Edward Boscawen

Edward Boscawen (19. srpna 1711, Tregothnan, Cornwall, Anglie – 10. ledna 1761, Hatchlands Park, Surrey, Anglie) byl britský admirál. U královského námořnictva sloužil od svých čtrnácti let, vynikl účastí v koloniálních válkách proti Francii a ve velmi mladém věku dosáhl vysokých hodností. Svými aktivitami přispěl k rozšíření britské koloniální říše v severní Americe a Indii. Proslul za sedmileté války v několika střetnutích s Francií, především v roce 1759 ve dvou bivách u Gibraltaru.[3] Byl též dlouholetým členem Dolní sněmovny a zastával čestné hodnosti v rodném Cornwallu. V administraci Royal Navy zastával během sedmileté války funkci prvního námořního lorda (1756–1761).

Admirál Edward Boscawen
První námořní lord
Ve funkci:
14. listopadu 1756 – 6. dubna 1757
PředchůdceSir William Rowley
NástupceSir William Rowley
Ve funkci:
2. července 1757 – 10. ledna 1761
PředchůdceSir William Rowley
NástupceJohn Forbes
Narození19.jul. / 30. srpna 1711greg.
Tregothnan
Úmrtí10. ledna 1761 (ve věku 49 let)
Surrey
Místo pohřbeníSt Michael Penkevil
ChoťFrances Boscawen (od 1742)
RodičeHugh Boscawen, 1st Viscount Falmouth a Charlotte Godfrey
DětiGeorge Boscawen, 3rd Viscount Falmouth
Frances Leveson-Gower
Elizabeth Boscawen
unknown son Boscawen
William Glanville Boscawen
PříbuzníHugh Boscawen, 2nd Viscount Falmouth, Mary Boscawen[1] a George Boscawen[1] (sourozenci)
Edward Boscawen, 1st Earl of Falmouth, Elizabeth Boscawen[2][1], John Evelyn Boscawen[2][1] a Anne Evelyn Boscawen[2] (vnoučata)
Profesepolitik
Webová stránkawww.tregothnan.co.uk
CommonsEdward Boscawen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis
Portrét kapitána Edwarda Boscawena ze sbírek Národního námořního muzea v Greenwichi)

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu z Cornwallu připomínaného od 13. století. Narodil se na zámku Tregothnan House jako mladší syn politika a dvořana Hugha Boscawena, 1. vikomta Falmoutha (1679–1734)[4], po matce Charlotte, rozené Godfrey (1681–1754), byl vnukem Arabelly Churchillové, bývalé milenky krále Jakuba II. [5] Do Royal Navy vstoupil ve čtrnácti letech, v Karibiku se zúčastnil války proti Španělsku a pod velením admirála Charlese Wagera se v roce 1729 vrátil do Evropy. V roce 1732 byl povýšen na poručíka a sloužil ve Středozemním moři, rozhodnutím admirála Norrise obdržel již v roce 1735 samostatné velení lodi (padesátidělová HMS Leopard). V roce 1738 již v hodnosti kapitána doprovázel admirála Vernona do Karibiku a během války o Jenkinsovo ucho se vyznamenal ostřelováním španělské pevnosti Porto Bello v dnešní Panamě. Zúčastnil se prohrané bitvy u Cartageny (1741), ale poté vynikl v dalších bojích v Karibiku. V roce 1742 se vrátil do Anglie a pod velením admirála Norrise operoval v Lamanšském průlivu. Během války o rakouské dědictví vynikl především v bitvě u Finisterre (1747), kde byl zraněn. Ve věku pětatřiceti let dosáhl hodnosti kontradmirála (1747) a byl vyslán do Indie, kde opět bojoval proti Francouzům, tentokrát nepříliš úspěšně, podařilo se mu ale získat kontrolu nad Madrasem (1749). Jeho vlajková loď HMS Namur byla zničena v dubnu 1749 při mořské bouři u pevnosti Fort St David a zahynulo přes 500 mužů posádky (Boscawen v té době pobýval se svým štábem na břehu).

V roce 1742 byl zvolen do Dolní sněmovny a poslancem zůstal až do smrti. Zastupoval cornwallské město Truro a v politice se přidal k toryům, vzhledem k časté službě na moři se ale zasedání parlamentu zúčastnil jen zřídka. V roce 1751 byl admirálem Ansonem přizván do vlády jako lord admirality a tuto funkci zastával v několika kabinetech deset let (1751–1761). Jako nejvýše postavený námořní důstojník ve sboru lordů admirality byl dvakrát označován jako první námořní lord (1756–1757 a 1757–1761).[6] Kromě toho zastával čestné funkce v rodném Cornwallu, kde byl viceadmirálem na pobřeží (1755–1761) a lordem-místodržitelem (1758–1761).

