Demetrio Albertini

Vyrůstal ve Villa Raverio, pár kilometrů od města Milán. Tady udělal své první kroky ve fotbale. Poté přestoupil do mládežnického sektoru AC Milán, s nímž zůstal po většinu své sportovní kariéry. První utkání za Rossoneri odehrál v 17 letech 15. ledna 1989 proti Comě (4:0).[2]

Na začátku sezóny 1990/91 byl 19letý hráč zapůjčen do Padovy která hrála druhou. Nastoupil do 28 zápasů a vstřelil 5 branek. Na konci tohoto fotbalového roku byl záložník oceněn cenou pro nejlepšího nováčka.

V AC Milán se stal základním hráčem trenéra Capella. Sezonu 1991/92 klub vyhrál titul bez porážky a Demetrio byl jeden z nejdůležitějších hráčů.

Od sezony 1992/93 začal hrát i v LM. První branku vstřelil hned v prvním utkání 16. září proti NK Olimpija Lublaň (4:0).[3] Pomohl klubu se dostat až do finále, kde podlehli Olympique de Marseille (0:1).[4]. Vítězství v LM slavil příští sezoně, když zvítězili ve finále nad Barcelonu (4:0).[5]

Až do roku 2002 patřil k základním členům sestavy klubu. Pak jej trenér Ancelotti rozhodl nahradil mladším Pirlem. Poté se rozhodl klub opustit a přijal místo ve španělském klubu Atlético Madrid. I když odešel na hostování, už nikdy soutěžní utkání za Rossoneri nenastoupil. Odehrál celkem 408 utkání, což jej řadí na 11. místo v historii klubu[6] a vstřelil v nich 28 branek.

Za španělský klub Atlético Madrid odehrál za jednu sezonu celkem 30 utkání a pomohl klubu se zachránit v lize. Po návratu do Itálie se dozvěděl o hráčské výměně do Lazia za Pancara. Opět tady odehrál jednu sezonu a na konci sezony slavil vítězství v domácím poháru. Na novou sezonu se připravoval s klubem Atalanta BC. Tady vydržel do ledna 2005. Poté odešel do Barcelony, kde pak oslavoval vítězství v lize.

Po ukončení sezony už nenašel žádné angažmá a tak 5. prosince 2005 ve věku 34 let oznámil svůj fotbalový konec. Rozlučkový zápas se konal 15. března 2006 mezi kluby AC Milán a FC Barcelona.[7]

[36]

	Datum	Stadion	Soupeř	Skóre (min.)	Výsledek	Soutěž
010	25. 3. 1995	Stadio Arechi, Salerno,	Estonko	02:0 00(58.)	4:1	kvalifikace na ME 1996
02	8. 10. 1995	Stadion Poljud, Split,	Chorvatsko	01:0 00(29.)	1:1	kvalifikace na ME 1996
03	8. 6. 1997	Groupama Stadium, Lyon,	Brazílie	02:0 00(23.)	3:3	přátelský zápas

• 5× vítěz italské ligy (1991/92, 1992/93, 1993/94, 1995/96, 1998/99)
• 1× vítěz španělské ligy (2004/05)
• 1× vítěz italského poháru (2003/04)
• 3× vítěz italského superpoháru (1992, 1993, 1994)
• 2× vítěz Ligy mistrů (1988/89, 1993/94)
• 2x vítěz evropského superpoháru (1989, 1994)
• 1× vítěz Interkontinentální pohár (1989)

• 2× na MS (1994 – stříbro, 1998)
• 2× na ME (1996, 2000 – stříbro)
• 1× na ME 21 (1992 – zlato)
• 1× na OH (1992)

Řád zásluh o Italskou republiku (12. 7. 2000) z podnětu Prezidenta Itálie [37]

Řád zásluh o Italskou republiku (12. 12. 2006) z podnětu Prezidenta Itálie [37]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Demetrio Albertini na italské Wikipedii.

• Seznam italských fotbalových reprezentantů

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Demetrio Albertini na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarkt.com (německy)
• Demetrio Albertini na National-football-teams.com (anglicky)
• Statistika hráče na magliarossonera.it (italsky)