Afriky a Madagaskaru, kde se jejich kořistí stávali především vorvani. Neustávající konflikty s často opilým kapitánem Brodského podle jeho vzpomínek vedly k výzvám o zakotvení v přístavu, kde by byl přítomen americký konzul, a spor mohl být řešen dle zásad námořního práva. Ve vodách poblíž Komorských ostrovů se pak setkali s americkou velrybářskou lodí, která potřebovala bednáře, a Brodský si vyjednal přestoupení na jinou palubu, pod písemným příslibem, že proti kapitánu Cooperovi nebude po návratu do USA nijak vystupovat. S touto lodí se pak navrátil během roku 1858 do New Bedfordu, kde mu byl vyplacen 30. díl z kořisti, poté se pak navrátil do New Yorku.

Reklama společnosti Brodský & Sovák otištěná v časopise Amerikán z roku 1912

Navzdory dalším nabídkám v posádkách velrybářských lodí se v New Yorku usadil, oženil se s jednou Čechoameričankou a vypomáhal s obchodem jeho bratrovi Janovi.[4] Roku 1860 se stal prvním Čechoameričanem ve státě New York, který získal americké občanství.[5] Nadále pracoval v bednářství, zpočátku bez většího úspěchu, naopak dobrého výdělku se mu dostalo v období americké občanské války. Po jejím skončení roku 1865 se nechal zaměstnat v imigračním centru Castle Garden na Manhattanu jako železniční úředník, poté pak u dalších železničních společností, v oblasti prodeje vlakových lístků. Roku 1867 založil ve spojení s Čechoameričanem Františkem Sovákem vlastní cestovní agenturu s názvem Brodský & Sovák, první českoamerický podnik svého druhu, zprostředkovávající lodní lístky[6] pro plavbu z německého Bremerhavenu do New Yorku a následně pak vlakové lístky pro vnitrozemské železnice. Tu následně využilo mnoho, především pak českých, emigrantů do Ameriky. Stejně tak firma nabízela směnárenskou, notářskou a advokátní asistenci pro vyřízení řádného pobytu v zemi.

Rovněž se zapojoval do českého krajanského a spolkového dění v New Yorku, mj. soustředěného okolo zdejšího spolku Slovanská Lípa či pobočky jednoty Sokol. Své vzpomínky na velrybářské výpravy shrnul roku 1885 v rozsáhlém článku s názvem Pět let na lovu velrybů v kalednáři Amerikán vydávaným Augustem Geringerem v Chicagu. Rovněž přispíval do dalších českých krajanských periodik.

Roku 1910 se spolu s Tomášem Čapkem, Františkem Sovákem a dalšími stal spoluzakladatelem instituce Bank of Europe, českoamerické banky sídlící v New Yorku. Ve stáří odešel na odpočinek a předal svůj podíl ve firmě svému synovci Františkovi Brodskému mladšímu (1865–?).[4]

František Brodský zemřel po roce 1916,[6] nejspíš v New Yorku.

• ČAPEK, Tomáš. Naše Amerika: (Kritické posouzení hospodářského a sociálního stavu a politické, církevní, národní a spolkové činnosti amerických Čechů a Slováků se zřetelem ke všem americkým Slovanům : Statistický přehled stěhování amerických Čechů a Slováků. V Praze: Národní rada československá, 1926. s. 426-427.

• Vzpomínky v časopise Amerikán (1885)
• Životopis (Amerikán, 1878)
• Notářství Brodský & Sovák (Hlas, 1915)