Tučňák královský

Jako velmi zdatný plavec se tučňák královský živí potravou v moři. Primárně pak různými korýši a krilem, např. krunýřovkou krillovou (Euphausia superba) či druhem Euphausia vallentini. Jeho jídelníček tvoří ale i různé druhy mořských ryb, jako třeba Electronna carlesbergi z čeledi lampovníkovitých nebo Magnesudis prionosa. Zřídka loví taktéž chobotnice, především pak zástupce rodu Moroteuthis.[3][8]

Tučňák královský má především vynikající zrak. Dobře vidí i v hluboké vodě prakticky za tmy. Jeho rohovky jsou ploché, díky čemuž mnohem lépe zaostřuje světlo. Když se nachází pod vodou, vnímá pouze nuance takových barev, které v moři převládají, především tedy zelenou, modrou či fialovou, a třeba červenou nerozeznává vůbec. Díky tomuto přizpůsobení se ve vodě mnohem lépe orientuje.[3] Obvykle se pohybuje v hloubkách od 6 do 32 metrů, ale dokáže se potopit do hloubky větší než 200 metrů.[3] Zaznamenán byl v hloubce až 226 metrů a nejdéle trvající ponor je 7 minut a 50 sekund.[9]

Dospělci nemají na souši prakticky žádné nepřátelé. Dokonce ani ze strany invazivních druhů, protože ti byli z ostrova vymýceni.[6] Na pozoru se musí mít pouze při pobytu na moři před některými druhy kytovců nebo ploutvonožců. Mláďata jsou ale ohrožována mořskými dravými ptáky, jako třeba chaluhou subantarktickou (Catharcts lonnbergi).[8]

Tučňáci královští jsou častými nositeli parazitů. Mezi nejčastější patří několik druhů vší z rodu Austrogoniodes, blechy (Pagipsylla galliralli) a klíšťata (Ixodes uriae). Hojně se vyskytují obzvláště na mladých ptácích, kteří se celý den pohybují pouze v blízkosti hnízd na souši.[3]

Skupina tučňáků královských na ostrově Macquarie

Na březích ostrova Macquarie se tučňák královský objevuje od konce září do začátku října .[3][8] Během několika týdnů se tu sejde obrovská kolonie tučňáků (o 150 000 až 500 000 jedincích). Zprvu však jen samců, samice dorazí asi o 10 dní později.[3]

Mládě rypouše sloního (Mirounga leonina) pro tučňáky sice nebezpečné není, ale před dospělými se musí mít na pozoru. Dost často kolem nich procházejí do moře a zpět, a s takovým savcem se můžou jen těžko rovnat

Prvotní úlohou samců je vytvořit hnízdo, a tak se předhánějí v zabrání nejlepších míst (jako nejlepší se rozumí takové místo, jež se nachází v samotném středu kolonie, kde jsou hnízda nejbezpečnější). Tučňáci se mohou nacházet až téměř dva kilometry ve vnitrozemí. Obhájené hnízdo následně vystelou, a to dle svých zkušeností a dostupného materiálu. Na vyseděnou prohlubeň tak shromažďují různé rostliny, větvičky nebo třeba kameny. Neustále hnízdo přerovnávají a vylepšují, a proto nějakou dobu trvá, než jej zhotoví do úplné spokojenosti. Jakmile zaregistrují, že za nimi v dáli na moři míří samice, stavbu hnízda ukončí. V tuto chvíli samci kolektivně zpozorní a soustředí se pouze na ně. Když samice dorazí na břeh a kolébají se směrem k hnízdišti, samci na ně náruživě volají. Vzpřímeně stojí u svého hnízda, zvláštně kývají nataženou hlavou a třepotají křídly. Snaží se být co nejvíce vidět a slyšet, a proto signály doprovázejí ještě hlasitým troubením. Tímto způsobem totiž přivolávají své družky, s nimiž se pářili loni (tučňák královský je přísně monogamní). Samice podle hlasu své partnery rozpoznají a najdou. Samec se pochopitelně neutiší do chvíle, dokud se jeho partnerka neocitne přímo naproti němu; proto je vždy v kolonii takový hluk. Námluvy jsou celkem krátkodobé;[8] nalezený pár se pouze uvítá a zanedlouho se začne pářit.

V říjnu snese samice nejčastěji dvě vejce. Prvé snesené vejce o váze asi 100 gramů[3] bývá menší (než druhé o váze až 160 gramů)[3] a nebývá ani oplodněné; slouží totiž k upoutání predátorů. Samice jej často vědomě vyhodí z hnízda.[8] Opuštěných vajec je pak v kolonii nespočet a draví ptáci touto jednoduchou kořistí nepohrdnou; o oplodněná vejce v hnízdech pak nemají zájem.    

Vejce jsou inkubována zhruba 35 dní.[3] První dny jsou u hnízda přítomni oba rodiče a ten který právě nesedí na snůšce, střeží bezpečnost svého partnera. Jako první sedí zpravidla samice, tedy bezprostředně po nakladení. Po určité době samice odchází do moře lovit potravu. Samec vejce udržuje v teple, drží je na horní ploše nohou a pod kožními záhyby na břiše. V tomto období nepřijímá potravu, ale žije pouze z tukových zásob. Zhruba za týden se samice vrátí a úlohy si vymění, samec jde hledat potravu a samice pečuje o vejce. U vylíhnutí pak bývají opět pospolu. 

Rodiče se dělí i v péči o mláďata. Prvních zhruba 20 dnů[3] je u nich alespoň jeden z páru a druhý loví v moři. Následně (po 21–24 dnech)[3] potomky opouštějí a ponechávají je v takzvaných školkách, což je skupinka převážně stejně starých mláďat. V ní se udržují těsně pospolu, čímž zamezí tepelným ztrátám a zároveň se tak chrání před predátory, především pak před dotíravými dravými ptáky. Krmeni jsou každý druhý až třetí den. Rodiče na své potomky už od pobřeží volají a vyčkávají na jejich odezvu. Rozpozná-li mládě jejich hlas, hladové pak nedočkavostí cupitá naproti. Do juvenilního plně funkčního peří se mláďata dostanou ve věku 65 dní[3] a kolonii za pár dní opustí. Na moři pohlavně vyzrají za zhruba 5 let a vrátí se na hnízdiště, kde se pokusí o vlastní chov potomků. Pokusí-li se dříve, tak zpravidla neúspěšně.[3] Tučňák královský se může dožít asi 15–20 let, neexistují však spolehlivé záznamy.[3]

Dospělí se asi tři týdny vykrmují na moři, potom se vrátí zpět na pobřeží přepeřit; při tom 25 dní hladoví. Následně žijí na moři, daleko od hnízdiště, až do období dalšího rozmnožování.[3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Royal Penguin na anglické Wikipedii.

• WILLIAMS, Tony D.; WILSON, Rory P. The penguins : Spheniscidae. Oxford: Oxford University Press, 1995. (Bird Families of the World; sv. 2). Dostupné online. ISBN 019854667X. S. 212 - 223.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu tučňák královský na Wikimedia Commons
• Taxon Eudyptes schlegeli ve Wikidruzích