Kontinentální kůra

Kontinentální kůra je částí zemské kůry, která je vyvinuta pod pevninami, její spodní hranicí je Conradova diskontinuita. Tato je však obtížně sledovatelná, neboť není souvisle vyvinutá a mívá i charakter pozvolného přechodu. Z fyzikálního hlediska je oblastí, ve které se podélné seizmické vlny šíří rychlostí nižší než 6,2 km/s. Podle metamorfního modelu zemské kůry patří ke k.k. též bazaltová nebo gabrová vrstva společně s metamorfity granulitové facie (s rychlostí šíření vln mezi 6,5–7,2 km/s). Při tomto pojetí je pak spodní hranicí Mohorovičičova diskontinuita. Kontinentální kůra má oproti oceánské kůře výrazně větší mocnost – průměrně 35 km, ale extrémy dosahují hodnot až 90 km.

1) kontinentální kůra. 2) oceánská kůra. 3) astenosféra
Ukázka kontinentální kůry a její rozlohy.

Hustota kontinentální kůry je menší než v případě kůry oceánské a pohybuje se okolo 2,8 g·cm−3, což je nejspíše jedním z důvodů, proč vystupuje kontinentální kůra nad oceánskou kůru. Z celkové rozlohy Země zabírají kontinenty jen asi 29%, ale s oblastmi kontinentální kůry zatopené vodou v šelfových oblastech a kontinentálními svahy, tvoří celkem 41% zemského povrchu.

Dominantně je tvořena kontinentální kůra vápenato-alkalickou řadou, která se projevuje v podobě dacitů a dioritů. Průměrná nadmořská výška kontinentálních oblastí je 870 m n. m., ale vlivem denudace a eroze dochází k postupnému zarovnávání a snižování nadmořské výšky. Oproti tomu působí srážky litosférických desek, které formují pohoří či pásemná pohoří.

Kontinentální kůra mohla vznikat už před 4 miliardami let.[1] Vznikla patrně před 3,7 miliardou let.[2]

Rozdělení kontinentální kůry

Vertikálně se kontinentální kůra dělí na:

  • svrchní kůra – 10 až 15 km – tvořena je převážně sedimenty, metamorfity, granity a bazalty. Tzv. granitová vrstva je typická pro pevninský typ kůry.
  • spodní kůra – je charakterizována ultrabazickým složením.

Horizontálně se na kontinentálních deskách dají vyčlenit tyto oblasti:

  • štítové oblasti – jedná se o nejstarší jádrové oblasti kontinentů. Jedná se o erozí vypreparované oblasti hlubších magmatických plutonů, které se dříve nacházely v hlubinách Země.
  • platformové oblasti – jsou to oblasti kontinentů, které jsou překryty druhotným výlevem lávového proudů. Ten má obvykle mocnost jen několik metrů, ale k výlevu dochází na ploše, která řádově zaujímá několik tisíc až milionů m2. Jedná se o rozsáhlé oblasti.
  • pásemná pohoří – oblasti probíhajícího horotvoří (orogeneze), např. Alpy. Mladá alpínská pohoří mají největší mocnost kůry (Himálaj až 80 km), prekambrické štíty 35–40 km. V oblasti Českého masívu je 30–38 km, v Podunajské nížině jen 28 km. Růst mocnosti kůry v mladých pohořích je způsoben zejména narůstáním bazaltové vrstvy.

Chemické složení

Složení kontinentální kůry je přibližně 58% SiO2, 16% Al2O3, 8% FeO, 7% CaO, 5% MgO, 3% Na2O, 1,5% K2O (hmotnostní procento).

Vznik kontinentální kůry

Nejasnosti ohledně prvotního vzniku kontinentální kůry panují do dneška a mnohé nejasnosti a spory jsou stále živé.

Reference
  1. http://www.osel.cz/10627-ztraceny-svet-nejstarsi-kontinenty-zeme-zmizely-temer-beze-stopy.html - Ztracený svět: Nejstarší kontinenty Země zmizely téměř beze stopy
  2. https://phys.org/news/2021-04-uncovers-continental-crust-emerged-million.html - New research uncovers continental crust emerged 500 million years earlier than thought

Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.