Borgward
Borgward byla německá automobilová skupina, kterou založil Carl Friedrich Wilhelm Borgward (10. listopadu 1890 – 28. července 1963) se sídlem v Brémách. Za dobu své existence měla několik poboček a dceřiných společností. Spadaly pod ní automobilové značky Borgward, Goliath, Hansa a Lloyd.
Borgward | |
---|---|
Logo | |
Základní údaje | |
Právní forma | akciová společnost |
Datum založení | 1933 |
Datum zániku | 1963 |
Zakladatel | Carl F. W. Borgward |
Adresa sídla | Brémy, Německo |
Charakteristika firmy | |
Oblast činnosti | automobilový průmysl |
Produkty | automobil |
Identifikátory | |
Oficiální web | www |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
Carl Borgward se narodil jako syn prodejce uhlí v Hamburku-Altoně. Vyučil se zámečníkem a poté studoval strojní inženýrství. Po První světové válce se stal roku 1919 společníkem v malé společnosti Bremer Reifenindustrie vyrábějící pneumatiky. V roce 1920 v této společnosti přejmenované na Bremer Kühlerfabrik Borgward zavedl výrobu automobilových chladičů a blatníků pro automobilku Hansa-Lloyd-Werke v Brémách. První "automobil", tříkolový motorový transportní vozík, navrhl Carl Borgward roku 1924 pro sklady své společnosti. Obratně ho pod jménem Blitzkarren (bleskové nákladní vozíky) nabídl veřejnosti a dosáhl vysokých prodejů. S vozidlem o nosnosti 500 kg po německé hyperinflaci let 1922–1923 zaplnil mezeru na trhu. Malý užitkový vozík o výkonu 2 k (1,5 kW) kupovali malí obchodníci. Podle zákona z roku 1928 mohli v Německu motorová vozidla s méně než čtyřmi koly a zdvihovým objemem pod 200 cm³ řídit bez řidičského oprávnění a byla osvobozena od daně. Mnoho jejich vylepšených modelů prodávaných pod jménem Goliath používala i říšská pošta (Reichspost), která jimi nahradila ruční vozíky. V roce 1928 se společnost přejmenovala na Goliath Werke Borgward.
Na konci 20. let převzal Borgward automobilku Hansa-Lloyd-Werke. Její počátky sahají do roku 1905, kdy byla ve Varelu nedaleko Brém založena automobilka Hansa Automobilgesellschaft a v samotných Brémách společnost NAMAG (Norddeutsche Automobil- und Motoren), výrobce automobilů Lloyd. Tyto podniky se roku 1914 spojily a vytvořily Hansa-Lloyd-Werke. V problémové poválečné ekonomické situaci, které Německo čelilo podnik neprosperoval a koncem 20. let čelil bankrotu. Pro Carla Borgwarda, úspěšného tvůrcem Goliath-Blitzkarren, přineslo neštěstí Hansa-Lloyd příležitost významně zvětšit rozsah podnikání. S finanční podporou obchodníka Wilhelma Tecklenborga převzal nad Hansa-Lloyd-Werke v roce 1929 kontrolu, sloučil s Goliath-Werke Borgward a stal se ředitelem nově vytvořené společnosti Hansa-Lloyd a Goliath-Werke Borgward & Tecklenborg. Výrobní program Hansa-Lloyd, zaměřený hlavně na nákladní vozidla, vhodně doplnil užitkové Goliath-Blitzkarren a její rozsáhlé továrny umožnily i hromadnou výrobu osobních automobilů. Borgward ukončil drobnou výrobu luxusních osmiválcových modelů Hansa-Lloyd a v roce 1931 představil dvoumístný tříkolový miniautomobil Goliath Pionier, vycházející z užitkových Goliath-Blitzkarren. V době krátce po Velké hospodářské krizi, kdy si i střední třída mohla stěží dovolit osobní automobil, byl jeho levnou náhradou. Se zrušením daňového osvobození za hospodářského oživení v roce 1933 jej nahradil čtyřkolovým miniautomobilem Hansa 400, který v roce 1934 dostal větší motor 500 cm³ jako Hansa 500. Jak sílila německá ekonomika, snižující se prodej malých modelů Hansa brzy poté ukončil jejich výrobu. Namísto těchto modelů s dvoudobými motocyklovými motory rozhodl Borgward vyrábět nově zkonstruovaný čtyřválcový celoocelový model Hansa 1100 a poté i šestiválcové 1700 a 2000. Modely byly velmi populární, protože jejich cena byla také nižší než u většiny konkurence. Označení Hansa bylo postupně nahrazeno označením Hansa Borgward, poté Borgward Hansa a nakonec Borgward, který od roku 1939 nesl model 2000. Výroba modelu Borgward 2300, který nahradil Borgwardu 2000, byla ukončena v roce 1942.
