Den stromů

Staré a posvátné háje byly uctívány, a proto i chráněny od nepaměti. Úcta k nim se přenášela z generace na generaci. První zdokumentovaný svátek sázení stromů je ze španělské vesnice Mondoñedo v roce 1594. Místo nazývané „Alameda de los Remedios“ a je stále osázené lipami a jírovci. V místě je instalovaná bronzová pamětní deska připomínají tuto událost.

V malé španělské obci Villanueva de la Sierra se konal první Den stromů novodobé historie. Sázení stromů jako svátek inicioval v roce 1805 místní kněz s nadšenou podporou všech občanů. („The History of Arbor Day“ at the Arbor Day Foundation. Accessed on April 26, 2013)

Den stromů vznikl v USA ve státu Nebraska. Tamější krajina byla přibližně před 150 lety popisována jako krajina „bez stromů“, když osadník a novinář J. Sterling Morton začal v okolí svého domu pěstovat různé druhy stromů, keřů a květin. Povoláním však nebyl zahradník, ale novinář a vydavatel prvních novin v tomto americkém státě. A právě noviny využil k tomu, aby vyzval své spoluobčany k následování jeho příkladu – k pěstování stromů. Vysvětlil jim, že stromy zastavují větrnou erozi půdy a poskytují stín před pálícím sluncem. Svým nadšením dokázal strhnout velké množství lidí, a tak se zrodil „The Arbor Day“ (Den stromů), který připadl na 10. dubna 1872. V tento den bylo oficiálně vysázeno přes milion stromů a o dva roky později byl nebraským guvernérem R. W. Furnasem vyhlášen první oficiální Den stromů, který připadl na 22. dubna – což je datum narození J. S. Mortona. ("The History of Arbor Day" at the Arbor Day Foundation. Accessed on April 26, 2013.)

O uchování tradice, propagaci tohoto dne a společném sázení stromů se v USA nyní stará Arbor Day Foundation, která je největší takto zaměřenou organizací na světě.

Dívky sázejí stromy v Mašhadu. Írán, březen 2014

Globalizaci Dne stromů inicioval Birdsey Northrop z Connecticutu v USA, který v roce v roce 1883 navštívil Japonsko a doporučil ve své zprávě Arbor Day (Den stromů) jako nástroj pro zlepšení kvality života v jednotlivých obcích.

V témže roce, americká asociace lesnictví jmenovala Northropa předsedou výboru pro propagační kampaň a šíření Arbor Day na celostátní úrovni. Jeho zásluhou se nadšení pro Arbor Day rozšířilo do Austrálie, Kanady a do Evropy.

V roce 1951 přijala FAO (Food and Agriculture Organisation) Spojených národů následující usnesení: "Konference shledala jako potřebné, aby si všichni lidé uvědomovali jak estetickou a psychologickou, tak i hospodářskou hodnotu lesa, a proto se doporučuje, aby se každoročně ve všech členských státech slavil světový svátek stromu, a to v době, kdy se to za lokálních podmínek zdá být příhodné."

V Izraeli je zvykem během svátku Tu bi-švat, který je znám též jako „Nový rok stromů“, vysazovat stromy. Tu bi-švat připadá většinou na konec ledna až na začátek února.

Ochrana stromů ve středověku souvisela úzce s péčí o lesy. Jedním z nejstarších dochovaných předpisů je „Právo českého knížete Konráda Oty“ asi z roku 1189 o hospodaření v lese a trestech za jeho poškozování. Na svou dobu velmi pokrokový je „Řád lesní“ vydaný v roce 1754 Marií Terezií, který upravuje ochranu lesa a hospodaření v něm.

Na přelomu 19. a 20. století je pak historie ochrany a péče o stromy a zeleň úzce spjata se vznikem a prací okrašlovacích spolků. Prvním průkopníkem snahy o okrašlování a s tím spojenou výsadbou zeleně byl hrabě Jan Rudolf Chotek, který podporoval vysazování stromů, pěstování ovoce a zakládaní prvních parků. Roku 1804 otevřel v Praze veřejnosti Královskou oboru (Stromovku). Jeho syn Karel hrabě Chotek se pak zasloužil o založení sadů na pražských hradbách, parkovou úpravu Karlova náměstí, výsadbu alejí kolem nově budovaných silnic, okrašlování lázeňských měst a též o nařízení z roku 1833, kterým se měly ustanovovat komise, které by se staraly o zkrášlování měst a obcí. S pokračující industrializací se množí i snahy o ochranu přírody a jsou vyhlášeny první rezervace u nás – Žofínský a Hojnovodský prales (1838) a Boubínský prales (1858). Roku 1861 vzniká v Kutné hoře první okrašlovací spolek. [2]

Dne 30. října 1904 byl v Praze v restauraci U Chotěrů založen Svaz českých okrašlovacích spolků v království Českém se sídlem v Praze. V té době bylo u nás takových spolků už 237. V letech 1904–1951 vydával svaz časopis Krása našeho domova. Po vzniku Československa se svaz přejmenoval na Svaz Československých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny v Čechách, na Moravě ve Slezsku. Cílem svazu bylo: „okrašlovat, zalesňovat a zvelebovat obce, ale i chránit přírodu, květenu, rostlinstvo a zvířenu, jakož i geologické zvláštnosti, dbát o ochranu památek všeho druhu, pečovat o záchranu rázovitosti vynikajících venkovských a městských stavebních útvarů, udržovat ladná jejich seskupení, raditi v záležitosti staveb a zařízení vůbec po stránce estetické, chránit lidové umění i se zřetelem k předmětům movitým a pečovat o zachování zvláštností místopisných, a nakonec pečovat o zlepšení komunikací a podporovat tak turistický ruch a pobyt v letní sezóně.“

Nejčastější okrašlovací činnost prakticky spočívala v iniciativě a organizačních aktivitách při budování parků, sadů a alejí a následné péči o ně. Mezi další typické činnosti patřilo zatravňování prostorů před domy občanů i na veřejných prostranstvích a následná kosení trávy, které často financoval některý za zámožnějších členů spolku. Spolky též dohlížely na květinové výzdoby veřejných prostranství. Nezanedbatelná byla též jejich činnost politicko-ideová. Zejména po roce 1918 se okrašlovací spolky začaly intenzivně spolupodílet na udržování tradic a posilování vlastenectví. Známou, dodnes viditelnou, tradicí se stalo vysazování Lip svobody. (Zdroj: Storm, 2004)

Den stromů, organizovaný Svazem spolků okrašlovacích se poprvé masově slavil počátkem dubna roku 1906, a to např. v Líbeznících, Roudnici, Liboci a Podolí u Prahy, Dobříši, Kouřimi, Sedlčanech, Spáleném Poříčí, Příbrami, Sedlici u Blatné, Bojanově, Hořicích, Plzni, České Třebové, Krčíně, Říčanech, Čekanicích u Blatné, Kyšperku, Napajedlech a Pršticích u Brna, Klatovech a Nesvačilech u Rožmitálu. V roce 1920 tuto akci podpořilo svým výnosem i Ministerstvo školství a osvěty (zdroj: časopis Krása našeho domova, 1922). Už po roce 1918 se staral o záchranu starých stromů státní památkový úřad.[2]