Deklarace nezávislosti Státu Izrael

Deklarace nezávislosti (hebrejsky הכרזת העצמאות‎, Hachrazat ha-acma'ut) Izraele je oficiální oznámení, že nový židovský stát, nazvaný Stát Izrael (Medinat Jisrael‎), byl formálně založen v části oblasti dříve známé jako Britský mandát Palestina, v místech, kde se dříve nacházelo království Izraelské, Judské a Judea. Stát Izrael byl vyhlášen pouze na oblastech přidělených mu plánem OSN na rozdělení Palestiny (území Izraele se později zvětší jako důsledek války za nezávislost v roce 1948).[1]

Deklarace nezávislosti
Datum ratifikace14. května 1948
UmístěníTel Aviv
Signatáři25 členů Mo'ecet ha-am
ÚčelVyhlášení židovského státu v části Britského mandátu Palestina před jeho vypršením.

Některými pozorovateli bylo vyhlášení nezávislosti nazýváno jako „Třetí židovské společenství“. „První židovské společenství“ skončilo zničením Šalamounova chrámu roku 586 př. n. l., druhé zničením Druhého chrámu v roce 70 n. l. a porážkou povstání Bar Kochby Římskou říší roku 135 n. l.

Historické pozadí
David Ben Gurion (první ministerský předseda Izraele) veřejně čte Deklaraci nezávislosti Státu Izrael 14. května 1948 v Tel Avivu v Izraeli na fotografii Rudiho Weissensteina.

Deklarace nezávislosti Státu Izrael byla veřejně přečtena, o půlnoci před vypršením Britského mandátu, 14. května 1948 v Tel Avivu. Poté, co David Ben Gurion přečetl deklaraci nezávislosti, rabín Fishman pronesl modlitbu Šehechejanu a deklarace byla podepsána. Slavnostní ceremonie byla zakončena zpěvem izraelské hymny Hatikvy.

Návrh deklarace byl sepsán během předcházejících měsíců a výsledná verze byla výsledkem kompromisu mezi různými skupinami izraelské veřejnosti. 14. května 1948 se Židovská národní rada (Va'ad le'umi) sešla před Tel Avivským muzeem umění a potvrdila vyhlášení nezávislosti.

Nicméně „12. května byla svolána židovská národní správa, aby rozhodla zda přijmout americký návrh na příměří nebo vyhlásí nový stát. Proběhlo hlasování a rozhodnutí okamžitě vyhlásit nezávislost bylo podpořeno šesti z deseti hlasů“.[2]

S ohledem na převážně levicové cítění vedoucích představitelů sionistického hnutí a faktickou neexistenci aristokraticky privilegované složky žido-palestinského obyvatelstva byla zvolena jako forma uspořádání nového útvaru republika. Oficiální název Medinat Jisra'el byl upřednostněn před dalšími zvažovanými, jimiž byly Medinat Jehuda (Stát Judsko), odkazující na předbabylonské a makabejsko-herodovské dědictví, a Medinat Cijon (Stát Sijón), reflektující existenci státu coby důsledku sionistického úsilí a znějící revolučně a sekulárně oproti oběma předchozím variantám. Pojem Izrael odkazoval na první židovské historické, nerozdělené království a působil univerzálněji, obyvatelé tak nemuseli být nutně zváni Židé či Sionisté, kdežto citlivěji Izraelci.

Nový stát a jeho vláda byla uznána de facto o několik minut po vyhlášení Spojenými státy americkými a o tři dny později pak Sovětským svazem. Nicméně mnoho dalších států bylo proti, zejména pak arabských.

Deklarace byla napsána ve stylu připomínající rezoluce OSN. Začíná preambulí, která vysvětluje důvody deklarace a právo Židů na nezávislý stát.

Signatáři

Jako vůdce jišuvu byl David Ben Gurion první osobou, která podepsala Deklaraci nezávislosti. Byl následován těmito lidmi:

Dani'el Auster, Jicchak Ben Cvi, Mordechaj Bentov, Elijahu Berligne, Fritz Bernstein, Rachel Kohen-Kagan, Elijahu Dobkin, Rabi Jehuda Lejb Fischman, Rabi Wolf Gold, Me'ir Grabovsky, Dr. Avraham Granovsky, Jicchak Gruenbaum, Rabi Kalman Kahana, Eli'ezer Kaplan, Avraham Kacnelson, Sa'adja Kobaši, Moše Kolodny, Rabbi Jicchak-Me'ir Levin, Me'ir David Loewenstein, Cvi Luria, Golda Meyersonová, Nachum Nir, David Cvi Pinkas, Felix Rosenblueth, David Remez, Berl Repetur, Cvi Segal, Mordechaj Šatner, Ben-Cijon Sternberg, Bechor-Šalom Šitrit, Chajim-Moše Šapira, Moše Šaret, Herzl Vardi, Me'ir Vilner, Zerach Warhaftig a Aharon Cizling

Uznání Izraele

11 minut poté, co byla podepsána Deklarace nezávislosti, v 18:00 (čas ve Washingtonu D.C.) 14. května 1948, formálně uznaly Spojené státy americké vznik Státu Izrael. Následovali je Írán, Guatemala, Nikaragua a Uruguay. Sovětský svaz uznal Stát Izrael 17. května 1948 a byl následován Polskem, Československem, Jugoslávií, Irskem a Jihoafrickou republikou.

Odkazy

Reference
  1. Lewis, Bernard. The Middle East: A Brief History of the Last 2,000 Years. New York: Scribner, 1995. str. 363.
  2. "The Evolution of the Israeli-Egyptian Rivalry, 1948–1979", Professor of Political Science Dr. Zeev Maoz, Tel-Aviv University, pp 5, 7.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.