Značka Hansa-Lloyd se do roku 1937 používala na řadě užitkových vozidel (nákladních a autobusových), od jednotunového Express až po pětitunový Merkur. Tyto modely byly z velké části nahrazeny vozy se značkou Borgward. Několik modelů bylo v roce 1938 prodáno pouze se znakem Hansa.
Během Druhé světové války vyráběl Borgward pro potřeby Wehrmachtu nejprve nákladní vozidla. Zhoršující se situace na frontách a přechod Německa do stavu totální války koncem roku 1942 ukončil výrobu všech osobních automobilů. Následovala výroba zbraní jako torpéd nebo pásových dálkově ovládaných nosičů nálože Goliáš.
Poválečná produkce
Továrna v Brémách byla leteckým bombardováním zcela zničena. Ve zbytku pokračovala s povolením okupačních sil výroba nákladních vozů pro civilní použití. Carl Borgward se pro dva a půl roku dlouhou internaci, během níž měl přístup k automobilovým časopisům amerických dozorců, inspiroval americkým stylem.
Po válce Carl Borgward použil některé z obchodních značek, které získal v průběhu let, k založení tří samostatných společností: Borgward, Goliath a Lloyd. Zvýšil si tím množství oceli přidělované Západním Německem na výrobu v době úsporných opatření, které nebraly ohled na velikost podniku.
Borgward
V roce 1949 se začal vyrábět Borgward Hansa 1500, první německý vůz s pontonovou karoserií, který navrhl jeden z hlavních inženýrů společnosti v letech 1938–1952 Dipl. Ing. Hubert M. Meingast. V roce 1952 i Borgward Hansa 1800 se zvýšeným objemem motoru, který byl v roce 1953 upraven na provoz s motorovou naftou, aby rozšířil nabídku jako Borgward Hansa 1800 Diesel. V roce 1954 byly nahrazeny modelem Borgward Isabella s motorem objemu 1,5 litru, vyráběným od roku 1955 i coby kabriolet a od roku 1957 i jako elegantní kupé, nenákladná alternativa vozu Mercedes-Benz 300 SL. Model Isabella se stal nejoblíbenějším a zůstal ve výrobě až do zániku společnosti.
Mezi lety 1952–1958 doplnil nabídku šestiválcový luxusní sedan Borgward Hansa 2400. V roce 1959 ještě společnost představila luxusní model Borgward P100 se stejným motorem, který byl jako první německý sériový vůz volitelně s pneumatickým odpružením.
Mimo užitkových vozidel produkoval Borgward koncem i závodní vozy 1500 cm³ se 16 ventilovými motory.
