Eli

Nachází se na vyvýšenině v nadmořské výšce 710 metrů v centrální části Samařska, cca 20 kilometrů severovýchodně od města Ramalláh, cca 8 kilometrů jihovýchodně od města Ariel, cca 32 kilometrů severoseverovýchodně od historického jádra Jeruzalému a cca 45 kilometrů východně od centra Tel Avivu.

Na dopravní síť Západního břehu Jordánu je napojena pomocí dálnice číslo 60, která vede severojižním směrem napříč téměř celým regionem Samařska a propojuje Jeruzalém s městem Nábulus. Eli je součástí bloku izraelských osad Guš Šilo ve vnitrozemí Západního břehu Jordánu, do kterého patří ještě osady Ma'ale Levona a Šilo (a několik dalších menších osad).

Vesnice byla zřízena roku 1984.[2] Konkrétně v září 1984. Byla koncipována jako sídlo městského charakteru, které mělo sloužit coby centrum pro okolní izraelské osady.[3]

V obci se nacházejí jen předškolní vzdělávací ústavy. Základní škola je v nedaleké osadě Šilo, další školní instituce ve městě Ariel.[4] Od roku 1988 ovšem v Eli funguje ješiva Bnej David, která zajišťuje náboženskou výuku v kombinaci s vojenskou přípravou. Během 20 let od počátku její existence ústavem prošlo přes 2000 studentů, z nichž přes polovina sloužila jako důstojníci bojových jednotek izraelské armády a přes 25 % jako členové elitních vojenských komand.[5] V osadě je zdravotní středisko, nákupní centrum, poštovní úřad a několik synagog.[4]

Vesnice leží hluboko ve vnitrozemí Západního břehu Jordánu a počátkem 21. století tak nebyla zahrnuta do Izraelské bezpečnostní bariéry. Budoucí existence osady záleží na parametrech případné mírové dohody mezi Izraelem a Palestinci.

Od 90. let 20. století území obce expanduje formou izolovaných skupin domů i do okolní krajiny. Na východ od vlastní osady tak vznikla čtvrť ha-Jovel, na severu Nof Harim, Neve Šoam, ještě dále na severu pak Palgej Majim. Jižně od dálnice číslo 60 jsou to pak skupiny domů Eli-východ (neboli Giv'at Ariel) a ještě dále na jihu Eli-jih (neboli Giv'at ha-Ro'e) a domy v lokalitě "kóta 792". Posledně dvě jmenované skupinky byly rozhodnutím soudu z roku 2004 určeny k odstranění jako nezákonné, ale ještě roku 2009 zůstávaly na svém místě a měly 80 obyvatel. Blíže k vlastní osadě, na jejím úbočí pak vznikla i skupina domů Hakaron.[6][7] S těmito odlehlými čtvrtěmi dosahuje rozloha Eli přes 4 kilometry v severojižním směru a přes 3 kilometry v západovýchodním směru.

Obyvatelstvo Eli je v databázi osad zpracované organizací Peace Now charakterizováno jako smíšené, tedy sestávající ze sekulárních i nábožensky založených Izraelců.[8] Podle údajů z roku 2014 tvořili naprostou většinu obyvatel Židé (včetně statistické kategorie "ostatní", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství).[1]

Jde o menší obec vesnického typu (bez statutu místní rady ani města). Ve své kategorii ovšem jde o poměrně lidnatou rezidenční obec se zástavbou spíše předměstského typu. Populace zaznamenává dlouhodobý růst. K 31. prosinci 2014 zde žilo 3947 lidí. Během roku 2014 populace stoupla o 8,2 %.[1]