Francouzsko-indiánská válka
Francouzsko-indiánská válka je označení té části sedmileté války, která se odehrávala na severoamerickém bojišti, kde se střetly Spojené království a Francie, resp. kolonie Britské Ameriky proti koloniím Nové Francie, přičemž každá strana byla podporována vojenskými jednotkami a spojenci z řad místních indiánů. Na začátku války měly francouzské kolonie přibližně 60 000 osadníků, ve srovnání s 2 miliony v britských koloniích.[4] Převaha Francouzů závisela zejména na Indiánech.
| Francouzsko-indiánská válka | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| konflikt: Sedmiletá válka | |||||||||
 Mapa hlavních válečných operací a pevností | |||||||||
| |||||||||
| strany | |||||||||
.svg.png.webp){kind=small} Velká Británie Britská AmerikaKonfedrace Irokézů Huroni z Ohia Katavbové Čerokíové (před r. 1758) Mingo (krátce) |
 Francouzské království Nová Franciekonfederace Wabanaki ** Abenakové ** milice Mikmaků Algonkinové Lenapové Odžibvejové Ottawové Šavané Huroni z pevnosti Detroit | ||||||||
| velitelé | |||||||||
| Jeffery Amherst Edward Braddock † James Wolfe † Hrabě z Loudounu James Abercrombie Edward Boscawen George Washington John Forbes George Monro Sir William Johnson |
Louis-Joseph de Montcalm † Marquis de Vaudreuil Baron Dieskau François-Marie de Lignery † Chevalier de Lévis Joseph de Jumonville † Marquis Duquesne Daniel Lienard de Beaujeu† | ||||||||
| síla | |||||||||
| 42 000 pravidelných jednotek a milicí (na vrcholu, 1758)[1] | 10 000 pravdielných jednotek (troupes de la terre a troupes de la marine, na vrcholu, 1757)[2] | ||||||||
| ztráty | |||||||||
| 1 512 padlých 1 500 zraněním podlehlo 10 400 podlehlo nemocem[3] |
Neznámé | ||||||||
Evropské národy vyhlásily v zámoří širší válku proti sobě v roce 1756, dva roky po začátku francouzsko-indiánské války a někteří považují francouzsko-indiánskou válku za pouhé americké bojiště celosvětové sedmileté války z let 1756–63; nicméně na francouzsko-indiánskou válku se ve Spojených státech pohlíží jako na jedinečný konflikt, který nebyl spojen s žádnou evropskou válkou.[5] Francouzští Kanaďané jí nazývají Guerre de la Conquête („válka o dobyjení“).[6][7]
Britští kolonisté byli v různých dobách podporováni kmeny Irokézů, Katavbů a Čerokíjů a francouzští kolonisté byli podporováni členskými kmeny Konfederace Wabanaki, Abenaki, Mikmaky a kmeny Algonkinů, Lenapů, Odžibvejů, Ottawů, Šavanů a Huronů. Boje probíhaly hlavně podél hranic mezi Novou Francií a britskými koloniemi, od kolonie Virginie na jihu po Newfoundland na severu. Začalo to sporem o kontrolu nad soutokem řek Allegheny a Monongahela zvaných Forks of Ohio a místa francouzské Fort Duquesne v Pittsburghu v Pensylvánii. Spor vypukl během násilí v bitvě u Jumonville Glen v květnu 1754, během níž milice z Virginie pod vedením 22letého George Washingtona přepadli francouzskou hlídku.
Průběh
Napětí mezi anglickou a francouzskou stranou eskalovalo již roku 1754 menšími srážkami. Zpočátku kvůli nejednotnosti britských koloniálních a královských institucí (každá kolonie měla vlastní kongres a guvernéra, kteří rozhodovali o nasazení koloniálních milic a prostředků) měla navrch francouzská strana. Roku 1755 byla zorganizována výprava pod velením generála Braddocka (které se zúčastnil i George Washington), která měla za úkol obsadit francouzskou pevnost Duquesne v údolí Ohia. Expedice však skončila katastrofou nedaleko řeky Monongahely, kde byly rozprášeny celé dva pluky včetně pomocných milic. Generál Edward Braddock byl smrtelně raněn.[8]
V roce 1756 připlul s posilami do Ameriky markýz de Montcalm. Dobytím pevností Oswego u Ontarijského jezera a pevnosti William Henry u jezera Jiří zajistil Francouzům důležité strategické pozice. Ale koncem roku 1757 se britské královské a koloniální síly konečně zorganizovaly, což jim umožnilo využít obrovské přesily lidských zdrojů a hospodářských prostředků, kterou anglické kolonie nad francouzskými měly. Britské kolonie měly v té době více než 1,5 milionu obyvatel, zatímco Nová Francie jen asi 80 000. Britské královské pluky a koloniální milice se v roce 1758 vylodily u francouzské pevnosti Louisbourg, která měla chránit vjezd do zálivu sv. Vavřince, a dobyli ji (podruhé, poprvé byla dobyta roku 1745, ale byla Francii vrácena), čímž definitivně odřízly Novou Francii od dodávek z mateřské země.