Goliath
V roce 1949 obnovil Goliath výrobu nákladních tříkolek modely GD 750 s dvoudobými dvouválci vpředu a pohonem předních kol. Byly potřebné pro poválečnou ekonomiku a dobře se prodávaly. V roce 1950 zahájil výrobu malých automobilů Goliath GP 700 se stejným motorem menšího objemu vpředu pohánějícím přední kola. V roce 1951 rozšířil nabídku o model GP 700 E využívající přímé vstřikování benzínu. V roce 1955 zvětšil jejich zdvihový objem a modely přeznačil na GP 900 a GP 900 E. V roce 1955, když zahájil výrobu typu Goliath GP 900 se širší karosérii a větším motorem, dostal tuto karosérii i Goliath GP 700. V polovině 50. let požadovali kupci malých aut už větší pohodlí a kvalitu. V roce 1957 proto v modelu Goliath 1100 nahradil čtyřtakní motor dvoutaktní. Výroba osobních vozů se značkou Goliath byla ukončena v roce 1958. Původní Goliath 1100 se ale nadále vyráběl jako Hansa 1100 až do roku 1964.
Lloyd
V roce 1950 byla obnovena výroba malých vozů Lloyd jako nejlevnějších v Německu s jednoduchým řešením výroby. První Lloyd LP 300 byl poháněl vzduchem chlazeným dvoudobým dvouválcem uloženým vpředu napříč s převodovkou a měl dřevěnou karoserii potaženou syntetickou kůží. LP 400 vyráběný v letech 1953–1957 měl zvýšený objem motoru a jeho karosérie postupně dostala plechové boky, plechovou kapotu motoru a víko zavazadlového prostoru a nakonec i plechovou střechu. Stejně tak Lloyd LT 500 dodávaný od listopadu 1952 do léta 1955 jako malá dodávka nebo šestimístné MPV. Od listopadu 1954 dostal Lloyd celokovovou karosérii. Byl to spolehlivý a levný dopravní prostředek. V době, kdy byl Volkswagen Brouk pro střední třídu stále nepřístupný, převzal roli skutečného lidového vozu. V NDR, kde posloužil jako vzor pro Trabant, vydržel až do jejího konce.[1] Od září 1955 nahradily čtyřdobé motory dvoudobé v osobních LP 600 i dodávkových LT 600. Rok 1955 byl i nejúspěšnější v historii společnosti. V počtu německých registrací byl Lloyd třetí po VW a Opel a vyráběl téměř 70 % všech vozů skupiny Borgward. Lloyd LP 600 při maximálním výkonu dosahoval limitů převzatého podvozku LP 400. Od roku 1957 byl s upraveným podvozkem nabízen se jménem Alexandr. Ve výrobě zůstal až do zániku Borgward. Lloyd Arabella, který měl značku vyšvihnout nad třídu malých automobilů, byl vůz nižší střední třídy. Vyráběl se v letech 1959–1963. S lepší výbavou jako Borgward Arabella. Byl jediným vozem Lloyd se čtyřmi válci a vodou chlazeným motorem.
Zánik
Přestože skupina Borgward byla průkopníkem technických novinek na německém trhu (např. vzduchové odpružení, automatická převodovka, přímé vstřikování benzínu), měla problémy s uplatněním na trhu. Zatímco firmy jako Opel nebo VW dokázaly držet nízké prodejní ceny i přes rostoucí náklady, skupina Borgward této cenové politice jako třetí největší německý výrobce automobilů nemohla konkurovat. I pro existenci tří samostatných značek, které nevyužily ani úspor z rozsahu a například neměly ani společný vývoj, zato nabízely spoustu typů modelů a karosářských variant. Mnoho značek naopak ještě zvýšilo neprospěšnou spletitost a vedlo k rozpětí, které bylo s dosažitelnými objemy prodeje finančně