Ethyl-acetacetát

Ethyl-acetacetát (zkráceně EAA) je organická sloučenina, ethylester kyseliny acetyloctové. Slouží jako meziprodukt při výrobě řady dalších sloučenin a v potravinářství jako ochucovadlo.

Ethyl-acetacetát

Strukturní vzorec

Model molekuly

Obecné
Systematický název ethyl-3-oxobutanoát
Ostatní názvy ethylacetacetát, ethylester kyseliny acetyloctové
Sumární vzorec C6H10O3
Vzhled bezbarvá kapalina[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS 141-97-9
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 205-516-1
PubChem 8868
ChEBI 17602
SMILES CCOC(=O)CC(=O)C
InChI 1S/C6H10O3/c1-3-9-6(8)4-5(2)7/h3-4H2,1-2H3
Vlastnosti
Molární hmotnost 130,14 g/mol
Teplota tání −45 °C (228 K)[1]
Teplota varu 180,8 °C (454,0 K)[1]
Rozpustnost ve vodě 11 g/100 ml (17 °C)[1]
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
rozpustný v ethanolu, acetonu, ethylacetátu a chloroformu[1]
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
rozpustný v benzenu a diethyletheru[1]
Tlak páry 0,1 kPa (20 °C)[1]
Bezpečnost

GHS05

GHS07
[1]
Nebezpečí[1]
H-věty H315 H318 H319 H335[1]
P-věty P261 P264 P271 P280 P302+352 P304+340 P305+351+338 P310 P312 P321 P332+313 P337+313 P362 P403+233 P405 P501[1]
Teplota vzplanutí 84 °C (357 K)[1]
Teplota vznícení 295 °C (568 K)[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výroba

Ethyl-acetacetát se průmyslově vyrábí reakcí diketenu s ethanolem.[2]

V laboratoři se dá připravit Claisenovou kondenzací z ethyl-acetátu. Dva moly ethyl-acetátu kondenzují za vzniku jednoho molu ethyl-acetacetátu a jednoho molu ethanolu.

Reaktivita a použití

Kyselost

Ethyl-acetacetát funguje jako dvojsytná kyselina:[3]

CH3C(O)CH2CO2Et + NaH → CH3C(O)CH(Na)CO2Et + H2
CH3C(O)CH(Na)CO2Et + BuLi → LiCH2C(O)CH(Na)CO2Et + BuH

Keto-enol tautomerie

U ethyl-acetacetátu se vyskytuje tautomerie. V kapalném skupenství při 33 °C je podíl enolové formy 15 %.[4]

V organické syntéze

Ethylacetát se používá jako reaktant v organické syntéze, kde se využívá kyselosti protonu v poloze alfa vůči karbonylové skupině a toho, že u vzniklého karboaniontu dochází k nukleofilní substituci. Často se používá na přípravu esterů kyseliny acetyloctové podobným způsobem, jakým se z diethyl-malonátu získávají estery kyseliny malonové, a také v Knoevenagelových kondenzacích. Poté je možné provést tepelnou dekarboxylaci.[5]

Dianion ethylacetacetátu lze také použít jako reaktant, pokud se elektrofil nenavazuje na koncový uhlík. Tento postup lze znázornit následujícím vzorcem:[3]

LiCH2C(O)CH(Na)CO2Et + RX → RCH2C(O)CH(Na)CO2Et + LiX

Ligand

Podobně jako u acetylacetonu může i enolát ethylacetacetátu sloužit jako bidentátní ligand. Jako příklad lze uvést tvorbu fialových komplexů se železitými solemi:

Reduction

Redukcí ethylacetacetátu vzniká ethyl-3-hydroxybutyrát.

Transesterifikace

Ethylacetacetát lze použít k transesterifikační přípravě benzylacetacetátu; meziproduktem je přitom acetylketen. Nitrosáty ethyl-acetacetátu lze za přítomnosti ekvimolárního množství dusitanu sodného v kyselině octové použít k nitrosacím, jejichž produkty jsou oximinoacetacetátové estery. Jejich redukce rozpouštěným zinkem v kyselině octové za přítomnosti ketoesterů nebo betadiketonů je podstatou Knorrovy syntézy pyrrolů, využívané při syntéze porfyrinů.

Odkazy

Související články

  • Frukton, ketal ethylacetacetátu a ethylenglykolu, používaný jako aroma

Externí odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ethyl acetoacetate na anglické Wikipedii.

  1. Ethyl acetoacetate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Wilhelm Riemenschneider; Hermann M. Bolt. Esters, Organic. [s.l.]: [s.n.], 2005. ISBN 3527306730. DOI 10.1002/14356007.a09_565.pub2.
  3. Jin Yinghua; Frank G. Roberts; Robert M. Coates. Stereoselective Isoprenoid Chain Extension with Acetoacetate Dianion: [(E, E, E)-Geranylgeraniol from (E, E)-Farnesol. Organic Syntheses. 2007, s. 43. DOI 10.15227/orgsyn.084.0043.
  4. Jane L. Burdett; Max T. Rogers. Keto-Enol Tautomerism in β-Dicarbonyls Studied by Nuclear Magnetic Resonance Spectroscopy. I. Proton Chemical Shifts and Equilibrium Constants of Pure Compounds. Journal of the American Chemical Society. 1964, s. 2105–2109. DOI 10.1021/ja01065a003.
  5. Francis A. Carey. Organic Chemistry. New York: McGraw-Hill, 2006. Dostupné online. ISBN 0-07-111562-5.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.