Lhasa

Ngawang Lozang Gjamccho, který v 17. století ustanovil Lhasu administrativním tibetským centrem Tibetu

Když se pátému dalajlámovi Ngawang Lozang Gjamcchovi (1617–1682) podařilo podrobit si Tibet, ustanovil Lhasu administrativním centrem Tibetské říše. Ve Lhase zahájil stavbu Potály, která byla dokončena pár let po jeho smrti. V této době získala Lhasa nepochybné postavení coby politické hlavní město Tibetu.

Lhasa byla po mnoho staletí „zakázané město“ a její brány byly uzavřeny všem lidem ze Západu. V 19. století se do Lhasy marně snažil dostat např. Sven Hedin a Nikolaj Prževalskij. Naopak s úspěchem se na území města dostali např. Alexandra David-Néelová a Heinrich Harrer, na počátku 20. století Lhasu načas obsadil britský expediční sbor vedený Francisem Younghusbandem v rámci tzv. Younghusbandovy expedice.

Jelikož se jednalo o významné centrum tibetského buddhismu, téměř polovina obyvatelstva Lhasy byli mniši. Obyvatelstvo Lhasy bylo v roce 1951 odhadováno na 25 000 a dalších 15 000 mnichů v žilo klášterech. Dnes má město okolo 250 tisíc obyvatel, velká část z nichž jsou Číňané (Chanové nebo Chuejové).

Lhasa leží v oblasti známé jako „údolí Lhasa“, v provincii Ü, jejímž je hlavním městem. Třebaže průměrná nadmořská výška údolí je vyšší než 3 000 m, hory kolem města dosahují výšek kolem 5 500 m. Městem protéká řeka Kjičhu, levostranný přítok Brahmaputry. Lhasa patří mezi nejvýše položená města na světě, její průměrná nadmořská výška je asi 3 650 m n. m.

Mapa Lhasy před druhou světovou válkou

Velmi významný pro tuto oblast je turistický ruch, turisty přitahuje palác Potála, velkolepá himálajská krajina a mnoho planě rostoucích rostlin a zvířat ve vysokých polohách střední Asie. Pro mnoho let v této oblasti nebyly žádné chemické a automobilové továrny a bylo zde dobré životní prostředí. To se však v posledních letech změnilo. V blízkosti se těží měď, olovo a zinek a čínská vláda experimentuje s novými metodami těžby minerálů a energie. Za účelem zlepšení ekonomiky v regiony vláda také postavila železnici do Číny, která výrazně zjednodušila odvoz těženého materiálu do čínského vnitrozemí. V TAO operuje 5 civilních letišť a množství nákladních a vojenských.

V celé prefektuře žije 576 100 obyvatel (2011), ve městě Lhasa žije asi 134 tisíc obyvatel (2013), z toho Tibeťané představují přibližně 87%.

Palác Potála, který tvoří dominantu a hlavní památku Lhasy

Lhasa má mnoho významných staveb jako jsou kláštery Sera a Däpung. K významným buddhistickým chrámům Lhasy patří Džókhang, ve kterém jsou podle tradice uchovány sochy Buddhy, které do Tibetu přinesly manželky Söngcana Gampa Wen-čcheng a Bhrkutí Déví. Lhasa má i památky na seznamu světového dědictví, totiž „Historický soubor paláce Potály“,[2] který zahrnuje několik staveb v čele s Potálou a Norbulingkou. Mnoho důležitých míst bylo poškozeno nebo zničeno během kulturní revoluce.

Podle regionálních úřadů navštívil Tibet v roce 2004 1 milion návštěvníků. Čínské úřady plánují v regionu ambiciózní růst turistiky až na 10 milion návštěvníků do roku 2020; většinou by mělo jít o etnické Číňany. V roce 2013 navštívilo TAO víc než 12 milionů turistů. Návštěvníci byli převážně z Číny, protože v tomto roce vláda razantně zpřísnila podmínky vstupu do TAO pro zahraniční turisty. Zastánci větší tibetské autonomie doufají, že zvýšení turistiky bude vést k zlepšení původní kultury v Tibetu.

Ulice Barkhor ve Lhase

Kvůli své odlehlé poloze byla Lhasa v minulosti obtížně přístupná. Historické cesty vedoucí vysoko položenými průsmyky spojovaly Tibet s Čínou, Indií a Nepálem. Horské silnice sjízdné pro motorová vozidla byly postaveny převážně až v období po roce 1945. Asi 100 km jižně od města bylo vybudováno letiště Lhasa Gonggar (IATA: LXA, ICAO: ZULS), jehož vzletová/přistávací dráha měří kvůli vysoké nadmořské výšce a tím i nízké hustotě vzduchu celých 4000 m. V roce 2006 byla dokončena Železniční trať Golmud - Lhasa spojující Tibet s Čínou. Dopravu po této trati zajišťují speciálně upravené vlakové soupravy, které mají např. dvojitá okna chránící před UV zářením, na vyžádání jsou také kyslíkové masky, jež cestujícím pomáhají vyrovnat se s řídkým vysokohorským vzduchem. V srpnu 2014 byl zprovozněn nový úsek železnice ze Lhasy do Žikace.

Život v Lhase byl popsán rakouským horolezcem Heinrichem Harrerem v jeho knize Sedm let v Tibetu a ve stejnojmenném filmu natočeném podle této knihy, ve kterém hráli Brad Pitt a David Thewlis. Kniha pojednává o životě ve Lhase během 40. let 20. století v době 2. světové války a těsně po ní.

Lhasa taktéž zastupuje městskou prefekturu Lhasa, správní centrum je v části města nazývaným Čcheng-kuan (de facto část Lhasy postavená Číňany v 50. a 60. letech 20. století).

mapa
#	název	tibetsky	Wylie	čínsky	pchin-jin	obyvatelstvo (2003)	rozloha (km²)
městský obvod
1	Čcheng-kuan	ཁྲིན་ཀོན་ཆུས་	khrin kon chus	城关区	Chéngguān Qū	140 000	525
okres
2	Lhündrub	ལྷུན་གྲུབ་རྫོང་	lhun grub rdzong	林周县	Línzhōu Xiàn	60 000	4 100
3	Damžung	འདམ་གཞུང་རྫོང	dam gzhung rdzong	当雄县	Dāngxióng Xiàn	40 000	10 234
4	Ňemo	སྙེ་མོ་རྫོང་	snye mo rdzong	尼木县	Nímù Xiàn	30 000	3 266
5	Čhušur	ཆུ་ཤུར་རྫོང་	chu shur rdzong	曲水县	Qūshuǐ Xiàn	30 000	1 624
6	Tölung dechën	སྟོད་ལུང་བདེ་ཆེན་རྫོང་	stod lung bde chen rdzong	堆龙德庆县	Duīlóngdéqìng Xiàn	40 000	2 672
7	Tagce	སྟག་རྩེ་རྫོང་	stag rtse rdzong	达孜县	Dázī Xiàn	30 000	1 361
8	Mäldro gungkar	མལ་གྲོ་གུང་དཀར་རྫོང་	mal gro gung dkar rdzong	墨竹工卡县	Mòzhúgōngkǎ Xiàn	40 000	5 492