Markéta Othová

Jejími rodiči jsou medailerka Milada Othová[1] a sklářský výtvarník Antonín Oth.[2] V letech 1987–1989 studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v Ateliéru filmové a televizní grafiky. V letech 1989–1993 pokračovala v Ateliéru ilustrace a grafiky. Třikrát byla nominována na Cenu Jindřicha Chalupeckého. V roce 2002 se stala její laureátkou. V roce 2020 získala Cenu Michala Ranného, která je etablovaným umělcům a umělkyním udělována Moravskou galerií v Brně. Zastupuje ji Nicolas Krupp Gallery v Basileji.[3] V minulosti ji zastupovala rovněž pražská Galerie Jiří Švestka. Žije v Praze. Jejím životním partnerem je fotograf Martin Polák.

V minulosti upřednostňovala velkoformátovou černobílou fotografií. Její zprvu intuitivní tvorbu ovlivnil archivní obrat devadesátých let. Snímky vybírala z materiálu pořízeného zejména během cest do zahraničí. Zaujal ji emocionální potenciál záměrně podexponovaných a technicky nedokonalých snímků. Příznačným se pro ni stalo uspořádávání snímků do kratších sekvenčních sérií. Význam fotografického (a ještě více výstavního) souboru byl utvářen syntaxí jednotlivých složek.[4]

Prvotní fázi Othové umělecké práce vystřídala tvorba v podmínkách fotografického studia. Intimní rozměr jejího fotografování přestal určovat plachý odstup a fotografování situace ze vzdálených pozic a důležitou se stala volba fotografovaných předmětů snímaných podle principů zdánlivě neemocionální a neosobní fotografické dokumentace. Fotografovala takto například sklářské práce nedlouho předtím zesnulého Antonína Otha (2015).[5] Pro samostatnou výstavu v brněnské Fait Gallery v roce 2018 pro změnu naskenovala kolekci vlastních zavřených diářů.[6] Jestliže tvorba Markéty Othové vždy odkazovala ke sféře osobního a intimního prožívání, je možné v jejím vývoji pozorovat postupnou konceptualizaci těchto východisek. Vedle konceptuální fotografie je inspirována také modernistickou (a zejména avantgardní) fotografií, k níž odkazuje nejen z formálního hlediska, ale rovněž častým vyhledáváním námětů v architektuře a designu první poloviny dvacátého století.

Fotografie nikdy nerámuje a v druhé polovině desátých let je záměrně nechávala tisknout na méně kvalitní podklady. Tisky tak dostávají odlišné výtvarné kvality a zároveň jsou součástí Othové dlouhodobé polemiky s jejím řazením mezi fotografy. V některých případech nadále konfiguruje výstavní soubory z bezprostředně zaznamenaných záběrů všednodenního charakteru. Oproti prvotní etapě její tvorby se však jedná o barevné fotografie zvětšované v různých formátech.

Navzdory vystudovanému oboru se ilustrací zabývala minimálně. Její doménou se však stala grafická řešení výstav a knih o umění, fotografii a architektuře. Toto druhé profesní zaměření učinila i tématem samostatné výstavy v pražské Fotograf Gallery, kde vystavila pouze fotografie obálek kniha katalogů v její grafické úpravě.[7]

• 1990 Výstava v soukromém baru, Brno
• 1993 Dokola. Galerie Radost, Praha (spolu s Veronikou Bromovou)
• 1994 Jiné zbraně. The British Council – Window Gallery, Praha
• 1996 Staré zdroje. Galerie hlavního města Prahy, Praha
• 1997 Un monde parfait. Galerie Alain Gutharc, Paříž
• Oheň do kapes! Dům umění města Brna
• 1998 Team spirit. Galerie Václava Špály, Praha (s Pierrem Daguinem)
• 1998 Její život. Národní galerie, Malá dvorana Veletržního paláce, Praha
• 1998 Dokonalý svět, Institut současného umění, Dunaújváros, Maďarsko
• 1999 Síla osudu, Moravská galerie v Brně
• 2000 Claudio Moser, Markéta Othová. Kunsthalle Basel, Švýcarsko (s Claudiem Moserem)
• 2001 Utopia. Galerie Nicolas Krupp, Basilej, Švýcarsko
• 2002 Jiné hlasy. Dům umění, České Budějovice
• 2003 Best of. Galerie Jiří Švestka, Praha
• 2003 Comeback. Městská galerie v Bratislavě, Slovensko
• 2004 I´Île de la tentation. Nicolas Krupp Gallery, Basilej, Švýcarsko
• 2004 A Good Idea, NoD Gallery, Praha (s Ivanem Voseckým)
• 2005 Belongings Place. Galerie Caesar, Olomouc (s Adrienou Šimotovou)
• 2005 Emergent View. Kommunale Galerie im Leinwandhaus, Frankfurt nad Mohanem, Německo (s Michalem Pěchoučkem)
• 2006 Mluv s ní. Galerie Jiří Švestka, Praha
• 2007 Mayday. Ateliér Josefa Sudka, Praha
• 2010 Markéta Othová. Jiri Svetska Gallery, Berlín, Německo
• 2011 Markéta Othová. Galerie Jiří Švestka, Praha
• 2011 KW a Markéta Othová. Dům umění města Brna – Dům pánů z Kunštátu (s Igorem Korpaczewskim)
• 2012 Markéta Othová. Galerie Nicolas Krupp, Basilej, Švýcarsko
• 2012 Markéta Othová and Ed Atkins, Bonner Kunstverein, Bonn, Německo (s Edem Atkinsem)
• 2015 1933. Karlin Studios, Praha
• 2016 Napíši vám brzy. Galerie Měsíc ve dne, České Budějovice (s Daliborem Davidem)
• 2017 Markéta Othová, Adéla Svobodová. Drdova Gallery, Praha (s Adélou Svobodovou)
• 2018 1990–2018. Fait Gallery, Brno[8]
• 2019 Svět knihy. Fotograf Gallery, Praha
• 2019 Markéta Othová, Klaus Merkel. Galerie Nicolas Krupp, Basilej, Švýcarsko (s Klausem Merkelem)
  

