Ekonomika Belgie

Vývoj belgického HDP

Zatímco v roce 1914 měla Belgie jednu z nejlépe fungujících ekonomik v Evropě, v roce 1919, rok po konci války, činila nezaměstnanost hrozivých 80 procent. Přesto se ekonomická situace začala rychle zlepšovat a už v roce 1920 Belgie ukázala svou sílu uspořádáním prvních poválečných olympijských her v Antverpách. V roce 1921 Lucembursko vytvořilo s Belgií hospodářskou unii, což ekonomice také značně pomohlo. Spolupráce mezi těmito státy se projevovala např. vytvořením měnové unie, kdy bylo možno používat belgický frank na lucemburském území a naopak.

Během 2. světové války zůstal belgický průmysl relativně nepoškozen díky Galopinově doktríně, která hlásala hospodářskou spolupráci s nacistickými okupanty vyjma válečného průmyslu. Poválečný boom byl umocněn vznikem EU a NATO, které obě sídlí v Bruselu a poválečnému nastartování ekonomiky výrazně pomohl i Marshallův plán.

Valonsko bylo od průmyslové revoluce jedním z nejbohatších míst v Evropě díky rychle se rozvíjejícímu průmyslovému pásmu, kde se těžilo a zpracovávalo uhlí a vyráběla ocel. Krize uhelného a těžkého průmyslu v 2. polovině 20. století způsobila hospodářský propad a v přechodu na moderní ekonomiku začalo Valonsko zaostávat za původně zemědělským Vlámskem, které se po 2. světové válce měnilo v hospodářsky prosperující oblast. Rozvíjel se tam zejména lehký a petrochemický průmysl, který byl v 60. a 70. letech podporován zahraničními investicemi (zejména z USA). Během 80. a 90. let se průmyslové centrum země dále posunovalo na sever do Vlámska (je to také důležitý dopravní uzel) a dnes tam sídlí většina průmyslové výroby, včetně světových automobilových společností.

Kvůli ropným šokům 70. let a restrukturalizaci průmyslu se na počátku 80. let dostala belgická ekonomika do recese. Nejzávažnější krize z let 1980-82 vyústila v obrovský nárůst nezaměstnanosti, což vedlo ke zvýšení státních výdajů na sociální zabezpečení, podporu vývozu a následnému zadlužení státu. V letech 1992-1993 byla Belgie zasažena nejen ekonomickými, ale i politickými rozpory které vyústili ve federalizaci země.[12] Během let 2000 až 2008 je podařilo ekonomiku stabilizovat, ale v roce 2009 opět upadla do recese vlivem globální finanční krize.

Belgická ekonomika je primárně orientovaná na služby, které tvoří většinu belgického HDP. Podle zprávy EU byly v roce 2018 nejdůležitějšími odvětvími belgického hospodářství služby, a to v oborech veřejná správa, obrana, vzdělávání, zdravotní a sociální péče, které pokrývají 22,1 % HDP. Za nimi následuje maloobchod a velkoobchod, doprava, ubytování, stravování a pohostinství (19,4 %) a průmysl (16,7 %).[13]

Díky své pozici uprostřed vysoce industrializované zóny se Belgie stala velmi vyvinutou a exportně zaměřenou ekonomikou. Velmi těží i ze své centrální a zároveň přímořské pozice a jazykově i profesně vzdělané pracovní síly. Belgický vývoz představuje asi 79 % HNP země.[14] Většina zahraničního obchodu Belgie (73 %) se odehrává v rámci EU. Nejdůležitějšími příjemci belgického zboží jsou Německo (18 %), Francie (14 %) a Nizozemsko (12 %). I tak se ale Belgie snaží být otevřená i mimounijním investicím, 5 % jejího exportu směřuje do USA a další 2 % do Číny a Indie.[13] Hlavními exportními artikly Belgie jsou stroje a příslušenství, chemikálie, opracované diamanty, kovy a kovové produkty a potraviny.[15]

Pokud jde o import do země, 64 % se realizuje z členských zemí EU. 18 % dovozu do Belgie zajišťuje Nizozemsko, 13 % Německo a 9 % jde z Francie. Mimo Evropskou unii jsou hlavními dovozci zboží Spojené státy (7 %) a Čína (4 %).[13]

