Eudyptes

Rod Eudyptes je jeden ze šesti uznávaných rodů tučňáků z čeledi tučňákovití (Spheniscidae). Byl popsán francouzským ornitologem Louisem Jeanem Pierrem Vieillotem v roce 1816. Název je odvozen ze starořeckých slov eu („dobrý") a dyptes („potápěč“). Řadí se do něho čtyři až sedm druhů v závislosti na autoritě. Jsou to černobílí ptáci od ostatních tučňáků odlišní výrazným peřím na hlavě – mají oranžovožlutou chocholku. Kromě toho také ostrými červenými duhovkami a robustním zobákem. Vyskytují se zejména na subantarktických ostrovech v Jižním oceánu (hlavně kolem Nového Zélandu a na okolních ostrovech). Hadoram Shirihai ve své publikaci z roku 2002 zmiňuje, že tento rod tvoří asi 45 % světové populace tučňáků.[1]

Eudyptes
Tučňák žlutorohý (Eudyptes chrysolophus)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádtučňáci (Sphenisciformes)
Sharpe, 1891
Čeleďtučňákovití (Spheniscidae)
Bonaparte, 1831
RodEudyptes
Vieillot, 1816
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jsou to houževnatí tučňáci, kteří hnízdí na strmých skalnatých útesech a v obrovských koloniích (v jedné se může nacházet až 1 000 000 jedinců[2]). Jednotlivé páry se nacházejí těsně vedle sebe (až tři páry na jeden metr čtvereční) a často tak tučňáci svádějí souboje o místo k zahnízdění. Samice snášejí obvykle dvě vejce ale vychovají zpravidla jen jediné mládě. Zástupci tohoto rodu jsou známí tím, že první snesená vejce bývají o více než polovinu menší, nežli druhé.[3]

Mitochondriální a jaderné DNA naznačují, že „chocholatí“ tučňáci se oddělili od předků svého nejbližšího žijícího příbuzného tučňáka žlutookého v polovině miocénu asi před 15 miliony lety.[4]

Přehled druhů

Do rodu Eudyptes ze řadí tyto druhy a případně poddruhy[5][6]:

  • tučňák novozélandský (Eudyptes pachyrhynchus)
  • tučňák snarský (Eudyptes robustus) – považován též za poddruh tučňáka novozélandského (Eudyptes pachyrhynchus robustus)
  • tučňák chocholatý (Eudyptes sclateri)
  • tučňák skalní (Eudyptes chrysocome)
    • Eudyptes chrysocome filholi
    • Eudyptes chrysocome chrysocome
  • Eudyptes moseleyi – původně považovaný za další poddruh tučňák skalního (Eudyptes chrysocome moseleyi)
  • tučňák královský (Eudyptes schlegeli) – považován též za poddruh (případně polymorfní „odnož") tučňáka žlutorohého. Na rozdíl od svých příbuzných má jako jediný bílé tváře.
  • tučňák žlutorohý (Eudyptes chrysolophus) – nejpočetnější zástupce (k roku 2013 dle IUCN / BirdLife International odhadem 12 600 000 dospělých jedinců)
  • † Eudyptes warhami – vyhynulý endemický druh z Chathamských ostrovů popsaný v roce 2019. Pravděpodobně byl vyhuben krátce poté, co ostrovy obsadil člověk (Polynésané) asi před 450 lety.

Odkazy

Reference
  1. SHIRIHAI, HADORAM. A complete guide to Antarctic wildlife : the birds and marine mammals of the Antarctic continent and the Southern Ocean. Degerby, Finland: Alula Press 510 s. Dostupné online. ISBN 951-98947-0-5, ISBN 978-951-98947-0-6. OCLC 51081322
  2. Royal penguins. www.antarctica.gov.au [online]. [cit. 2021-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
  3. CERCHIARA, Jack A.; SKINNER, Michael K. Encyclopedia of Reproduction. 2. vyd. Oxford: Academic Press, 2018. 3868 s. ISBN 978-0-12-815145-7. DOI:https://doi.org/10.1016/B978-0-12-809633-8.20610-9. Kapitola Penguins, s. 631–636. (anglicky)
  4. BAKER, Allan J; PEREIRA, Sergio Luiz; HADDRATH, Oliver P. Multiple gene evidence for expansion of extant penguins out of Antarctica due to global cooling. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 2006-01-07, roč. 273, čís. 1582, s. 11–17. PMID: 16519228 PMCID: PMC1560011. Dostupné online [cit. 2021-02-04]. ISSN 0962-8452. DOI 10.1098/rspb.2005.3260. PMID 16519228.
  5. COLE, Theresa L.; KSEPKA, Daniel T.; MITCHELL, Kieren J. Mitogenomes Uncover Extinct Penguin Taxa and Reveal Island Formation as a Key Driver of Speciation. Molecular Biology and Evolution. 2019-04-01, roč. 36, čís. 4, s. 784–797. Dostupné online (anglicky)
  6. Eudyptes. IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2020. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.