Charúdž

Charúdž se nachází ve střední Libyi[2] a jeho nejvyšším vrcholem je Garet es Sebaa o nadmořské výšce 1 200 metrů. Jeho sopečný původ byl poprvé zjištěn v roce 1797 a v té době měl pověst obtížně přístupného místa díky odlehlosti a nepřátelskému terénu,[1][3] a proto se mu průzkumníci a objevitelé vyhýbali. Město Al-Foqaha se nachází 15 kilometrů na severozápad severozápadně od okraje Charúdže,[4] ropná naleziště se nachází směrem na sever.

Lávová pole mají malou výšku hornin vulkanického původu a jsou přerušovaná sopečnými kužely,[5] pokrývají plochu 42 až 45 tisíc čtverečných kilometrů,[6] což z něj činí největší z čedičové vulkanické pole severní Afriky. Pozůstatky erupcí mají tloušťku 300 až 400 metrů ve středu Charúdže[1] ve formě naskládaných lávových proudů,[7] celkový objem vulkanických hornin byl odhadnut na asi 5 tisíc kubických kilometrů.[8] Pole Al Haruj al Aswad (Černá hora) v severní části Charúdže a Al Haruj al Abyad (Bílá hora) na jihu jsou považovány za části hlavního vulkanického pole Charúdže,[6] Aswad má mnohem větší rozlohu než pole Abyad,[6] nebo je dvěma samostatnými sopkami, které se začaly vzájemně překrývat během pliocénu.[9]

Starší lávové proudy jsou zcela zploštělé erozí, zatímco novější stále vykazují čerstvé povrchové struktury[1] a některé lávové proudy ještě nedávno vytékaly z hor do okolní krajiny.[1] Povrchové rysy zahrnují jak typ lávy aa, tak typ pahoehoe,[2] a existují lávové kanály, lávové tunely a praskliny na hromadící se lávou (tumuly).[2] Sopečné horniny zde nemají velkou tloušku, klesá ze 145 metrů v ve středu na několik metrů na okrajích,[6] a tak se mezi lávovými proudy lze často spatřit podložní sedimentární horniny.[10]

Charúdž se nenachází blízko hranice zemských desek.[2] Jeho vulkanismus a jiných afrických vulkanických polí, která se nacházejí na vrchních kupolích zemské kůry, je dá vysvětlit přítomností horkých skvrn, ale v případě Charúdže je plášťový chochol považován za nepravděpodobný.[6] Alternativně může být vulkanismus v Charúdži důsledkem průniku tří geologických struktur paleozoického až třetihorního stáří a tání mělkého pláště nebo riftingového procesu v pánvi Syrty.[6] Wau an Namus je někdy považuje za součást sopečného pole, další vulkanická pole v Libyi jsou Gharyan, Gabal as Sawada, Gabal Nuqay a Tibesti, z nichž některá patří do dlouhé linie známé jako Tibetská linie.[8] Vulkanismus se postupem času posunul na jih, ačkoli novější snahy o radiometrické datování naznačují,[9] že sopečná aktivita zde probíhala ještě geologického hlediska v nedávné době.[6]

Sopečné pole má tloušku 250 až 530 metrů, třetihorní povrch se vyskytuje mezi paleozoickými až třetihorními pánvemi Murzuk a Syrta;[1] záliv Syrta během miocénu zasahoval do pohoří Charúdž.[1] Řada vln a tektonických linií, z nichž některé se nacházejí na okrajích mezi geologickými bloky, charakterizuje horniny pod lávami Charúdže a ovlivnily umístění sopečných průduchů.[1] Horniny jsou eocénního až oligocénního stáří a skládají se ze slepence, dolomitu, vápence, opuky a pískovce, známého jako formace Bishimah;[4] tam, kde jsou lávy Charúdž je řidší, tvoří často bílé výběžky.[2]

Nejstarší vulkanické horniny v Charúdži nejsou straší než pliocén, i když se předpokládá přítomnost pohřbených miocénních lávových proudů v severním části Charúdže.[1] Nejstarší erupce byly datovány buď jako 6,4 milionu let staré[7] nebo z pozdního pliocénu, původně se předpokládalo, že aktivita pokračovala do pozdního pleistocénu;[6] Wau an Namus může být starý 200 tisíc let.[8] Většina lávového pole je mladší než před 2,2 miliony let, zdá se, že produkce láv postupem času klesala.[6] Některé erupce mohly být dostatečně velké, aby ovlivnily okolní životní prostředí.[6]

Sopečná aktivita v Charúdže je rozdělena do různého počtu fází, včetně jednoho šestigeneračního schématu a čtyřtřídního schématu založeného na složení a věku.[5] Radiometrické datování stanovilo nejstarší generaci lávových proudů původ v pozdním pozdním pliocénu a stáří zjištěné paleomagnetickou analýzou je v souladu se stařím stanoveným na základě stupně eroze proudů.[11] Nejstarší generace lávových proudů tvoří většinu pole a byla až na výjimky zcela zploštělá erozí.[1] Již existující údolí ovlivnila umístění lávových proudů nejstarší generace a také druhé nejstarší, i když v menší míře.[1]

Generace přechodného lávového proudu byla s největší pravděpodobností umístěna během pleistocénu.[1] Lávové proudy středního věkuse nacházíí hlavně v centrální části pohoří Charúdž a mají rozpoznatelné formy proudění. Jejich povrchy ztratily původní mikrostruktury a jsou často pokryty velkými bloky.[1]

Nejmladší generace lávových proudů jsou málo erodované, i když je stále lze rozdělit na starší generaci, která ztratila většinu povrchových prvků, a na mladší generaci s čerstvými povrchy. Mladší generace láv je odvozena z data po vlhkém období, které začalo 4 tisíce let[1] před naším letopočtem v neolitu; nejmladší data získaná v lávových proudech jsou z doby 2 310±810 let před naším letopočtem.[6] Před objevením těchto údajů se vědci domnívali, že vulkanická činnost Charúdže skončila před 100 tisíci lety.[6]

Charúdž může být stále aktivní[6] s ohledem na přítomnost částečné taveniny na dně kůry a seismickou aktivitu Hun Graben.[6] Některá toponyma jako Garet Kibrit („ sirná hora“) odkazují na vulkanickou aktivitu a solfatarickou aktivita vulkanického pole.[1]

Teploty v Charúdži kolísají mezi 12 až 32 stupni v lednu a červenci. Vulkanické pole leží v aridním klimatu s ročními srážkami 5 až 25 milimetrů ročně,[2] ale vyšší části hor jsou vlhčí než okolí.[1] Před 6 000 lety byla oblast mnohem vlhčí a rozsah Sahary byl přibližně poloviční než dnes.[2]

Vegetace se vyskytuje v suchých údolích.[1] V údolích žijí paovce hřívnatá, ptáci, lišky, gazely a králíci a Charúdž používají jako pastvinu Arabové a kmene Tubu. 4 tisíce let staré petroglyfy na nacházející se v Charúdži zobrazují antilopy a dobytek. Byly nalezeny neolitické kamenné zbraně vyrobené z hornin Charúdže a několik mlýnských kamenů objevených v římských městech Leptis Magna a Cyrene skutečně pochází ze sopečného pole.[12]