Východoevropská platforma

Platforma, včetně šelfových oblastí, zabírá asi 6,7 miliónu km².[1] Tvoří hlavně oblasti Východní Evropy. Ze severozápadu ji ohraničují kaledonské Skandinávské pohoří, které se nasouvá na baltský štít, místy až na vzdálenost 200 kilometrů.[2] Na severovýchodě ji ohraničuje Pečorská nížina, a komplikovanější bajkalské Timanské vrchy. Tvoří i Rybářský a Kaninský poloostrov a též část dna Barentsova moře.[3] Na východě ji od sibiřské platformy odděluje pohoří Ural. Na jihu je ohraničením alpinský násun Kavkazu a Krymských hor a násun černomořsko-kaspických hercynid - skytské a turanské platformy včetně Dobrudže a mladší moesijské platformy. Tvoří ji linie Bolgrad - jezero Sasyk, úpatí hřbetu Golicyna - Skadovsk - Heničesk.[4] Na jihozápadě se na ni nasouvají Karpaty. Na západě se podsouvá pod sedimenty mladšího paleozoika přibližně na oderské linii.[5] Některá starší členění zahrnují do platformy i Středoevropskou rovinu a tedy i oblasti Německa, Dánska, Britských ostrovů a dno Severního moře. Novější výzkumy však prokázaly, že jejich krystalinikum je mladšího, bajkalského stáří.[3]

Východoevropská platforma má zvrásněný prekambrický fundament, který je na většině území překryt horizontálně nasedajícími usazenými horninami různé mocnosti. Prekambrický fundament tvořený krystalickými břidlicemi (ruly, migmatity) a granitoidy vystupuje zejména v oblasti tzv. štítů. Tyto oblasti se vyznačují metamorfózou do granulitové facie. Stáří nejstarších hornin těchto oblastí je nejméně 1,6-2,6 miliardy let.

Součástí východoevropské platformy jsou baltský (fennoscandia), volžsko-uralský (volgo-uralia) a ukrajinský štít, který společně s voroněžským masivem tvoří tzv. sarmatii. Všechny tyto štíty se skládají z menších bloků. V oblasti baltského štítu jsou vymezeny: murmanský, kolský, bělomořský, karelský a jihoskandinávský (svekofenniský) blok. Ukrajinský štít tvoří: volyňsko-podolský, oděsko-bělocerkevský, kirovogradský, podněperský a azovský blok. Předpokládá se, že podobné bloky tvoří i voroněžský a volžsko-uralský masiv, kde jsou povrchové výskyty krystalinika menší a jejich vzájemné vztahy jsou těžce interpretovatelné.[2]

Sedimentární pokryv může mít různou mocnost, kolem 1 až 2 km v oblasti Moskevské pánve a na středním Povolží, 5 km v oblasti dněpersko-doněckého aulakogénu a Kaspické nížiny. Oblasti platformy překryté nezvrásněnými sedimenty se označují jako tabule. Na východoevropské platformě je to ruská tabule. Nejstarší nezvrásněné horniny mají svrchněproterozoické stáří (rifej/ediakara/eokambrium). Horninami spodního až středního rifeje jsou jílovité břidlice, křemence v Bugsko-podolské a Kamsko-ufimské pánvi a též jotnické pískovce ve Finsku a Švédsku, či sparagmitový soubor v Norsku. V hlubších pánvích a aulakogénech začíná sedimentární záznam až ve středním až svrchním rifeji jíly, pískovci, diabasovými lávami a tufy.[3]

Paleozoický sedimentární pokryv východoevropské platformy na severozápadě, severovýchodě a ve střední části tvoří hlavně mořské uloženiny kambria, ordoviku, siluru, svrchního devonu, středního a svrchního karbonu, svrchního permu. V oblasti Dněpersko-doněckého aulakogénu začal ve středním devonu vznikat rift, v prohlubujícím se grabenu se usazovaly jíly a pískovce, ale docházelo i k erupcím vulkanických hornin a sedimentaci evaporitů. Mezozoikum se nachází hlavně v centrální části, kde ho tvoří převážně mořské sedimenty jury, na jihu se nachází i křída. Kenozoické paleogénní a neogénní sedimenty vystupují hlavně na jihu.

V oblasti Kaspického moře není známa nejstarší část sedimentárního pokryvu. V mladších obdobích totiž v oblasti došlo k značnému ohybu, na některých místech vznikly hluboké sedimentární pánve, jinde byl fundament vytvarován do formy hřbetů.

Východoevropská platforma má ve svých prekambrických zvrásněných pásmech významná ložiska páskovaných železných rud, např. kryvorižský soubor a kurská magnetická anomálie. Mezi paleozoické horniny ruské tabule patří i ekonomicky významné hořlavé břidlice a bauxity (těžené například v Estonsku a Leningradské oblasti). V oblasti dněpersko-doněckého aulakogénu se nacházejí velká ložiska uhlí (Doněcká pánev) ale i evaporitů. Manganové rudy sedimentovaly v oblasti Nikopolu v terciéru.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Východoeurópska platforma na slovenské Wikipedii.