neudržitelné. Západní Německo během poválečného ekonomického zázraku bohatlo a klesl prodej malých vozů. Za jejich cenu se už dal koupit dobrý větší ojetý vůz, kterých na trhu bylo dostatek. Skupině Borgward, která vyráběla většinou menší typy se tak tenčily příjmy. Finanční problémy umocnily i technické. Například úniky vody a závady na převodovce u koncepčně vyspělého většího typu Lloyd Arabella s vodou chlazeným motorem boxer a předním pohonem při uvádění na trh. Časté záruční opravy snížily prodej a přinesly ztrátu. Měly nepříznivý vliv na image značky. Mnoho prostředků stál vývoj impozantního luxusního šestiválcového sedanu Borgward P100 s výkonem 100 k, který byl roku 1960 zasažen propadem poptávky po dovážených vozech v Severní Americe, kam byl převážně určen, a krachem prodejce. Po nepříznivém článku v časopise Spiegel byla skupina Borgward v roce 1961 donucena věřiteli k likvidaci, přestože byla stále solventní, jak prokázalo 100% uspokojení jejich pohledávek.[2] V roce 1963 byly všechny výrobní zařízení vozů Borgward Isabella a P100 prodány do Mexika. Zakladatel Carl Borgward zemřel na infarkt v červenci 1963, dva roky poté, co firma zkrachovala. Byl to největší bankrot průmyslového podniku v dějinách SRN. Továrnu Borgward převzal Daimler-Benz a vyrábí v ní vozy Mercedes-Benz. Spiegel v roce 1965 uvedl, že polečnost Borgward mohla překonat finanční problémy roku 1961 pouze s malou finanční pomocí. Vzhledem k tomu, že všechny pohledávky byly nakonec vyplaceny, je zřejmé, že nebýt obav věřitelů, likvidace by nebyla nutná.[3] Pro styl fungování skupiny je otázkou, jak dlouho.
Produkce přesunuté výroby do Mexika se opozdila a byla zahájena až v srpnu 1967.[4] Podnikatel místní firmy Gregorio Ramirez Gonzalez výrobu udržel pouze do roku 1970.[5]
Obnova značky
V roce 2005 Christian Borgward, vnuk Carla FW Borgwarda (nynější prezident Borgward AG) spolu s Karlheinzem L. Knössem (generálním ředitelem a místopředsedou dozorčí rady) začali uvažovat o obnově značky Borgward. Společníci založil 21. května 2008 v Lucernu společnost Borgward AG ve Švýcarsku. Nová společnost byla do obchodního rejstříku v Lucernu zapsána 25. června 2008. Nový Borgward pracuje na vývoj nových automobilů s designem norského návrháře Einara J. Hareideho, který je tvůrcem legendární "tváře čtyř očí" Mercedes-Benz E-Class. Ideou týmu je vývoj unikátního a nezávislého konceptu automobilu. Borgward AG je vlastníkem značky a duševních práv původní společnosti Borgward. Borgward AG je zodpovědný za vývoj, výrobu, prodej a marketing Borgwardu v oblasti automobilů, lodí a letadel.[6][7]. Společnost je majetkově i finančně podporována čínskou firmou Foton Motors, dceřinou společnosti BAIC Group. První modely SUV byly představeny na autosalonu ve Frankfurtu v roce 2015.[8] Ve stejném roce začala výroba a prodej na čínském trhu.[9]
Odkazy
Reference
- Trabant P50/P60 (1957-1965): Před 60 lety začal Trabant s oblinami. Proč se jich zbavil?. auto.cz [online]. [cit. 2021-07-01]. Dostupné online. (česky)
- History of Borgward (1). www.histomobile.com [online]. [cit. 05-08-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 20-03-2012.
