Eugen Miroslav Rutte

Eugen Miroslav Rutte (13. srpna 1855 Jičín – 15. července 1903 Praha[1]) byl český hudební skladatel a publicista. Jako pseudonym užíval ambigram Negue Ettur.

Eugen Miroslav Rutte
Eugen Miroslav Rutte (foto archiv ÚČL AV ČR)
Základní informace
PřezdívkaNegue Ettur
Narození13. srpna 1855
Jičín
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí15. července 1903 (ve věku 47 let)
Praha
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Žánryklasická hudba a populární hudba
Povoláníhudební skladatel, právník, spisovatel a zpěvák
Nástrojehlas
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Po maturitě na gymnáziu v Jičíně vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze. Vedle toho studoval na Varhanické škole v Praze a zdokonaloval se ve zpěvu v pěvecké škole Františka Pivody. Svou právnickou kariéru zahájil jako advokátní koncipient v Jičíně a v letech 1881–1901 vystřídal řadu působišť (Beroun, Roudnice nad Labem, Březnice, Hořovice) až konečně v roce 1901 přišel do Prahy.

Rodinný život

Dne 15. září 1888 se v Roudnici nad Labem oženil s Růženou Mokrou, dcerou tamějšího advokáta.[2] V roce 1889 se manželům Rutteovým v Praze narodil syn, pozdější literární a divadelní kritik Miroslav Rutte (1889–1954).[3] Druhým dítětem byla dcera Milada (*1895).

Dílo

Hudba

Měl vynikající organizační talent a všude kam přišel, se stal centrem hudebního dění. Vytvářel a obnovoval hudební soubory, pěvecké sbory, komorní sdružení, pořádal koncerty i jiná veřejná představení. Vystupoval i jako koncertní zpěvák, komponoval hudbu pro nejrůznější společenské příležitosti včetně tanečních zábav, kabaretních vystoupení a plesů. Inklinoval spíše k zábavné hudbě a jeho parodie na operetní melodie byly velmi oblíbené.

Zkomponoval celkem 269 skladeb. Podle seznamu, který sám vedl napsal:

  • 43 skladeb klavírních
    • Ukolébavka
    • Zastaveníčko
    • Tucha jara i lásky op. 16
  • 4 skladby pro klavír s jinými nástroji
    • Menuet op. 17 (smyčce a klavír)
  • 8 skladeb pro smyčcový orchestr
    • Capriccio (1884)
    • Pěvcův hold (1892)
  • 13 skladeb pro velký orchestr
    • Slavnostní pochod (1883)
    • Slovácký tanec (1898)
    • Sousedské tance (1899)
    • Smuteční pochod pro dechový orchestr (poslední skladba autora 1903)
  • 80 písní
    • S Bohem
    • Tak často mi to připadá
    • Holoubek
    • Tajemství
    • Dvě písně večerní (Vítězslav Hálek)
    • Dudáček op. 6 (3 ženské hlasy)
    • Tři dvojzpěvy op. 7
    • Slasti manželské op. 8 (na slova moravské lidové poesie)
    • Babí léto op. 10
    • Etélka op.11
    • Prosté květy op. 13
    • Tři žertovné písně
    • Pěvec pěvci op. 21 (Hálek)
    • Stoleté písně národní (úpravy lidových písní)
  • 2 melodramy
  • 17 ženských sborů
  • 44 mužských sborů
    • Vojínovo loučení
    • Vlasti zpěv
    • Srdce vyryté
    • Zpěvy námořníků op. 22
    • Žertovné sbory
  • 22 smíšených sborů
    • Čtvero smíšených sborů op. 12
  • 3 skladby pro sbory, sóla a orchestr
  • Parodie
    • Audience pana France op. 24
    • Spiknutí na Olympu op. 20 (opereta na vlastní text)
    • Noční idyla

a mnoho drobných skladeb

Literatura a publicistika

Byl činný i literárně.

Eugen Miroslav Rutte: Průvodce po Karlových Varech a okolí (titulní strana, 1900)

Eugen Rutte publikoval nejen zprávy a posudky o hudebním dění a hudebních dílech, ale i cestopisné črty, turistické průvodce, fejetony a humoresky. Při svých cestách navštívil Belgii, Holandsko, Německo a Itálii. Opakovaně cestoval do Švýcarska. Cesty ho inspirovaly k prozaickému dílu.

Cestopisné fejetony mu zveřejňovala periodika jako Národní listy, Květy[4] či Zlatá Praha.[5]

Knižně vyšlo (částečně dostupné online):

  • Průvodce po Karlových Varech a okolí (s polohopisným nástinem, ilustrace Karel Štapfer; V Praze, nákladem vlastním 1888 a J. Otto 1900)[6]
  • Švýcarsko (Potulky turistovy v údolích i na horách; Praha, J. Otto, 1895)[7]
  • Klepy a žerty z cest (V Praze, Fr. Řivnáč, 1896)
  • Spiknutí na Olympu (Parodistická opereta o 2 jednáních, text i hudba Eug. Mir. Rutte; Praha, F. A. Urbánek, 1897)
  • Karlovarské oplatky (humoresky; Praha, E. Weinfurter, 190)

Jeho pozůstalost je uložena v Památníku národního písemnictví.

Odkazy

Literatura

Reference
  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském
  2. Osobní. S. 267. Dalibor [online]. 1888-09-22 [cit. 2021-12-25]. S. 267. Dostupné online.
  3. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Mikuláše na Malé Straně v Praze
  4. Např. RUTTE, Eugen. Ostrovy Ostfrieské. S. 307. Květy [online]. [cit. 2021-12-25]. Čís. 3/1882 a pokračování, s. 307. Dostupné online.
  5. Např. RUTTE, Eugen Miroslav. Zermatt a Monte Rosa. S. 358 a pokrač.. Zlatá Praha [online]. [cit. 2021-12-25]. Čís. 23/1887-1888, s. 358 a pokrač.. Dostupné online.
  6. RUTTE, Eugen Miroslav. Průvodce po Karlových Varech a okolí. Praha: J. Otto, 1900. Dostupné online.
  7. RUTTE, Eugen Miroslav. Švýcarsko, Potulky turistovy v údolích i na horách. Praha: J. Otto, 1895. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.