Fedcupový tým Kanady

Fedcupový tým Kanady reprezentuje Kanadu v Billie Jean King Cupu od vzniku soutěže v roce 1963 pod vedením národního tenisového svazu Tennis Canada.[1] Vyjma roku 1965 nastoupil do všech ročníků.

Kanada
Kapitán Heidi El Tabakhová
Žebříček ITF 9.
Barvy       bílá
      červená
Debut v soutěži 1963
Odehraných ročníků 58
Zápasů celkově 177 (105–72)
Roky ve Světové skupině 25 (17–22)
Nejlepší umístění semifinále (1988)
Nejvíce výher, celkem Aleksandra Wozniaková (40–12)
Nejvíce výher, dvouhra Aleksandra Wozniaková (32–11)
Nejvíce výher, čtyřhra Sonya Jeyaseelanová (17–2)
Nejlepší pár Jeyaseelanová / Simpsonová (6–1)
Fichmanová / Pelletierová (6–3)
Nejvíce zápasů Aleksandra Wozniaková (36)
Nejvíce odehraných let Jill Hetheringtonová (14)

Údaje v infoboxu aktuální k dubnu 2022

Nejlepším výsledkem Kanady se stalo semifinále v roce 1988, kdy tým podlehl Československu. Čtvrtfinále si zahrála v letech 1964, 1967, 1987 a 2015. Ve druhé Světové skupině se objevila v ročnících 1995, 1996, 2007, 2011, 2014, 2016, 2018 a 2019.

Týmovým statiskám vévodí Aleksandra Wozniaková, která vyhrála nejvyšší počet 40 utkání a celkově se zúčastnila 36 mezistátních zápasů. Nehrajícím kapitánkou je bývalá tenistka Heidi El Tabakhová.

Statistiky

Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalá dvacátá první hráčka žebříčku Aleksandra Wozniaková, která vyhrála celkově 40 utkání, včetně 32 dvouher, a nastoupila do 36 mezistátních utkání, s prvním odehraným střetnutím v roce 2004 proti Kubě. Nejvyššího počtu 17 vítězných čtyřher dosáhla Sonya Jeyaseelanová. Jill Hetheringtonová odehrála nejvíce let, když od sezóny 1983 zasáhla do čtrnácti ročníků soutěže.[1]

Jako nejmladší členka týmu do Fed Cupu ve 14 letech a 140 dnech zasáhla Sharon Fichmanová, když nastoupila do srpnové 1. skupiny Americké zóny 2005 proti Paraguayi. Výhrou nad Madelaine Madelaireovou tak představuje nejmladší vítězku zápasu. Naopak jako nejstarší do utkání zasáhla Louise Brownová ve 41 letech a 289 dnech během čtyřhry čtvrtfinále Světové skupiny 1964 proti Austrálii.[1]

Nejdelší kanadský zápas trval 3.49 hodin; Aleksandra Wozniaková v něm během uruguayské baráže 1. skupiny Americké zóny 2005 podlehla Portoričance Vilamrii Castellviové 5–7, 6–4 a 9–11.[1]

Obrat ze stavu 0:2 či 1:2 na zápasy se Kanaďankám nikdy nepodařil.[1]

Nejdelší série neporazitelnosti: 7 výher

Nejdelší vítězná série Kanady činí 7 mezistátních výher, od základního bloku 1. skupiny Americké zóny 2013 až do čtvrtfinále Světové skupiny 2014.[1]

Rok úroveň datum soupeř skóre výsledek
2013 1. skupina Americké zóny 6. února  Peru 3–0 výhra
1. skupina Americké zóny 7. února  Venezuela 3–0 výhra
1. skupina Americké zóny 8. února  Kolumbie 2–0 výhra
1. skupina Americké zóny, finále 9. února  Brazílie 2–1 výhra
2. světová skupina, baráž 21. dubna  Ukrajina 3–2 výhra
2014 2. světová skupina, čtvrtfinále 9. února  Srbsko 3–1 výhra
2. světová skupina, baráž 20. dubna  Slovensko 3–1 výhra
2015 Světová skupina, čtvrtfinále 8. února  Česko 0–4 prohra

