Chropyně

Jméno osady bylo odvozeno od osobního jména Chrop (to je zvukomalebného původu) a znamenalo "Chropova ves". Nářeční podoba jména (zaznamenaná i v některých středověkých, raně novověkých i moderních dokladech) je Chropyň nebo Chropín.[3] V lidovém pojetí je jméno spojeno s nářečním chrapat ("bouchat, tlouct"). Protože hlučnost bývá obecně považována za neslušnost, bylo později vytvořeno lidové úsloví „být v Chropíně na móresech“, totiž chovat se neslušně.[4]

První písemná zmínka je z roku 1261, kdy Smil ze Střílek daroval osadu nově založenému cisterciáckému klášteru Smilheim ve Vizovicích. Od roku 1567 vlastnili chropyňské zboží Haugvicové z Biskupic, od roku 1581 Černičtí z Kácova, po roce 1595 Pražmové z Bílkova a roku 1615 je koupil kardinál František Ditrichštejn. O dva roky později panství směnil olomouckému biskupství a v jeho majetku zůstalo až do revoluce 1848–1849 znamenající zánik feudálních vztahů.

Nástup průmyslové civilizace znamenal konec starého, patriarchálního světa Hané. V roce 1868 je v místě vybudován velký cukrovar, o rok později se Chropyně dotkla železnice Brno – Přerov. Cukrovar byl v roce 1949 přebudován na závod Technoplast, známý výrobou podlahovin, koženek a dalších plastů. Nyní odštěpný závod Fatry. Velká továrna výrazně ovlivnila život obce – zvýšil se počet obyvatelstva, změnilo se jeho sociální složení, původní jádro obklopila satelitní čtvrť známých činžovních domů a konečně v roce 1970 byla Chropyně prohlášena městem.

Dle pověsti se zde narodil i král Ječmínek. V 15. a 16. století páni z Ludanic vybudovali rybníky, podpořili Jednotu bratrskou a zřídili bratrskou šlechtickou školu. Nyní je vyobrazen příběh krále Ječmínka na zdech v centru města. K Chropyni je připojena i místní část Plešovec. Zámecký neboli Chropyňský rybník je národní přírodní památkou a to od roku 1954.[5] V roce 2020 to bude 50 let od toho, co je Chropyně povýšena na město. Jednou za dva roky je zde už tradičně pořádána akce zvaná Chropyňské hrátky.

• Zámek, na místě vodní tvrze, přestavěný kolem roku 1615 a pak v letech 1701 – 1703 podle projektu Giovanni Pietro Tencally. Po polovině 19. století z něj arcibiskup kardinál Bedřich z Fürstenberka vytvořil lovecký zámeček. Dnes je využíván jako muzeum.[7]
• Kostel sv. Jiljí z roku 1772, neodmyslitelně k němu patří varhany, o kterých je zmínka až v roce 1844
• Pomník u kostela s nápisem: "Hanácká půda vrácena Hanákům 21. X. 1923".
• Kamenný kříž z roku 1903 věnovaný Františkem Tomečkem.
• Nachází se zde ulice Hrad, která je pojmenována podle Hradu, který zde dřív stával. Dnes tu jsou jen rodinné domy a zahrádky.

• 
  Chropyňský rybník
• 
  Chropyně pomník z roku 1923
• 
  Chropyně kamenný kříž z roku 1903
• 
  Náměstí Svobody
• 
  Základní škola
• 
  Fatra, Inc. - establishment Chropyně
• 
  Chropyně (nádraží)
• 
  Městské koupaliště

• Josef Beran (25. března 1916 Chropyně – 19. července 1989 Uherské Hradiště), malíř
• Emil Filla (4. dubna 1882 Chropyně – 7. října 1953 Praha), akademický malíř
• Josef Filgas (16. října 1908, Chropyně – 11. března 1981, Ostrava), rozhlasový reportér, fejetonista a spisovatel
• Hubert Havránek (29. července 1887 Chropyně – 11. února 1970 Praha), právník, katolický spisovatel, básník, fejetonista
• Vojtěch Lukaštík (11. července 1921 Chropyně – 8. ledna 1943 Jankovice), československý voják a příslušník výsadkové skupiny Intransitive
• René Spálený (11. dubna 1905 Chropyně – 21. ledna 1974 Montréal, Kanada), biolog, botanik, zahrádkář
• Helena Železná-Scholzová (16. srpna 1882 Chropyně – 18. února 1974 Řím, Itálie), sochařka a pedagožka