Sedmiletá válka

Mezitím v roce 1755 dosáhl hodnosti viceadmirála a byl jmenován vrchním velitelem britského námořnictva u břehů severní Ameriky. Téhož roku ještě před začátkem sedmileté války u ostrova Newfoundland zajal dvě francouzské lodě a 1500 francouzských námořníků.[7] Kvůli onemocnění značné části posádky se musel vrátit do Anglie, na počátku sedmileté války se stal zástupcem vrchního velitele admirála Hawkea a v roce 1758 dosáhl hodnosti admirála.[8] V roce 1757 byl členem válečného soudu, který k trestu smrti odsoudil admirála Johna Bynga za ztrátu ostrova Menorca. Boscawen pak znovu odplul do severní Ameriky, kde se vyznamenal obléháním Louisbourgu, čímž připravil půdu pro opanování francouzských kolonií v Kanadě (1758). Na jaře 1759 převzal vrchní velení flotily směřující z Ameriky do Středomoří s cílem zabránit francouzské invazi na britské ostrovy. Nejprve řídil blokádu Toulonu v jižní Francii a poté ve dvoudenní bitvě u Lagosu poblíž Gibraltaru v srpnu 1759 dosáhl rozhodujícího vítězství nad francouzským loďstvem.[9] Za své služby obdržel poděkování obou komor parlamentu, byl jmenován členem Tajné rady (1759) a obdržel roční penzi ve výši 3 000 liber. Získal také čestné občanství v Edinburghu a stal se generálem námořní pěchoty (Royal Marines). Na podzim 1759 operoval u břehů Bretaně (kde krátce poté admirál Hawke vybojoval další vítěznou bitvu u Quiberonu, ale ze zdravotních důvodů se musel vrátit do Anglie. Zemřel ve věku nedožitých padesáti let na svém sídle Hatchlands Park.

Rodinné a majetkové poměry
Zámek Hatchlands Park

Díky kořisti ze zajatých francouzských lodí Edward Boscawen dosáhl značného bohatství a to mu umožnilo vybudovat honosné rodové sídlo poblíž Londýna. Zámek Hatchlands Park v hrabství Surrey necchal postavit v roce 1758 na panství, které zakoupil o několik let dříve. Dědicové prodali sídlo již v roce 1770.

Jeho manželkou byla od roku 1742 Frances Glanville (1719–1805), která patřila k významným osobnostem britské společnosti, v Londýně vedla vyhlášený společenský salón a koncem 18. století nepřímo iniciovala změnu časových stravovacích návyků v Londýně.

  • 1. Edward Hugh (1744–1774), poslanec Dolní sněmovny 1767–1774
  • 2. Frances (1746–1813), ∞ 1773 John Leveson-Gower (1740–1792), admirál, první námořní lord 1783–1789
  • 3. Elizabeth (1747–1828), ∞ 1766 Henry Somerset, 5. vévoda z Beaufortu (1744–1803)
  • 4. George Evelyn (1758–1808), 1782 dědic titulu vikomta Falmoutha a člen Sněmovny lordů, kapitán královské gardy 1797–1799

Edward Boscawen pocházel z početné rodiny a měl několik bratrů. George (1712–1775) a John (1714–1767) sloužili v armádě a za sedmileté války dosáhli generálských hodností. Nejstarší z bratrů Hugh Boscawen, 2. vikomt Falmouth (1707–1782), kromě hodnosti generála zastával také hodnosti u dvora a byl členem Sněmovny lordů. Zemřel bez potomstva a titul vikomta pak zdědil jeho synovec George.

Odkazy

Reference
  1. Kindred Britain.
  2. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. Ottův slovník naučný, díl IV. (heslo Boscawen Edward, Praha, 1891 (reprint 1997); s. 422 ISBN 80-7185-089-6
  4. Hugh Boscawem, 1. vikomt Falmouth na webu thepeeragedostupné online
  5. Rodokmen rodu Boscawenů dostupné online
  6. Personální obsazení funkce lordů admirality dostupné online
  7. STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000; s. 55 ISBN 978-80-7277-354-1
  8. Služební postup admirála Boscawena na webu threedecks dostupné online
  9. STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000; s. 219 ISBN 978-80-7277-354-1

Literatura
  • KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, I. díl (Námořní války Ludvíka XV. a Ludvíka XVI.); Praha, 2021; 368 s. ISBN 978-80-7497-348-2
  • KOVAŘÍK, Jiří: Sedmiletá válka (Edice Bitvy a osudy válečníků VIII. 1756–1763); Praha, 2021; 463 s. ISBN 978-80-7497-377-2

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.