Ejlat

Ejlat je zmiňován jako jedna ze zastávek Izraelitů při pochodu z egyptského zajetí. Toto město se nacházelo v království Edóm, které dobyl izraelský král David. O Ejlatu se také několikrát zmiňuje Starý zákon:

2 Kr 14:21-14:22: „Všechen judský lid pak vzal Azarjáše, kterému bylo šestnáct let, a dosadili ho za krále po jeho otci Amasjášovi. On vystavěl Élat a navrátil jej Judovi, poté co král Amasjáš ulehl ke svým otcům.“ 2 Kr 16:6: „Toho času získal Resín, král aramejský, nazpět Élat pro Aram a vypudil Judejce z Élatu. Do Élatu vstoupili Edómci a sídlí tam až dodnes.“

V římských i byzantských dobách byl Ejlat využíván jako přístav, kudy proudila především měď z nedalekých dolů v Timně. V roce 1116 jej dobyli křižáci, v roce 1167 ho získal Saladin, načež toto město postupně ztrácelo na významu.

Celkový pohled na město, v popředí turistické areály, v pozadí rezidenční čtvrtě

Letecký pohled, v popředí vesnice Ejlot, v pozadí město Ejlat

Obytné čtvrtě Ejlatu

Jde o nejjižnější izraelské město, přístav a turistické letovisko při severním cípu Rudého moře u Akabského zálivu. Nachází se v nadmořské výšce 5 metrů cca 190 kilometrů jižně od Beerševy a cca 280 kilometrů jižně od Tel Avivu. Severně od města se táhne příkopová propadlina Vádí al-Araba, která dále na severu pokračuje v oblasti Mrtvého moře. Severozápadně a západně od Ejlatu se z ní zvedá strmá vysočina Harej Ejlat, která je nejjižnější výspou Negevské pouště.

Ejlat představuje pro Izrael jediné spojení s Rudým mořem a tím i s Indickým oceánem. Leží v řídce osídlené oblasti, která je etnicky zcela židovská. V blízkosti Ejlatu se nachází egyptské město Taba a jordánský přístav Akaba. Ejlat je totiž situován v úzkém výběžku izraelského území, který je sevřen územím Egypta a Jordánska. Ze zdejšího přístavu lze vidět čtyři země najednou (Izrael, Jordánsko, Egypt a Saúdskou Arábii).

Na dopravní síť je město napojeno pomocí severojižní dálnice číslo 90, ze které tu odbočuje lokální komunikace, jež vede na hraniční přechod Arava s Jordánskem. Sama dálnice číslo 90 pak jižně od Ejlatu končí u hraničního přechodu Taba s Egyptem. K západu vybíhá z města dálnice číslo 12, jež pak sleduje část izraelsko-egyptské hranice k nevyužívanému hraničnímu přechodu Netafim.

Ejlat disponuje moderním mezinárodním letištěm, které využívají vnitrostátní i mezistátní letecké spoje, zejména pro přepravu místní turistické klientely. Se severem státu by mohla dle projektů Ejlat spojovat i vysokorychlostní železniční trať do Ejlatu.

Podle údajů z roku 2009 tvořili naprostou většinu obyvatel Židé - přibližně 40 300 osob (včetně statistické kategorie „ostatní“, která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství, přibližně 45 400 osob).[3]

Jde o středně velkou obec městského typu s dlouhodobě mírně rostoucí populací. K 31. prosinci 2017 zde žilo 50 700 lidí.[2]

Ejlatský přístav je důležitým dovozním uzlem, kudy do Izraele proudí především ropa a další paliva. Mírná zima, písečné pláže, bohatý mořský život a extrémně nízké srážky přispívají k veliké turistické atraktivitě tohoto města.

Velkou atrakcí je delfinárium umístěné asi 5 km severně od města, kde mohou návštěvníci plavat mezi delfíny a poznávat podmořský svět Rudého moře.

Největšími problémy Ejlatu jsou zásobování vodou a izolovaná poloha v rámci Izraele. Nejbližší izraelské město je 250 km vzdálená Beerševa, v Negevské poušti se nachází jen málo vesnic, převážně zemědělského charakteru. V blízkosti se nenalézají žádné přirozené zdroje pitné vody, ta se získává odsolováním mořské vody nebo vodovody z vnitrozemí.

V roce 2002 otevřela Ben Gurionova univerzita v Negevu (se sídlem v Beerševě) v Ejlatu nový univerzitní campus, v roce 2005 zde studovalo 300 studentů a v plánu je zvyšování počtu studentů i studijních oborů. Ve městě funguje Joseftalova nemocnice.