Buddhismus (časová osa)

Časová osa buddhismu uvádí hlavní události v historii buddhismu od narození Siddhártha Gautamy do začátku 21. století.

Starověk
Rok (léta) Událostí
Před naším letopočtem
563 př. n. l. Siddhártha Gautama, budoucí Buddha, se narodil v Lumbiní, ve starověké Indii.
534 př. n. l. Gautama opouští světský život a stává se potulným asketou (šramanou).
528 př. n. l. Gautama dosahuje v Bódhgaji probuzení, stává se buddhou a začíná vyučovat.
asi 490 př. n. l. - 410 př. n. l. Pravděpodobná doba života Siddhárthy Gautamy podle posledních výzkumů.
483 př. n. l. Gautama Buddha umírá u Kushinagary (nyní zvané Kušinagara), Indie.
383 př. n. l. Druhý buddhistický koncil, který byl svolán králem Kalasókou (s. Kálašókou) a konal se ve Vésálí (s. Vaišálí). Od théravády (s. sthaviravády) se tu odštěpili mahásanghikové.
asi 320 př. n. l. - 185 př. n. l. Vláda dynastie Maurjovců v Magadhsku, z níž vešel císař Asóka (s. Ašóka), mimo jiné velký podporovatel buddhismu.
asi 268/264 př. n. l. - 234/232 př. n. l. Vláda císaře Asóky, který jako první sjednotil téměř celý indický subkontinent a přispěl k rozšíření buddhismu nejen v celé Indii, ale i za jejími hranicemi a to zejména na Srí Lance.
asi 250 př. n. l. Třetí buddhistický koncil svolaný císařem Asókou, kterému předsedal Móggaliputta Tissa. Byl zde zkompilován Kathavatthu, aby byly vyvráceny nesprávné názory a teorie vyznávané některými buddhistickými školami.
asi 240 př. n. l. Od théravády se odštěpila škola v sanskrtu zvaná vátsiputríja (p. vaččhiputtíja) neboli pudgalaváda (p. puggalaváda).
asi 220 př. n. l. Théraváda je přinesena na Srí Lanku ctihodným Mahindou, synem císaře Ašóky, během vlády srílanského krále Dévanampija Tissy.
185 př. n. l. Brahmánský vojevůdce Pušjamitra Šunga svrhnul dynastii Maurjů a vytvořil Šungskou říši, čímž začalo období pronásledování buddhismu.
180 př. n. l. Řecko-baktrijský král Demetrius vtrhl do Indie, dostal se až k Patáliputře. Vytvořil Indo-řecké království (180 př. n. l.-10 př. n. l.), v němž buddhismus vzkvétal.
asi 150 př. n. l. Indo-řecký král Menandros I. přestoupil na buddhismus po setkání s arahatem Nágasénou, jak je zmíněno v pálijském textu Milinda Paňhá.
120 př. n. l. Čínský císař Chan Wu-ti (156 př. n. l.-87 př. n. l.) obdržel dvě zlaté sochy Buddhy, jak se dozvídáme z nápisů v jeskyních Mogao, v Tun-chuangu.
1. století
1. století Během vlády krále Vatta Gaminiho se na Srí Lance shromáždili buddhističtí mniši théravádové tradice v klášteře Alóka Vihára a sepsali Tipitaku do té doby předávanou ústně v jazyce Páli. Jedná se o nejstarší buddhistický rukopis - vlastně nejstarší zachovaný indický rukopis. Tipitaka byla zapsána na palmové listy, které byly uchovány v hliněné nádobě. Rukopis je nyní ve vlastnictví Britské knihovny.
65 Liu Jingovo sponzorování buddhismu je první doložený případ buddhistické praxe v Číně.
67 Buddhismus uveden do Číny dvěma mnichy jménem Moton a Chufarlan.

