Tereza Velíková

Tereza Velíková (* 23. října 1979, Plzeň) je česká výtvarná umělkyně.[1][2] Ve své konceptuálně založené tvorbě nejčastěji vychází z možností vyprávění prostřednictvím většího množství filmových záznamů (vícekanálových videoistalací). Věnuje se rovněž fotografii.

Tereza Velíková
Narození23. října 1979 (42 let)
Plzeň
Československo Československo
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (1996–1999)
Akademie výtvarných umění v Praze (2006–2011)
Vyšší odborná škola grafická a Střední průmyslová škola grafická
Povolánívýtvarnice, multimediální umělkyně a fotografka
ZaměstnavateléVyšší odborná škola grafická a Střední průmyslová škola grafická
Webterezavelikova.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Po studiu na Střední průmyslové škole grafické v Praze absolvovala v letech 1996–1999 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliérech Adély Matasové a Jiřího Davida.[3] U Vladimíra Skrepla na Akademii výtvarných umění pak mezi roky 2006–2011 dokončila doktorské studium.[4] V roce 2005 spolu s Terezou Severovou a Barborou Zachovalovou založily a až do roku 2019 společně vedly pražskou Galerii Entrance.[5] V roce 2014 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého pro mladé české výtvarné umělkyně a umělce.[6] Vyučuje multimediální tvorbu na Vyšší odborné škole grafické a Střední průmyslové škole grafické v Praze.

Jejím partnerem je historik fotografie a kurátor Pavel Vančát.

Dílo

Velíkovou zajímají vztahy, které mohou vznikat při zmnožení zdrojů obrazu a zvuku. To ji postupně dovedlo k dialogickým videoinstalacím a následně k využívání již existujících výňatků z divadelních her, v nichž jsou právě dialogy jedním ze základních komunikačních prostředků. Zpracovává témata intimní komunikace a mezilidských vztahů. Fascinují ji možnosti obsahových transformací a formálních napětí, která vyplývají ze spojení plynoucího divadelního provedení, filmového záznamu, jeho střihu a montáže. Plně tento přístup rozvinula na svých samostatných galerijních výstavách v Oblastní galerii Vysočiny, Fotograf Gallery (obě 2017) a v Galerii výtvarného umění v Chebu (2018). V následujících letech pracovala na vícekanálové audiovizuální instalaci Hra hrdinů, v níž úryvky z nastudovaných divadelních inscenací pražského Divadla Hrdinů posloužily k vytvoření nového dramatického tvaru. Jako projekce pro divadelní hlediště byla Hra Hrdinů poprvé uvedena na konci roku 2021.[7]

Samostatné výstavy
  • 2006 Bez komentáře. V rámci výstavy STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH /projekt Amnesty International ČR/. etc. galerie, Praha
  • 2006 Jeder liebt mich… / Everybody loves me… Preproduction Gallery – Kolonie Wedding, Berlín
  • 2009 Pepito. Kabinet T., Zlín[8]
  • 2009 DOMINO. Galerie VŠUP, Praha
  • 2010 Minus jedna. Fotograf Gallery, Praha[9]
  • 2011 Poznámky k chůzi. Galerie Jelení, Praha (společně s Lenkou Vítkovou)[10]
  • 2011 Chůze. Karlin Studios, Praha (společně s Lenkou Vítkovou)[11]
  • 2011 Dialog. Watermill Center, New York
  • 2013 Podívala jsem se doprava a bylo tam ticho. Galerie J. Krále, Dům umění města Brna[12]
  • 2013 Vlevo byla tma. Galerie 35 m², Praha[13]
  • 2013 Špatně položená otázka. Galerie současného umění a architektury – Dům umění České Budějovice, České Budějovice[14]
  • 2017 Mezihra. Galerie IGLOO – Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě / Fotograf Gallery, Praha[9]
  • 2018 Hra na tři. Galerie výtvarných umění v Chebu[15]
  • 2019 Mimo pointu. Galerie 207, UMPRUM Praha[16]

Odkazy

Reference
  1. Profil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 24. 1. 2022]
  2. Artlist - databáze současného umění: Tereza Velíková. www.artlist.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
  3. WWW.POTESIL.COM, Teodorik Menšl / www mensl com, Tomáš Potěšil /. Velíková Tereza, [online]. 2012-09-05 [cit. 2022-01-24]. Dostupné online. (česky)
  4. Curriculum vitae – Tereza Velíková. terezavelikova.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
  5. Galerie – Galerie Entrance. entrancegallery.com [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
  6. Tereza Velíková. Finalistka Ceny Jindřicha Chalupeckého 2014. Internerové stránky Společnosti Jindřicha Chalupeckého. [cit. 24. 1. 2022]
  7. Hra Hrdinů | Studio Hrdinů. studiohrdinu.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
  8. T, Galerie Kabinet; LUTONSKÝ (WWW.MARTINLUTONSKY.COM), Martin. Galerie Kabinet T.. www.kabinett.cz [online]. [cit. 2022-01-24]. Dostupné online. (česky)
  9. Fotograf Gallery. Fotograf Gallery [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. (česky)
  10. Galerie - Tereza Velíková a Lenka Vítková: Poznámky k chůzi. www.galeriejeleni.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
  11. Projekt „Chůze“ Terezy Velíkové a Lenky Vítkové. Vltava [online]. 2011-01-25 [cit. 2022-01-24]. Dostupné online. (česky)
  12. S.R.O, Via Aurea. Dům umění města Brna Podívala jsem se doprava a bylo tam ticho. www.dum-umeni.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. (česky)
  13. TZ: Tereza Velíková [online]. 2013-03-26 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
  14. Tereza Velíková – Špatně položená otázka – Galerie současného umění a architektury. dumumenicb.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
  15. Tereza Velíková, Hra na tři - GAVU.cz. www.gavu.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
  16. Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. www.umprum.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.