Dálnice na Slovensku

Historie výstavby dálnic na Slovensku sahá až do dob bývalého Československa. Již od 30. let minulého století se objevovalo mnoho plánů, které většinou počítaly s propojením Prahy, Brna, severu Slovenska až do Podkarpatské Rusi, později na hranice SSSR. Roku 1937 Jan Antonín Baťa ve svém vizionářském díle Budujme stát pro 40 000 000 lidí představil plán dálniční magistrály napříč ČSR, která měla přes Slovensko vést zhruba na trase moravské hranice – Žilina – Poprad – odbočka k Prešovu a Košicím – Michalovce – podkarpatoruské hranice. Reálná výstavba dálnic však dlouho vázla, v 60. a 70. letech 20. století byla rozestavěná řada úseků, např. D1 mezi Žilinou a Košicemi, D2 u Bratislavy nebo D61 mezi Bratislavou a Sencem. Historicky první úsek na území dnešního Slovenska (ale nikoliv na území bývalého Československa) mezi Bratislavou a Malackami (dnes dálnice D2) byl otevřen v roce 1974. Po sametové revoluci v roce 1989 výstavba nových dálnic spíše vázla, např. kvůli dosud nevídaným problémům s vykupováním pozemků. V roce 1999 byl přijat nový plán výstavby dálnic Slovenské republiky, který počítal s výstavbou 4 dálnic a 9 rychlostních silnic. Většina dálnic byla také přečíslována, jelikož značení z dob bývalého Československa již nemělo smysl.

Dálnice jsou na Slovensku označovány písmenem D (diaľnica - slovensky dálnice)

Číslo	Evropská silnice	Trasa			Konečná délka (km)[2]	V provozu		Ve výstavbě (km)[2]	Mapa	Geodata (OSM)
		Z	Přes	Do		(km)[2]	%
		Bratislava	Trnava - Trenčín - Žilina - Prešov - Košice	Záhor	510,49	388,1	75,8%	36,2		OSM, WMF
		Brodské	Malacky - Bratislava	Čunovo	80,50	80,50	100%	-		OSM, WMF
		Skalité	Čadca - Žilina	Hričovské Podhradie	65,58	33,91	52%	5,67		OSM, WMF
		Jarovce	vnější obchvat Bratislavy	Devínska Nová Ves	48,78	32,80	67%	1,6		OSM, WMF
					705,35	498,90	72%	80,24