Nejvíce ohehraných zápasů

Poř. tenistka[1] období zápasů V–P
1. Wozniaková, AleksandraAleksandra Wozniaková 2004–2016 36 40–12
2. Pelletierová, Marie-ÈveMarie-Ève Pelletierová 2002–2012 30 25–16
2. Hetheringtonová, JillJill Hetheringtonová 1983–1996 30 16–20
4. Fichmanová, SharonSharon Fichmanová 2005–2016 27 24–9
5. Jeyaseelanová, SonyaSonya Jeyaseelanová 1997–2003 24 29–7
5. Simpsonová, ReneRene Simpsonová 1988–1998 24 20–16
7. Nejedly, JanaJana Nejedly 1995–2003 23 20–6
8. Duboisová, StéphanieStéphanie Duboisová 2004–2013 22 23–11
9. Hy-Boulaisová, PatriciaPatricia Hy-Boulaisová 1991–1998 19 14–15
10. Blackwoodová, MarjorieMarjorie Blackwoodová 1976–1982 18 16–11
10. O'Harová, JaneJane O'Harová 1969–1975 18 14–14

Nehrající kapitání

  • Pierre Lamarche, 1992–1996
  • Wendy Pattendenová, 1997–1998
  • Yves Boulais, 2000
  • Rene Collinsová, 2001–2010
  • Sylvain Bruneau, 2010–2018
  • Heidi El Tabakhová, 2018–20120
  • Sylvain Bruneau, od 2021

Složení týmu

Rok Členky týmu
1963 Ann Barclayová Louise Brownová
1964 Benita Sennová Louise Brownová Vicky Bernerová
1967 Susan Buttová Faye Urbanová Vicky Bernerová
1987 Helen Kelesiová Carling Bassett-Segusová Jill Hetheringtonová
1988 Rene Simpsonová Helen Kelesiová Jill Hetheringtonová
2014 Eugenie Bouchardová Aleksandra Wozniaková Gabriela Dabrowská Sharon Fichmanová
2015 Sharon Fichmanová Gabriela Dabrowská Françoise Abandová Charlotte Robillard-Milletteová
2016 Françoise Abandová Sharon Fichmanová Aleksandra Wozniaková Charlotte Robillard-Milletteová
Carol Zhaová Gabriela Dabrowská
2017 Françoise Abandová Bianca Andreescuová Katherine Sebovová Gabriela Dabrowská
Carol Zhaová Charlotte Robillard-Milletteovou
2018 Carol Zhaová Bianca Andreescuová Katherine Sebovová Rebecca Marinová
Eugenie Bouchardová Françoise Abandová Gabriela Dabrowská
2019 Bianca Andreescuová Katherine Sebovová Françoise Abandová Rebecca Marinová
Leylah Fernandezová Gabriela Dabrowská Sharon Fichmanová
2021 Rebecca Marinová Carol Zhaová Françoise Abandová Gabriela Dabrowská
Leylah Fernandezová Bianca Andreescuová Eugenie Bouchardová

Historie

1963–1994: Čtvrtfinalista a semifinalista Světové skupiny

Kanada nastoupila do premiérového ročníku 1963. Reprezentantky Ann Barclayová a Louise Brownová utržily porážku v úvodním kole Světové skupiny 0–3 od Velké Británie.[2] Čtvrtfinále si Kanaďanky Benita Sennová, Vicky Bernerová a Louise Brownová poprvé zahrály v roce 1964, když ve druhém kole soutěže zdolaly Švédsko 2–1, ovšem poté nestačily na Austrálii 0–3 na utkání.[3][4] Podruhé se mezi osm týmu probojovaly ve složení Susan Buttová, Vicky Bernerová a Faye Urbanová roku 1967 po výhře 2–1 nad Švýcarskem. Následně však nenašly recept na Německo, které je vyřadilo 3–0.[5][6]

Po dvaceti letech se týmu podařilo opět proniknout do čtvrtfinále, když v Poháru federace 1987 reprezentovaly Helen Kelesiová, Carling Bassettová-Segusová a Jill Hetheringtonová. Na turnaji přehrály Nizozemsko 3–0 a Sovětský svaz poměrem 2–1.[7][8] Konec v turnaji přišel v zápase s Československem, na něhož nestačily 1–2.[9] První semifinálovou účast si družstvo odvezlo z melbournského Flinders Parku, který hostil turnaj v sezóně 1988. V nominaci se objevily Rene Simpsonová, Helen Kelesiová a Jill Hetheringtonová. Kanada postupně zdolala Jižní Koreu 2–1, Finsko 3–0 a ve čtvrtfinále Švédsko 3–0.[10][11][12] Mezi poslední čtveřicí podlehly kanadské tenistky druhý rok v řadě Československu, tentokrát po výsledku 0–3.[13]

