Kambrium

Obecně se kambrium dělí na 3 oddíly: spodní (časově nejdelší), střední a svrchní. Každý z nich je charakterizován specifickým faunistickým obsahem. V anglické literatuře se můžeme setkat s označením Waucoban, Albertian a Furongian (Croixian). Ve Francii se používají biostratigrafické jednotky společné pro vývoj kambria v jižní Evropě (Francie, Itálie, Španělsko), pro spodní kambrium Cordubien, Ovétien, Mariannien a Bilbillien, definované ve Španělsku, pro střední Léonien, Caesaraugustien a Languedocien. Podle hlavních rodů trilobitů se v baltsko-atlantské paleozoogeografické provincii zastarale označuje spodní kambrium jako olenellové (dle rodu Olenellus), střední jako paradoxidové (rod Paradoxides) a svrchní jako olenové (rod Olenus). Každý oddíl kambria je regionálně dále členěn na faunistické stupně. Mezinárodní komisí pro stratigrafii byl však dosud uznán pouze svrchnokambrický Paibian. V roce 2004 mezinárodní subkomise pro kambrickou stratigrafii rozčlenila kambrium na 4 série a 10 etáží. Série 1 a 2 odpovídá spodnímu kambriu, etáž 1 začíná s nástupem Trichophycus pedum, etáž 2 objevením archeocyátů, 3 etáž s trilobity Fallotaspididae a 4 etáž s trilobity Olenellus v oblasti Laurentie a Redlichiidae v Gondwaně. Série 3 koresponduje se středním kambriem, etáž 5 začíná s nástupem trilobitů Oryctocephalus, etáž 6 (Drumien) Ptychagnostus a 7 etáž Lejopyge laevigata. Čtvrtá série, zvaná Furongian, odpovídá svrchnímu kambriu, etáž 8 (Paibian) s objevením trilobitů Glyptagnostus reticulatus, 9 etáž s Agnostotes orientalista, 10 etáž pak s trilobity Lotagnostus americanus.

Rozmístění kontinentů v kambriu bylo značně odlišné od podoby, kterou známe dnes. Stabilní pevninské štíty - jihoamerický, africký, arabský, indický, antarktický a australský tvořily jediný superkontinent - Gondwanu, ležící nepochybně převážně na jižní polokouli. Další bloky, kanadský (Laurentia), baltický (Baltica), sibiřský (Angara), čínský a kazašský byly vzájemně odděleny oceány, byly částečně vynořeny popř. pokryty mělkými epikontinentálními moři. Dle nálezů fauny se tyto bloky nacházely v teplé klimatické zóně. Pro spodní a střední kambrium je příznačná mořská transgrese, dosahující vrcholu ve středním karbonu. Plynulý přechod sedimentace od proterozoika byl zjištěn hlavně na sibiřském štítu, v Maroku a v Austrálii. Vrchní kambrium je charakteristické regresí moře a častými stratigrafickými hiáty. Pouze v severní Americe má transgresivní ráz. Horniny spodního kambria představují často mělkovodní klastika (slepence, pískovce), vrstevnaté biochemické archeocyátové vápence (indikující teplé klima). Známá jsou ložiska evaporitů (Sibiř, Indie, Austrálie, Sev. Amerika)

Zkamenělina trilobita Asaphiscus wheeleri

Ve vrstvách spodního kambria se náhle objevuje velké množství bezobratlých živočichů. Bouřlivý nástup je někdy nazýván evoluční explozí. Během kambria se pak objevují všechny hlavní živočišné kmeny: Porifera (mořské houby), Vermes (červi), Coelenterata, Bryozoa (Mechovky), Brachiopoda, Mollusca, Arthropoda, Echinodermata a v pozdním kambriu i Vertebrata. Jedna z vědeckých teorií předpokládá, že došlo ke zvýšení hladiny kyslíku, které umožnilo rychlejší životní pochody, čímž organismy získávaly dostatečný zdroj energie pro budování pevných schránek a koster. Jiná teorie uvádí, že k tomuto vývoji došlo vlivem změn v chemismu oceánských vod.

Nejvýznamnější skupinou kambria byli trilobiti (asi 60 % všech živočišných druhů). Dle nich jsou vymezovány faunistické provincie a používají se pro podrobné zonální členění. Ve spodním kambriu jsou to především rody Olenellus, Fallotaspis, Holmia, Protolenus, Strenuella, ve středním Paradoxides, Ptychoparia, Conocoryphe, Sao, Agraulos, Ellipsocephalus. Drobní agnostidní trilobité s redukovaným počtem hrudních článků (2-3) umožňují zonální členění středního a svrchního kambria. Dle rozšíření trilobitů se vyčleňují následující biostratigrafické provincie:

• atlantická (akadobaltická) s dílčí severoevropskou a mediteránní, zahrnující Evropu, severní Afriku a východní část Severní Ameriky
• pacifická (Severní Amerika, sever Skotska)
• sibiřská
• čínská (jihoasijsko-australská)

Významnou skupinou výlučně spodního a středního kambria jsou Archaeocyatha. Vytvářeli pevné vápnité schránky s kornoutovitou kostrou, pevně přisedlé k podkladu. Místy tvořili vápencové masy svědčící o mělkém a teplém moři.

Anatomie kostry archeocyátů

Začíná rozvoj ramenonožců (Brachiopoda), tvořících asi 30% kambrijské fauny. Z prvních bezzámkových forem jsou to Inarticulata s chitinovými schránkami (Lingulella, Obolella). Ve středním kambriu se objevují druhy s dobře vyvinutým zámkem a vápnitými schránkami (Bohemiella z českého kambria).

Echinodermata (ostnokožci) jsou zastoupeni přisedlými primitivními lilijicemi (Eocrinoidea), plochými, volně ležícími či přisedlými druhy Edrioasteroidea (např. Stromatocystites), pokládanými za předchůdce hvězdic a ježovek.

Vzácně se vyskytují měkkýši (Mollusca), diferencované do všech hlavních tříd. Nálezy primitivních hlavonožců jsou známy z Dálného východu. Nejstarší známí mlži jsou rodu Fordilla ze Severní Ameriky. Významnější jsou zástupci vyhynulé třídy Hyolithida (hyolité) s vápenatými kuželovitými schránkami, uzavřenými víčky.

Významnými paleontologickými lokalitami jsou střednokambrijské burgesské břidlice v Britské Kolumbii (Severní Amerika) s nálezy velmi zachovalých zkamenělin (včetně měkkých částí, např. údajný strunatec Pikaia) a spodnokambrijské břidlice provincie Jün-nan (Čína).

Dobře zachované zbytky rostlin jsou v kambriu velmi vzácné. Výjimku tvoří mořské vápnité řasy a sinice. Nejsou známy nálezy suchozemských rostlin (přestože na základě tzv. biomolekulárních hodin je přítomnost primitivních zástupců na vlhkých místech souše již předpokládána).

• Encyklopedický slovník geologických věd, 1 sv. A-M. ACADEMIA Praha 1983.
• Mísař Z. et al. (1983): Geologie ČSSR I, Český masív. SPN Praha.
• Mišík M. et al. (1985): Stratigrafická a historická geológia. SPN Bratislava.
• Špinar Z.V., Burian Z. (1995): Kniha o pravěku. AVENTINUM Praha.

• Kambrická exploze

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kambrium na Wikimedia Commons