Erfurtská stezka

Erfurtská stezka (také Sedlecká stezka) je pojmenována podle hradu a župy Sedlecké a německého města Erfurt, mezi kterými bylo udržováno hlavní spojení v nejstarších dobách[1]. Vedla z Prahy přes Hostivice a u Tuchlovic se dělila na severní a jižní rameno.

Erfurtská stezka
Základní informace
Lokalizace
StartPraha
CílErfurt
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hlavní severní trasa vedla na Řevničov, Hředle a dále přes Krupsko a Krahulec ke Kounovu do Sedlece, Kraslic a dále do Německa.

Vedlejší jižní trasa měla procházet přes Rakovník, Jesenici, Rabštejn nad Střelou, Žlutice, Loket a v Jindřichovicích se připojovala ke hlavní stezce.

Francká větev Sedlecké stezky ze Sedlece pokračovala údolím Ohře mezi Slavkovským lesem a Krušnými horami na Cheb a dále údolím Mohanu do Würzburgu.

S cestou souvisí nálezy římských mincí z první poloviny 3. století na Krupsku, kterou zde přetínala cesta vedoucí ze Žluticka přes Rokyto a Kostelec, který stával okolo kostela v Krupé k Dřevíči.

Trasa cesty

Hlavní severní rameno
  • Strašecí
  • Řevničov
  • Hředle - pod Stráží přes Čihadlo, Háj, k cihelnám
  • Krupsko - okolí obce Krupá
  •  ? Krahulec
  • Mutějovice
  • Kounov
  •  ? Podbořany - na blízkém vrchu Rubín se údajně nacházelo bájné slovanské hradiště Wogastisburg
  • Pětipsy (Fünfhunden)
  •  ? Hradec (Burgstadtl) - doložené hradiště z 8. století
  • Kadaň (jihovýchodní, částečně stojící brána se nazývala Pražská (ale i Žatecká) a dokládá směr cesty na Prahu) – ?brod, ?most a odtud po levém břehu Ohře
  • Klášterec nad Ohří (existence zaniklé Kadaňské brány dokládá, že od Kadaně musela přicházet cesta, pokračující dále Chebskou branou směrem ke Karlovým Varům a na Cheb)
  • (Nový) Šumburk - hrad, naproti je vrch s názvem Hradiště, a dále hrad Perštejn (Borschenstein)
  • Stráž nad Ohří[2] (Warta) - hrady Hauenštejn (Horní Hrad) a Himlštejn. Celní skála, ve skalní stěně nad řekou vytesaná stezka, kde se vybíralo clo.
  •  ? pak šla přes Zwieselbach (?přes potok Bystřice, podobně jako u Rotavy v Amálském údolí je potok Bystřina (Prudký potok), pravostranný přítok Rotavského potoka, který se po staletí jmenoval Zwieselbach (Vidlicový potok))
  •  ? na starodávný Zollsteig ke mlýnu Dermitzerovskému, Jelitzgrabenu[3]
  • Vojkovice (Wickwitz) - jižně na levém břehu řeky u soutoku s Bystřicí je staroslovanské hradiště, Burgstadt dříve zvané Holzburg podle stop dřevěné tvrze
  •  ? a ke Kamenu Mostu a překročivši Ohárku[3]
  • Radošov (Rodisfort) - Radovanův Brod, později zde byl vybudován krytý dřevěný most, celnice, hradiště Stengelberg a naproti přes řeku hradiště Lišcí vrch (Thebisberg)
  • mezi Ostrovem (Schlackenwerth) a Sedlecem (dnes část Karlových Varů)
  • Dolejší a Hořejší Chodov (Gängerhof)
  • Jindřichovice (Heinrichsgrün)
  • Kraslice (Graslitz)
  • Kraslický průsmyk (538 m n. m.) - sníženina, protékaná horním tokem Svatavy
  • Klingenthal
  • Plavno (Plauen)
  • Erfurt

Vedlejší jižní rameno

Místopisné citace a poznámky
  • Poloha sousedící s Krupskem dnes zvaná na Příči, nazývala se dříve asi „u Prtice „. Od ní má své jméno přiléhající k ní část naší obce, zvaná lidově Huprtice. Dříve se totiž k slovům mající v názvosloví samohlásku předrážel na poddžbánském pořečí spirant h. Místo u Adamů, u Urbanů, Anka apod. Slovo prtice je zdrobnělý tvar k appelatívu prť, který u Slováků značí cestu, stezku vedoucí po návrší, po horách. Jinak též Slováci říkají pirť. Je to slovo převzaté našimi předky od Keltů v době laténské, příbuzné kornickým pyrte a s kymrickkým ffyrdd „cesta „. Ozývá se i v názvu místa, kde cesta Erfurtská opouští území Čech – Vejprty. Srov. též srbochorv.prtiti, tj. raziti, klesati cestu, prt prtina „sanice „cesta ražená ve sněhu. Také v Kounově jedna část obce nazývá se Huprtice a my již se zmínili, že cesta Erfurtská vedla též na Kounov.

  • Nejstarší cestou v okolí Ostrova je Sedlecká stezka, kterou tvořily větve erfurtská a franská. Erfurtská vcházela do údolí Ohře Kraslickým průsmykem. Franská procházela Chebem v údolí Ohře mezi Slavkovským lesem a Krušnými horami. Obě pak procházely Sedlecem, kde sídlilo předkolonizační správní středisko. Podle něj byla stezka dále nazývána. Do vnitrozemí vedla původně údolím řeky Ohře. To dosvědčuje v úvodu zmíněný úsek vytesaný ve skále u Stráže nad Ohří. Tato cesta byla úzká a těžko schůdná, vhodná jen pro soumary a pěší. Ze Sedlece do Stráže vedla nejspíše jako výšinná stezka.

  • Citace z knihy: „Kromě těchto dvou hlavních cest se užívalo ještě cesty vedlejší, která v blízkosti Tuchlovic odbočovala na Rakovník, procházela Jesenicí, přes Žlutice směřovala na Loket a dále, kde splynula se stezkou erfurtskou.“ Jenže nemá uvedené období, kterého se týká. Jisté je, že v nejstarších dobách nemohla vést Oráčovským údolím, musela vést přes Čížkov (Šmikousy?) a Bedlno, údolí bylo úzká soutěska, ideální místo na přepadení, navíc bažinatá, pro obchodní cesty tudíž nevhodná.

Odkazy

Reference
  1. Hraše, 1885
  2. Hraše: po levém břehu Ohře k Vartě, kde jí stará strážnice střehla
  3. Hraše

Literatura
  • In: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně. [stezky, sborník referátů z 12. semináře]. Brno: [s.n.], 2008.
  • ČERNÝ, Jan. Jest víska vnově vystavěná nedaleko od města Nového Strašecího, kteráž městu náležející, kteráž Pecínov se jmenuje, Vznik a vývoj Pecínova do počátku 18. století. In: ČERNÝ, Jan. Rakovnický historický sborník, VIII / 2011. Rakovník – Praha: Státní oblastní archiv v Praze – Státní okresní archiv Rakovník, 2011. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-26. ISBN 978-80-86772-55-4. ISSN 1213-5879. S. 266. Archivováno 26. 12. 2014 na Wayback Machine
  • HRAŠE, Jan Karel. Zemské stezky, strážnice a brány v Čechách. 2. vyd. Nové Město nad Metují: [s.n.], 1885. 183 s. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.