Králík

Králičí rychlost a obratnost jsou hlavními prostředky pro obranu proti predátorům. Králíci mají velké zadní nohy s velmi dobře vyvinutými svaly. Díky stavbě jejich zadních končetin se drží při běhu na prstech, což jim umožňuje lepší obratnost. Při obraně využívají své silné drápky společně s výraznými zuby. Na předních nohou mají čtyři prsty a paspárek (vlčí dráp). Zadní nohy mají také čtyři prsty, ale nemají paspárek.[1]

Většina divokých králíků má relativně vejcovitý tvar těla. Jejich nevýrazné zbarvení srsti umožňuje lépe se skrýt před predátory. Králičí ocas je zbarven černobíle. Oči jsou na lebce tak, že dokážou obsáhnout pohled skoro celých 360 stupňů. Jediné slepé místo je malá oblast před nimi, kterou zakrývá nos.[2]

Výrazným prvkem na králičím těle jsou velké uši. Jednotlivé druhy králíků se však liší. Větší uši umožňují jedincům slyšet predátory na velmi velkou vzdálenost. Tato výhoda ovšem králíky stojí velké množství tělesného tepla, které je obzvláště ve studeném podnebí velmi důležité. Díky postupné evoluci, je možné pozorovat u jednotlivých druhů různý vývoj. Druhy králíků žijící v teplejším podnebí mají uši delší, což jim umožňuje lépe detekovat predátora. Zároveň jim delší uši umožňují lepší termoregulaci. Kratší uši naopak druhům z chladnějšího podnebí umožňují lépe držet tělesnou teplotu za cenu horšího sluchu.[3] U vyšlechtěných plemen je situace velmi odlišná. Délka uší se u jednotlivých plemen velmi liší. Uši zakrslých králíků měří 1–3 cm. Naopak u vyšlechtěných plemen, jako je anglický beran, může rozpětí uší dosahovat až 60 cm. Velká plemena pak mají uši i přes 20 cm dlouhé.[4]

Velké množství králíků obzvláště v domácích chovech hyne kvůli nemocem. Ty často nepostihují pouze jedince, ale postupně se rozšiřují do celého chovu. Těmito nemoci jsou například kokcidióza (onemocnění jater, nejčastější), encefalitozoonóza (infekční onemocnění, postihuje především domácí králíky), myxomatóza (virové onemocnění, léčba se neprovádí, v posledních letech na ústupu), enterokolitida králíků, nový typ viru moru králíků – RHDV2 a králičí mor.[5] Poslední jmenovaný je největším problémem. Během několika dní dokáže postihnout a vyhubit celý chov. Léčba proti králičímu moru neexistuje. Proti moru se u větších chovů používá vakcinace.

Sluch je pro králíky žijící v přírodě velmi důležitý, hrozící nebezpečí zaznamenají nejčastěji právě sluchem. Díky jejich protaženým uším, které mohou navíc každé jinak otáčet, mohou slyšet zvuky v prostoru odpovídajícím 360 °. Zakrslí králíci mají sluch také velmi dobře vyvinutý a některé zvuky si mohou pamatovat, například zvuk hlasu majitele nebo zvuk sypání krmení. Králíci berani slyší hůře, protože mají uši sklopené k hlavě.^[zdroj?]

Zrak má stejně důležitou roli jako sluch a je také velmi dobrý. Králičí oči jsou nahoře po stranách hlavy a jsou vypouklé. Díky tomuto postavení očí králík vidí kolem dokola. Vidí i nad sebe a za sebe. Oči jsou bystré a dokáží zaznamenat i sebemenší pohyb. Králík vidí barevně.^[zdroj?]

V čenichu králíka se nachází asi 100 milionů čichových buněk. Nozdry jsou pohyblivé, králík díky tomu větří, kontroluje přísun vzduchu a nasává veškeré okolní pachy. Čich králíci využívají zejména při značkování teritoria a při komunikaci mezi členy skupiny.^[zdroj?]

Hmat mají podobný jako u koček. Hmatové vousky králíci používají při orientaci ve tmě. Zjistí, kudy se protáhnou, nebo jestli mají před sebou nějaké překážky.

Chuť mají králíci dobře vyvinutou. Dokáží rozlišit čtyři typy chutí: sladkou, kyselou, hořkou a slanou.^[zdroj?]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu králík na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo králík ve Wikislovníku