Matra

Matra dodávala karoserie Renému Bonnetovi, který než zbankrotoval, provozoval vozy formule junior se samonosnou karoserií. Jea-Luc Lagaere, který byl ve vedení společnosti Matra se rozhodl vybudovat Matra Sports a převzít po krachujícím Bonnetovi zbytek firmy. Vozy Matra formule 3 byly známé kvalitním provedením, a když se Ken Tyrrell šef stejnojmenné stáje začal poohlížet po podvozku, obrátil se na Matru. Tyrrell už měl na rok 1968 zajištěný motor Cosworth DFV a smlouvu s Jackiem Stewartem a také měl smlouvu se společností Dunlop.

Po dvou letech, kdy používal podvozky Matra ve formuli 2, přešel Tyrrell v roce 1968 do Formule 1 s vozem MS 10 a ve Velké ceně Nizozemska se Matra dostala na listinu vítězů. Stewart zůstal v boji o titul a až do posledního závodu sezóny, kde jej o něj připravil Graham Hill s Lotusem. Matru financovala společnost Elf a financovala i vývoj vlastního motoru. Francouzi zkonstruovali motor V 12, který se však nevyrovnal motoru Ford Cosworth a v roce 1969 Beltoise přešel se Stewartem k týmu Tyrrell, který disponoval motory DVF. Matra se mezitím soustředila na závody sportovních vozů a na zdokonalení motoru V 12.

Nová Matra MS 80 pro rok 1969 byla asi o 15 kg lehčí než MS 10, což přineslo v této sezoně Stewartovi výhodu. V Jižní Africe ještě zvítězil na MS 10, potom však zajel úspěšný premiérový závod na MS 80 v závodě v Brands Hatch, který ovšem nebyl součástí mistrovství světa. V Barceloně tým Matra zvítězil, když měly oba vozy Lotus poruchu na svých použitých zadních spoilerech. V Monaku Stewart od startu na první pozici přesvědčivě vedl, jeho Matra ale měla poruchu. V dalším průběhu sezóny si už tým i jezdec udržovali převahu. Ve Velké Británii v souboji s Jochenem Rintem na Lotusu Stewart získal další vítězství, když Rindta zbrzdily mechanické problémy. Monza byla tento rok zbavena šikan. Stewart se rozhodl vyjet rychleji z poslední zatáčky a v souboji s ostatními rivaly zvítězil a pro tuto sezónu zpečetil svůj mistrovský titul. Francouzská automobilka Matra se vyhřívala na výsluní slávy, neboť zkonstruovala podvozek, který dobyl vítězství v mistrovství světa. Byl to ale především britský triumf. Jak tým Tyrrell tak výrobce motoru Ford Cosworth měli sídlo v Anglii a jezdec byl Skot.

Francie neměla náležité zastoupení ve formuli 1 od roku 1957 a pro sezonu 1970 Matra trvala na využití vlastního motoru V 12. Tyrrell a Stewart motoru nedůvěřovali, a proto stáj koupila podvozek March. Se společností Matra navázala spolupráci Simca, a tak v roce 1970 Beltoise a Henri Pescarolo závodili ve vozech Matra Simca MS 120 a získali tři třetí místa.

Pro sezonu 1971 byl Beltoise doplněn Chrisem Amonem, který zvítězil v závodě v Argentině, jenž nebyl součástí mistrovství světa. V průběhu následujících dvou sezon tyto vozy navzdory své skvělé pověsti nikdy v žádné velké ceně nezvítězili. Matra se soustředila na vítězství v závodě na 24 hodin v Le Mans a z formule 1 se úplně stáhla. Motory V 12 se objevily na podvozku Ligier a Jacques Laffite na jednom z těchto vozů zvítězil ve Švédsku. Tým Matra se již do Formule 1 nevrátil.