1995–2009: Průměrné výsledky

První ročník s novým názvem soutěže Fed Cup, a novým formátem světových skupin, proběhl v roce 1995. Po vítězství ve druhé Světové skupině nad Itálií 3–2[14] prohrály kanadské hráčky Jana Nejedly, Patricia Hy-Boulaisová, Jill Hetheringtonová a Rene Simpsonová baráž Světové skupiny proti Japonsku hladce 0–5.[15]

Další výraznější výsledek přišel roku 2006, kdy družstvo vyhrálo první skupinu Americké zóny. Členky Aleksandra Wozniaková, Stéphanie Duboisová a Marie-Ève Pelletierová pak v baráži o účast ve druhé Světové skupině vyřadily Argentinu těsně 3–2.[16] Poprvé od roku 1996 se tak objevily ve druhé Světové pro sezónu 2007. Klíčový zápas s Izraelem však nezvládly a po domácí porážce 2–3[17] podstoupily baráž s Argentinou. Prohra 1–4 na zápasy znamenala pád do Americké zóny.[18]

2010–2013: Boj o účast ve druhé Světové skupině

V roce 2010 Kanada za účasti Aleksandry Wozniakové, Marie-Ève Pelletierové, Valérie Tétreaultové a Sharon Fichmanové oplatila Argentině porážku z baráže druhé Světové skupiny 2007. V montréalské baráži Jihoameričanky zdolala hladce 5–0 a po čtyřech letech se vrátila do druhé nejvyšší úrovně soutěže.[19]

Fed Cup 2011 znamenal duel ve druhé Světové skupině proti Srbsku. V sobotu Rebecca Marinová porazila Aleksandru Krunićovou, ovšem druhá reprezentantka země javorového listu Aleksandra Wozniaková nestačila na Bojanu Jovanovskou. V neděli poslala Jovanovská Srbky do vedení výhrou nad Marinovou a Wozniaková poslala střetnutí do závěrečné čtyřhry po vítězství nad Anou Jovanovićovou. Domácí pár Fichmanová a Pelletierová ale nenašel recept na srbské duo Jovanovská a Krunićová, což znamenalo konečný výsledek 2–3.[20] V navazující baráži pak Kanaďanky nezvládly měření sil se Slovinskem opět poměrem utkání 2–3.[21]

Po výhře v postupové baráži 1. skupiny Americké zóny 2013 nad Brazílií si Kanada v Kyjevě zahrála o účast ve druhé Světové skupině proti Ukrajině. Těsné vítězství 3–2 zajistila sestava Eugenie Bouchardová, Gabriela Dabrowská, Sharon Fichmanová a Stéphanie Duboisová.[22]

2014–2015: Postup do Světové skupiny

První mezistátní výhru ve druhé Světové skupině od roku 1995 dosáhla Kanada v roce 2014, když v Montréalu přivítala Srbsko. V sobotních singlech poslala Wozniaková domácí do vedení výhrou nad Vesnou Doloncovou. Bouchardová navýšila náskok na 2–0 po zdolání Jovany Jakšićové. V neděli zajistila Bouchardová rozhodující třetí bod vítězstvím s Doloncovou a v následném deblu Srbky již jen zkorigovaly skóre na 1–3. Dabrowská s Fichmanovou ve čtyřhře podlehly Jakšićové se Stojanovićovou.[23] Poprvé v historii pak Kanaďanky zvládly dubnovou baráž Světové skupiny. Jednalo se o jejich první duel v této úrovni od roku 2004. V Québecu přehrály Slovensko poměrem utkání 3–1. Úvodní den Wozniaková zdolala padesátou druhou hráčku žebříčku Janu Čepelovou a Bouchardová si poradila s Kristínou Kučovou. Jako v předchozím únorovém střetnutí pak opět Bouchardová potvrdila vítězství třetí dvouhrou, v níž porazila Čepelovou. Od zavedení nového formátu svěřtových skupin v roce 1995 tak Kanada poprvé postoupila do Světové skupiny. Slovenský pár Janette Husárová a Anna Karolína Schmiedlová vyhrál závěrečnou čtyřhru nad Dabrowskou s Fichmanovou.[24]