Válka však ještě zdaleka neskončila: 8. července 1758 připravil Montcalm zdrcující porážku 5x silnější britské armádě v bitvě u Carillonu. Nicméně i přes toto skvělé vítězství musel stále ustupovat. V srpnu 1758 ztratili Francouzi další důležitý opěrný bod Fort Frontenac, což byla malá pevnost na břehu Ontarijského jezera, jedno z center obchodu s jezerními kmeny. Právě v klíčovém roce 1758 ztratila Nová Francie podporu větší části Indiánů, kteří byli oslabeni epidemiemi a mnoho z nich uzavřelo s Angličany dohodu zvanou smlouva z Eastonu (říjen 1758).
V létě 1759 zamířila proti proudu řeky Sv. Vavřince invazní armáda asi 8 000 Britů. Montcalm nejprve ještě odrazil britský pokus o vylodění u Montmorencyho vodopádů, nicméně vzápětí poté se vylodily jednotky generála Wolfa u Québecu a zvítězili nad Francouzi v bitvě na Abrahamových pláních nedaleko města. Generálové Wolfe i Montcalm byli v bitvě smrtelně raněni.
Pádem Montrealu roku 1760 francouzská nadvláda nad Novou Francií přestala fakticky existovat. Válka skončila zánikem Nové Francie, kterou zcela ovládly britské jednotky.
Uzavření míru
V listopadu 1762 se emisaři tří panovníků – Ludvíka XV., Jiřího III. a Karla III. dohodli na mírové dohodě. Francie postoupila Velké Británii Kanadu (Louisianu předala svému spojenci Španělsku), uznala ztrátu Akádie (bez ostrovů Saint Pierre a Miquelon), ztratila Grenadu a Grenadiny. Francii byly vráceny Martinik, Guadeloupe, La Désirade a Marie-Galante. Britové slíbili vyklidit Havanu a Španělé postoupili Velké Británii Floridu. Na začátku prosince projednával anglický parlament tyto články a zazněly zde i kritické ohlasy. Přesto však byla smlouva podepsána v Paříži dne 10. února 1763.
Odkazy
Reference
- Brumwell, pp. 26–31, documents the starting sizes of the expeditions against Louisbourg, Carillon, Duquesne, and West Indies.
- Brumwell, pp. 24–25.
- Clodfelter, M. (2017). Warfare and Armed Conflicts: A Statistical Encyclopedia of Casualty and Other Figures, 1492–2015 (4th ed.). Jefferson, North Carolina: McFarland. ISBN 978-0786474707, p 122
- Gary Walton; History of the American Economy; page 27
- M. Brook Taylor, Canadian History: a Reader's Guide: Volume 1: Beginnings to Confederation (1994) pp 39–48, 72–74
- The Canadian Encyclopedia. Seven Years' War. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky): 1756–1763
- "The Siege of Quebec: An episode of the Seven Years' War", Canadian National Battlefields Commission, Plains of Abraham website
- The Battle of the Monongahela [online]. 1755 [cit. 2013-08-03]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- OPATRNÝ, Josef. Válka Mohykánů. Sedmiletá válka v Americe. Praha: Libri, 2000. 386 s. ISBN 80-7277-008-X.
Externí odkazy
Galerie francouzsko-indiánská válka na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu francouzsko-indiánská válka na Wikimedia Commons
- YouTube - kapitola z kanadského dokumentárního cyklu Canada: A People's History o bitvě na Abrahamově pláni (v angličtině)
- virtuální prohlídka bitvy na Abrahamově pláni (v angličtině)