Středověk
Rok (léta) Událostí
6. století
552 Buddhismus se dostává do Japonska z království Pekče (Korea) (podle záznamů v Nihonšoki). Někdy je uváděn i rok 538.
7. století
620 - 649 Vláda krále Sogcän Gampa, který uvádí buddhismus do Tibetu.
8. století
755 - 797 Vláda krále Thisong Decäna, který upevnil postavení tibetského buddhismu. Pozval do Tibetu Padmasambhavu, Šántarakšitu, Vimalamitru a do Indie vyslal překladatele Vairóčanu. Buddhismus ustanovil státním náboženstvím a nechal postavit klášter Samjä, první buddhistický klášter v Tibetu.
9. století
836 - 842 Vláda krále Langdarmy, který potlačoval tibetský buddhismus.
845 Potlačování buddhismu v Číně císařem Wu-cungem.
10. století
972 První vydání čínské Tripitaky.
982 - 1054 Atíša, indický buddhistický mnich, reformátor tibetského buddhismu a duchovní otec školy Kadampa.
11. století
11. století - 13. století Zničení indického buddhismu muslimskými dobyvateli.
1044 - 1077 Vláda barmského krále Anoratcha, který zavádí buddhismus ve své říši jako státní náboženství.
1073 Založení tibetské školy Sakjapa Khön Könchog Gyalpem
11./12. st. Založení tibetské školy Kagjüpa Gampopou, podle tradice byl zakladatelem školy Marpa Překladatel.[1]
1133 - 1212 Hónen Šónin (Genku), zakladatel japonské školy Džódó šú (Škola čisté země).
12. století
1141 - 1215 Eisai Zendži, zakladatel japonské zenové školy Rinzai šú.
1161 - 1211 Tsangpa Gyare Jeshe Dorje, první Gyalwang Drukpa, zakladatel největší školy tibetského buddhismu - Drukpa Kagjü.
1173 - 1263 Šinran Šónin, zakladatel japonské školy Džódó šinšú ("Pravá" škola čisté země).
1199 Muslimská vojska pod vedením generála Muhammeda ibn Bhaktjara zničila Nálandu, poslední centrum indického buddhismu.
13. století
1200 - 1253 Dógen Zendži, zakladatel japonské zenové školy Sótó šú.
1222 - 1282 Ničiren, zakladatel japonské školy Ničiren šú.
14. století
1357 - 1419 Congkhapa, zakladatel tibetské školy Gelugpa.
15. století
1409 Congkhapa založil v Tibetu první klášter buddhistického řádu Gelugpa jménem Gandän. Později se stal třetím největším klášterem v Tibetu, schopným pojmout až 3300 mnichů.
1416 Congkhapův žák Džamjang Čhödže založil v tibetu buddhistický klášter Däpung, který se stal největším klášterem v Tibetu, schopným pojmout až 7700 mnichů.
1419 Congkhapův žák Čhamčhen Čhödže po svém návratu z Číny založil v Tibetu buddhistický klášter Sera, který se stal druhým největším klášterem v Tibetu, schopným pojmout až 5500 mnichů.

Novověk
Rok (léta) Událost
16. století
1575 Druhé (definitivní) přijetí buddhismu Mongoly
17. století
17. století Stavba Potály ve Lhase, jež započal 5. dalajláma
1686 - 1769 Hakuin Zendži, japonský zenový mistr a reformátor rinzai zenu
18. století
1750 Sarankarova reforma srílanské mnišské sanghy
1788 - 1860 Arthur Schopenhauer, německý filozof ovlivněný buddhismem
19. století
1864 - 1933 Anagárika Dharmapála, významný reformátor théravády
1870 - 1966 Daisetz Teitaro Suzuki, japonský učitel zenu
1871 5. buddhistický (théravádový) koncil konaný v Mandalaji.
1883 - 1961 František Drtikol, jako první přeložil do češtiny mnohá významná díla mahájány a vadžrajány. Sám jejich obsah praktikoval a učil. Je nazýván Patriarchou českého buddhismu.
1891 - 1956 Bhímráo Rámdží Ámbédkar, obnovitel buddhismu v Indii
1898 - 1985 Láma Anagárika Góvinda (vlastním jménem E.L. Hoffmann), buddhistické učitel
20. století
1905 - 1993 Buddhadása Bhikkhu, thajský reformátor théravády
1914 - 1982 Dešimaru Róši, japonský učitel sótó zenu a významný šiřitel zenu na Západě
1920 - 1970 Kulatissa Nanda Jayatilleke, srílanský reformátor buddhismu
1926 narodil se Thich Nhat Hanh, vietnamský zenový mnich a učitel
1933 narodil se Sulak Sivaraksa, thajský reformátor buddhismu
1938 narodil se Čhögjal Namkhai Norbu, který začal na Západě šířit nauky Dzogčhenu
1951 Čínská lidová armáda obsadila Tibet, počátek likvidace tradiční tibetské kultury
1950 Založení World Fellowship of Buddhists (mezinárodní buddhistické organizace)
1954 - 1956 6. théravádový koncil v Barmě
1956 Bhímráo Rámdží Ámbédkar spolu s cca 400.000 stoupenci konvertoval k buddhismu
1959 14. dalajláma odchází do indického exilu
1975 Založení Evropské buddhistické unie
1983 Zákonné uznání buddhismu v Rakousku
1987 Založení Sakyadhita (Mezinárodní asociace buddhistických žen) v Bódhgaji, v Indii
1989 Založena INEB (International Network of Engaged Buddhists)
21. století
2000 OSN prohásila Vésakh za mezinárodní svátek
2001 Tálibán zničil starobylé buddhistické sochy v údolí Bamján v Afghánistánu.

Reference
  1. WERNER, Karel. Náboženské tradice Asie - Od Indie po Japonsko. S přihlédnutím k Přednímu východu.. Brno: Masarykova univerzita-Vydavatelství, 2003. ISBN 80-210-2978-1. Kapitola 2.3. „Nové školy“ tibetského buddhismu, s. 625.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.