Debut v osmičlenné Světové skupině kanadský výběr zaznamenal v roce 2015 na domácí půdě proti obhájci titulu a nejvýše nasazené České republice. V týmu absentovaly dvě nejvýše postavené Kanaďanka Bouchardová s Wozniakovou. Ze sobotních dvouher odešly poraženy Françoise Abandová s Karolínou Plíškovou i Dabrowská s Terezou Smitkovou. V neděli pak Plíšková rozhodla o postupu výhrou nad Dabrowskou. Češky nakonec triumfovaly 4–0 po vítězství v závěrečné čtyřhře.[25]

Montréalská baráž Světové skupiny 2015 znamenala těsnou porážku od Rumunska 2–3 na zápasy a sestup do Americké zóny. Françoise Abandová ve dvouhře překvapivě zdolala třicátou druhou ženu klasifikace Irinu-Camelii Beguovou a připsala si první fedcupové vítězství. Bouchardová poté nestačila na Alexandru Dulgheruovou. V neděli však obě Kanaďanky prohrály svá utkání s Mituovou a Dulgheruovou. Deblová výhra Dabrowské s Fichmanovou jen zkorigovala výsledek.[26]

2016–2019: Účast v Americké zóně a návrat do druhé Světové skupiny

Únorová druhá Světová skupina 2016 proti Bělorusku znamenala těsnou prohru 2–3.[27] V dubnové navazující baráži v Bratislavě utržila Kanada čtvrtou mezistátní porážku v řadě, když na Slovensko nestačila opět poměrem 2–3. Poprvé od roku 2013 tak spadla do 1. skupiny Americké zóny.[28]

Sestava pro Americkou zónu 2017 čítala Biancu Andreescuovou, Charlotte Robillard-Milletteovou, Katherine Sebovovou a Carol Zhaovou. V základním bloku 1. skupiny tým porazil Venezuelu, Bolívii a Paraguay. V klíčové baráži o postup pak přehrál Chile.[29] Rovněž z dubnové baráže druhé Světové skupiny 2017 proti Kazachstánu vyšly zástupkyně země javorového listu vítězně. Abandová přispěla dvěma body po výhrách nad světovou jedenapadesátkou Jaroslavou Švedovovou i jednatřicítkou Julií Putincevovou. Šestnáctiletá juniorka Bianca Andreescuová sice ztratila úvodní duel s Putincevovou, ovšem v neděli překvapivě zdolala zkušenou Švedovovou. Závěrečná čtyřhra za rozhodnutého stavu vyzněla pro soupeřky Kamilu Kerimbajevovou s Galinou Voskobojevovou, jež porazily Dabrowskou se Sebovovou.[30]

Na utkání klužské druhé Světové skupiny 2018 proti Rumunkám byly nominovány Bianca Andreescuová, Gabriela Dabrowská, Katherine Sebovová a Carol Zhaová. Sobotní singly nezvládly Zhaová ani Andreescuová, když nenašly recept na Soranu Cîrsteaovou, respektive Irinu-Camelii Beguovou. V neděli prohrála Sebovová s Beguovou a ve čtyřhře si bod útěchy připsaly Dabrowská se Zhaovou, jež přehrály dvojici Ana Bogdanová a Ioana Raluca Olaruová. Celková porážka 1-3 znamenala posun do baráže o udržení v této úrovni soutěže.[31] V Montréalu přivítal tým Ukrajinu ve druhé baráži 2018. Přes porážku Andreescuová v otevírací dvouhře se světovou čtyřicítkou Lesjou Curenkovou získaly Kanaďanky potřebné tří body. Bouchardová přispěla dvěma body v duelech s Katerynou Bondarenkovou i Curenkovou. Dabrowská prohrála čtvrtý singl. O vítězném družstvu musela rozhodnout rozhodující čtyřhra. V ní triumfovaly Andreescuová s Dabrowskou nad Bondarenkovou s Olgou Savčukovou.[32]

Ve druhé Světové skupině 2019 na antuce v 's-Hertogenboschi proti Nizozemsku dominovaly Kanaďanky. Bianca Andreescuová získala dva body po vítězstvích nad Richèl Hogenkampovou i Arantxou Rusovou. Třetí bod přidala Abandová proti Rusové. Výsledek 4–0 zkompelovaly deblistky Dabrowská s Rebeccou Marinovou.[33] V roli nehrající kapitánky prožila debut Heidi El Tabakhová. Poprvé od roku 2015 tak Kanadu čekala Světová baráž. Na antuce v Prostějově se vyzyvatelem stal lídr světového žebříčku Česká republika, s níž měl kanadský výběr negativní bilanci 0–6.[34] Nominaci odřekly světová třiadvacítka Bianca Andreescuová a osmdesátá první hráčka žebříčku Eugenie Bouchardová. Rebecca Marinová i 16letá debutantka Leylah Fernandezová dvouhry prohrály. Rovněž tak deblistky Dabrowská s Fichmanovou čtyřhru nezvládly. Kanaďanky odjely s porážkou 0:4 na zápasy.