• Galerie hlavního města Prahy
• Národní galerie v Praze
• Moravská galerie v Brně[9]
• Martin Z. Margulies Collection, Florida, USA
• Staatliches Museum fur Kunst und Design in Nürnberg
• Nicolas Krupp Collection, Basel
• Victoria and Albert Museum, Londýn

• Othová, Markéta. Divus č. 1 (1995): 71-81
• Cooke, Andrée. „Rozhovor s Veronikou Bromovou a Markétou Othovou“, Flash Art 28, č. 184 (říjen 1995): 55
• Galerie hlavního města Prahy. Markéta Othová: Staré zdroje (1996). Katalog k výstavě, text Karel Srp.
• Statliche Kunsthalle Baden- Baden. Urbane Legenden-Prague (1996). Katalog k výstavě, text Margit Brehm.
• Pokorný, Marek. “Markéta Othová”, Detail č. 5/1 (Mars 1996): 24
• Kuneš, Aleš. “Zcela nové staré zdroje”, Ateliér č. 8 (1996): 6
• Bruthansová, Tereza. “Možnosti výběru Markéty Othové”, Ateliér č. 8 (1996): 6
• České centrum Paříž a Galerie Alain Gutharc, Paralleles Prague-Paris (1997). Katalog k výstavě, text Simova Vladíková.
• Dům Umění, Brno. Markéta Othová: Oheň do kapes! (1997). Katalog k výstavě.
• Srp, Karel. “Něco o fotografiích a jiných médiích”, Umělec č. 3 (1997): 100-130.
• Bruthansová, Tereza. “Generation 90. Young Czech Artists”, Art Press 226 (červenec – srpen 1997): 64-65
• Othová, Markéta. “Umělci sobě”. Umělec č. 3 (1998): 4
• Bruthansová, Tereza. “Pierre Daguin, Markéta Othová”, ELLE (únor 1998): 30
• Kuneš, Aleš. “Přítomnost fotografií Markéty Othové”, Ateliér č. 21 (1998): 29
• Pospiszyl, Tomáš. “Fotografické procházky”. Kritická Příloha Revolver Revue č 11 (1998): 22-33
• Galerie hlavního města Prahy, Prague. Contemporary Czech Art in 1998/2000, (1998). Katalog k výstavě, text Karel Srp a Olga Malá.
• Moravská galerie, Brno, Czech Republic. Markéta Othová: Síla osudu (1999). Katalog k výstavě, text Petr Ingerle
• Carnegie Museum of Art, Pitsburgh. Carnegie International 1999/2000. Katalog k výstavě, text Madeleine Grynstejn a Tomáš Pospiszyl.
• Pospiszyl, Tomáš. “Odpovědi do nerealizovaného rozhovoru”. Umělec no. 1 (2000) 32-35
• Kunsthalle Basel, Suisse. Claudio Moser, Markéta Othová (2000). Katalog k výstavě, text Peter Pakesch
• Ravalli, Marisa. “Planes, Trains and Cameras”, The Prague Post (15 – 21. 2000)
• Pokorný, Marek. “Jan nedokážeme ocenit úspěch”. Týden č. 10 (2000): 56-57
• Basting, Barbara. “Abschied von den Illusionen”, Frankfurter Allegemine Zeitung (18. 3. 2000): (Feuilleton)
• Kanyar, Helena. “Alltagsgeschichten in Grau” Dreiland-Zeintung (27. 1. – 2. 2. 2000): 14 (Expositions)
• Renggli, hans. “Die Stadt, der Gaumet, die Magierin”. Tages-Anzeiger (19. 2. 200): 51 (Kultur) “top 10 Czech Artists”, Umělec no. 4 (2000): 49-59
• Lindaurová Lenka. “Naše zbraně pod Big Benem”. Týden č. 50 (2000): 80-81
• Ingerle, Petr. “Markéta Othová – Síla osudu aneb o-klamání”. Bulletin Moravské galerie v Brně č. 56 (2000): 119-121