Belgie se, co se nezaměstnanosti týče, pohybuje trvale pod průměrem EU. V prvním pololetí roku 2020 tam byla nezaměstnanost kolem 5,2 %[16] a z toho 43 % lidí bylo bez práce dlouhodobě.[17] Na porovnání, průměrná nezaměstnanost EU byla v lednu 2020 7,5 %, přičemž dlouhodobě nezaměstnaní tvořili 40,3 %. Mezi mladými Belgičany ve věku od 15 do 24 je nezaměstnanost výrazně vyšší (18, 3 % v roce 2019).[18]

Celková pracovní síla v Belgii odpovídá přibližně 5,1 milionům lidí[19] a z nich pouze necelé jedno procento (48 tisíc lidí) pracuje v zemědělství. Toto odpovídá vyspělosti a modernosti hospodářství této země. Naprostá většina lidí (73,5 %) je zaměstnána ve službách (podobně jako ve většině zemí EU). Dalších téměř 19 % lidí je zaměstnáno v průmyslu a přidružených odvětvích.[20] Asi jednu šestinu pracovní síly Belgie tvoří OSVČ.[21]

Dlouhodobě se Belgie pohybuje na vrcholu, i pokud se jedná o výši mezd. Průměrný belgický plat se pohybuje kolem 55,6 tisíc amerických dolarů ročně (asi 1,2 milionu Kč).[22] V rámci Evropy ji tak předbíhá pouze Lucembursko, Island, Dánsko a Nizozemsko.

Ačkoli je Belgie vyspělou a bohatou zemí, její veřejné výdaje dlouhou dobu převyšovaly příjmy. Státní dluh země nejvíce stoupal během osmdesátých let minulého století a v roce 1990 dosáhl téměř 140 % belgického HDP.[23] Díky zavedení přísné rozpočtové politiky se zemi podařilo srazit dluh pod 90 %, ale krize v roce 2008 ho opět zvedla. Na konci prvního desetiletí 21. století měla Belgie třetí nejvyšší státní dluh ze všech zemí EU (96,7 % HDP). Aktuálně státní dluh Belgie opět stoupá a jedná se o čtvrtou nejzadluženější zemi EU.[24] Ač je státní dluh země tak vysoký, nehrozí Belgii bankrot, jelikož se jedná o důvěryhodnou vyspělou zemi plnou investičních příležitostí. Podobně na tom je například Japonsko, jehož státní dluh má hodnotu více než 200 % HDP.[25]

Ekonomika Belgie je různorodá a nemůže být plně pochopena bez zohlednění regionálních rozdílů. Vlámská a Valonská ekonomika se liší v mnoha ohledech, stejně tak ekonomiky měst jako Brusel, Antverpy, Lutych, Bruggy, Charleroi nebo Gent vykazují značné rozdíly. HDP na osobu v Bruselu je výrazně vyšší než v ostatních regionech.

Nezaměstnanost je zhruba třikrát vyšší ve Valonsku než ve Vlámsku, a ještě vyšší je v Bruselu. (2019: Vlámsko 3,4 %; Valonsko 8,5 %; a Brusel 13,2 %)[26]

Vlámsko

Kontejnerový terminál v antverpském přístavu

Ve Vlámsku, které pokrývá téměř polovinu území Belgie, je koncentrována většina průmyslu. Region vytváří 59,2 % HNP Belgie. Mezi belgickými regiony je Vlámsko druhé ve výši HDP na osobu (35,300 €, to odpovídá 120 % Evropského průměru). Míra nezaměstnanosti je zde 3,4 %, což je značně pod průměrem EU (6,9 %) i celé Belgie (6 %). Průmyslový sektor ve Vlámsku představuje 23,1 % celkového HDP regionu. Služby vyprodukují 75,8 % HDP a zemědělství pouze 1,1 %.

Vlámsko je důležitým logistickým uzlem díky své centrální poloze a husté a integrované dopravní síti. Ve Vlámsku působí také velké nadnárodní automobilové společnosti (například Opel nebo Volvo). Kromě toho jsou klíčovými odvětvími regionální ekonomiky ještě petrochemický průmysl a informační technologie.[28]