Chronologie zápasů

Zahrnuty jsou pouze zápasy světové skupiny, druhé světové skupiny a jejich baráží od zavedení formátu světových skupin ve Fed Cupu 1995.

1990–1999

Rok úroveň[1] datum povrch místo soupeř skóre výsledek
1995 2. světová skupina, 1. kolo 22.–23. dubna antuka Ancona (ITA)  Itálie 3–2 výhra
Světová skupina, baráž 22.–23. července koberec (h) Gifu (JPN)  Japonsko 0–5 prohra
1997 2. světová skupina, baráž 12.–13. července antuka Bratislava (SVK)  Slovensko 0–5 prohra

2000–2009

Rok úroveň[1] datum povrch místo soupeř skóre výsledek
2002 Světová skupina, baráž 20.–21. července antuka Přerov (CZE)  Česko 0–5 prohra
2003 Světová skupina, baráž 19.–20. července antuka Neudörfl (AUT)  Rakousko 1–4 prohra
2004 Světová skupina, baráž 10.–11. července antuka Dorval (CAN)  Švýcarsko 2–3 prohra
2006 2. světová skupina, baráž 15.–16. července tvrdý Edmonton (CAN)  Argentina 3–2 výhra
2007 2. světová skupina, 1. kolo 21.–22. dubna koberec (h) Kamloops (CAN)  Izrael 2–3 prohra
2. světová skupina, baráž 14.–15. července antuka Córdoba (ARG)  Argentina 1–4 prohra
2009 2. světová skupina, baráž 25.–26. dubna antuka (h) Hasselt (BEL)  Belgie 2–3 prohra

2010–2019

Rok úroveň[1] datum povrch místo soupeř skóre výsledek
2010 2. světová skupina, baráž 24.–25. dubna koberec (h) Montréal (CAN)  Argentina 5–0 výhra
2011 2. světová skupina, 1. kolo 5.–6. února tvrdý (h) Novi Sad (SRB)  Srbsko 2–3 prohra
2. světová skupina, baráž 16.–17. dubna antuka Koper (SLO)  Slovinsko 2–3 prohra
2013 2. světová skupina, baráž 20.–21. dubna antuka (h) Kyjev (UKR)  Ukrajina 3–0 výhra
2014 2. světová skupina, 1. kolo 8.–9. února tvrdý (h) Montréal (CAN)  Srbsko 3–1 výhra
Světová skupina, baráž 19.–20. dubna tvrdý (h) Québec (CAN)  Slovensko 3–1 výhra
2015 Světová skupina, čtvrtfinále 7.–8. února tvrdý (h) Québec (CAN)  Česko 0–4 prohra
Světová skupina, baráž 18.–19. dubna tvrdý (h) Montréal (CAN)  Rumunsko 2–3 prohra
2016 2. světová skupina, 1. kolo 6.–7. února tvrdý (h) Québec (CAN)  Bělorusko 2–3 prohra
2. světová skupina, baráž 16.–17. dubna antuka (h) Bratislava (SVK)  Slovensko 2–3 prohra
2017 2. světová skupina, baráž 22.–23. dubna tvrdý (h) Montréal (CAN)  Kazachstán 3–2 výhra
2018 2. světová skupina, 1. kolo 10.–11. února tvrdý (h) Kluž (ROU)  Rumunsko 1–3 prohra
2. světová skupina, baráž 21.–22. dubna tvrdý (h) Montréal (CAN)  Ukrajina 3–2 výhra
2019 2. světová skupina, 1. kolo 9.–10. února antuka (h) 's-Hertogenbosch (NED)  Nizozemsko 4–0 výhra
Světová skupina, baráž 20.–21. dubna antuka (h) Prostějov (CZE)  Česko 0–4 prohra

2020–2029

Rok úroveň[1] datum místo povrch soupeř skóre výsledek
2021 Kvalifikační kolo 7.–8. února 2020 Biel/Bienne tvrdý (h)  Švýcarsko 1–3 prohra
Světová skupina, Baráž 16.–17. dubna 2021 Kraljevo tvrdý (h)  Srbsko 4–0 výhra
Finálový turnaj, základní skupina 1. listopadu 2021 Praha tvrdý (h)  Francie 2–1 výhra
2. listopadu 2021  RTF 0–3 prohra
2022 Kvalifikační kolo 15.–16. dubna Vancouver tvrdý (h)  Lotyšsko 4–0 výhra
Finálový turnaj, základní skupina 8.–13. listopadu tvrdý (h)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Canada Fed Cup team na anglické Wikipedii.