- History of Borgward (2)
- News and views: Borgward in Mexico. Autocar. Date 24 August 1967, s. page 52. (anglicky)
- Brief Borgward History [online]. Borgwardisabella.com [cit. 2010-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-23. (anglicky)
- BORGWARD
- Handelsregister des Kantons Luzern [online]. Hralu.ch, 2008-06-24 [cit. 2010-06-12]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- Borgward BX7 SUV revealed in Frankfurt
- Čínský Borgward chce dobýt svět. Automobilka cílí na zákazníky Mercedesu
Literatura
- Wolfram Block: Weltreise mit 19 PS – Im Lloyd auf großer Fahrt 1. Auflage. edition garage 2cv, Lüdenscheid 2006, ISBN 3-9809082-3-2
- Birgid Hanke: Carl F. W. Borgward – Unternehmer und Autokonstrukteur. Delius-Klasing, Bielefeld 2010, ISBN 978-3-7688-3145-1
- Engelbert Hartwig: Mußte Isabella sterben? – Die Tragödie der Borgward-Gruppe. Verlag Peter Kurze, Bremen 2003, ISBN 3-927485-29-2
- Ulrich Kubisch (Hrsg.): Borgward – Ein Blick zurück auf Wirtschaftswunder, Werksalltag und ein Automythos. Elefanten-Press, Berlin 1984, ISBN 3-88520-121-6
- Peter Kurze: Besser fahren, Borgward fahren 1959 Jahrbuch. Verlag Peter Kurze, Bremen 2010, ISBN 978-3-927485-54-9
- Peter Kurze: Carl F. W. Borgward Automobilwerke – Wirtschaftswunder im Großformat. Verlag Peter Kurze, Bremen 2003, ISBN 978-3-927485-23-5
- Peter Kurze: Spurensuche: Autoindustrie Bremen – Borgward – Goliath – Lloyd. Verlag Peter Kurze, Bremen 2007, ISBN 978-3-927485-26-6
- Peter Kurze: Liefer- und Lastwagen aus Bremen – Nutzfahrzeuge von Borgward, Goliath, Lloyd, Hanomag und Mercedes. Verlag Peter Kurze, Bremen 2007, ISBN 978-3-927485-26-6
- Kurze/Neumann: 100 Jahre Automobilbau in Bremen – Die Hansa-Lloyd- und Borgward-Ära – 1906 bis 1961. Verlag Peter Kurze, Bremen 2007, ISBN 978-3-927485-51-8
- Peter Kurze: Prototypen und Kleinserienfahrzeuge der Borgward-, Goliath- und Lloyd-Werke. Verlag Peter Kurze, Bremen 2008, ISBN 978-3-927485-53-2
- Peter Kurze: Borgward Typenkunde Goliath und Lloyd. Delius-Klasing-Verlag, Bielefeld 2009, ISBN 978-3-7688-2599-3
- Martin-Paul Roland: Borgward-Automobile 1949–1961. Schrader, Stuttgart 2001, ISBN 3-613-87215-3
- Georg Schmidt: Kaisen und Borgward – Wie zwei Hamburger berühmte Bremer wurden. Döll-Verlag, Bremen 1997, ISBN 3-88808-233-1
- Heinrich Völker: Der Weg zur Borgward Isabella – Unbekanntes aus der Versuchsabteilung. Verlag Peter Kurze, Bremen 2003, ISBN 978-3-927485-27-3
- Heinrich Völker: Rennsportwagen der Borgward Werke – Silberpfeile aus Bremen. Verlag Peter Kurze, Bremen 2005, ISBN 978-3-927485-43-3
- Walter Zeichner: Borgward Lastwagen 1947–61. Schrader Automobil-Bücher, München 1987, ISBN 3-922617-23-9
- Borgward – Goliath – Lloyd, Personenwagen 1931–1970, Typenkompass. Motorbuch-Verlag, Stuttgart 1999, ISBN 3-613-01946-9
- Heinz Flieger: Der Weg zur Isabella. Eine Geschichte der Borgward-Gruppe (= Deutsche Wirtschaftsbiographien, Verlag für Deutsche Wirtschaftsbiographien, Band 1, Düsseldorf 1959
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Borgward na Wikimedia Commons
- Borgward Drivers Club UK
- Borgward Interessengemeinschaft Essen (in English)
- Borgward Club of Australia
- Dipl. Ing. Hubert M. Meingast (Borgward Engineer and Research Scientist) (in English)
- Interactive Panorama from inside a Borgward Isabella[nedostupný zdroj]
- Interactive Panorama from inside a Hansa 1100[nedostupný zdroj]
- Interactive Panorama from inside a Lloyd