  1. Canada Fed Cup team [online]. International Tennis Federation, 2018 [cit. 2019-04-18]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Tie details - Canada vs. Great Britain [online]. FedCup.com [cit. 2014-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Tie details - Canada vs. Sweden [online]. FedCup.com [cit. 2014-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
  4. Tie details - Canada vs. Australia [online]. FedCup.com [cit. 2014-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
  5. Tie details - Canada vs. Switzerland [online]. FedCup.com [cit. 2014-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
  6. Tie details - Canada vs. Germany [online]. FedCup.com [cit. 2014-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
  7. Tie details - Canada vs. Netherlands [online]. FedCup.com [cit. 2014-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
  8. Tie details - Canada vs. Soviet Union [online]. FedCup.com [cit. 2014-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
  9. Tie details - Canada vs. Czechoslovakia [online]. FedCup.com [cit. 2014-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
  10. Tie details - Canada vs. South Korea [online]. FedCup.com [cit. 2014-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
  11. Tie details - Canada vs. Finland [online]. FedCup.com [cit. 2014-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
  12. Tie details - Canada vs. Sweden [online]. FedCup.com [cit. 2014-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
  13. Tie details - Canada vs. Czechoslovakia [online]. FedCup.com [cit. 2014-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
  14. Tie details - Canada vs. Italy [online]. FedCup.com [cit. 2014-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
  15. Tie details - Canada vs. Japan [online]. FedCup.com [cit. 2014-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
  16. Tie details - Canada vs. Argentina [online]. FedCup.com [cit. 2014-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
  17. Tie details - Canada vs. Israel [online]. FedCup.com [cit. 2014-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
  18. Tie details - Canada vs. Argentina [online]. FedCup.com [cit. 2014-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
  19. Tie details - Canada vs. Argentina [online]. FedCup.com [cit. 2014-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
  20. Tie details - Canada vs. Serbia [online]. FedCup.com [cit. 2014-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
  21. Tie details - Canada vs. Slovenia [online]. FedCup.com [cit. 2014-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
  22. Canada defeats Ukraine in Fed Cup playoff tie [online]. CBC Sports [cit. 2014-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
  23. Eugenie Bouchard propels Canada to Fed Cup playoffs [online]. CBC Sports [cit. 2014-02-09]. Dostupné online. (anglicky)
  24. Eugenie Bouchard, Canada clinch Fed Cup playoff tie [online]. CBC Sports [cit. 2014-04-20]. Dostupné online. (anglicky)
  25. Canada swept by Czechs in Fed Cup World Group [online]. Sportsnet.ca [cit. 2015-02-08]. Dostupné online. (anglicky)
  26. Eugenie Bouchard loses, Canada falls to Romania at Fed Cup [online]. CBC Sports [cit. 2015-04-19]. Dostupné online. (anglicky)
  27. Canada defeated by Belarus 3-2 in Fed Cup by BNP Paribas World Group II first round [online]. Tennis Canada [cit. 2016-02-07]. Dostupné online. (anglicky)
  28. Cibulkova ends Canadian comeback [online]. FedCup.com [cit. 2016-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
  29. Canada advances to the Fed Cup World Group II playoffs [online]. Tennis Canada [cit. 2017-02-11]. Dostupné online. (anglicky)
  30. Fed Cup: Andreescu wraps up the tie for Canada [online]. Tennis Canada [cit. 2017-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 24-04-2017. (anglicky)
  31. Canada falls 3–1 to Romania in Fed Cup by BNP Paribas World Group II first round play [online]. Tennis Canada [cit. 2018-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 12-02-2018. (anglicky)
  32. Tennis: Canada defeats Ukraine at Fed Cup match in Montreal. Montreal Gazette. Dostupné online [cit. 22-04-2018]. (anglicky)
  33. Netherlands v Canada [online]. FedCup.com [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. (anglicky)
  34. Czech Republic v Canada [online]. FedCup.com [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. (anglicky)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.